Ghost [short story]

thirty three

Ani nevím jak jsem se dostala domů. Přes slzy jsem sotva viděla na krok.

Doma naštěstí nikdo nebyl. Vyšla jsem nahoru do svého pokoje. Sedla jsem na postel a otevřela dopis.

Nejdražší Sam,
až tohle budeš číst, budu už pryč z tohohle světa. Mrzí mě, že se s tebou nerozloučím osobně, ale kdybych se vrátila a viděla tě, moje odhodlání by zmizelo.
Dlužím ti spoustu odpovědí, ale než bych všechno sepsala, trvalo by to příliš dlouho. Proto ti dávám to nejcennější, co jsem kdy měla. V těhle denících je moje minulost. Všechny odpovědi na tvé otázky.
Pokud existuje posmrtný život, doufám, že se uvidíme až za dlouho.
Žij, Samantho, žij. Užívej každého dne.

Navždy tvá
Cassandra

PS. Pozorně sleduj fotky.