Ghost [short story]

thirty seven

Nasedla jsem do auta a jela na tebou určené místo. K čertu se školou. K čertu s maturitou. Na ničem krom tebe nezáleží.

Byla jsem na cestě nonstop. Zastavovala jsem jen na záchod nebo pro jídlo a pití.

Po několika hodinách jsem konečně dojela na místo. Prudce jsem zabouchla dveře auta. Doufala jsem, že uslyšíš a ukážeš se mi.

"Cassie?!" zakřičela jsem do okolí.

Jedny z dveří se otevřely a vykročila z nich dívka. Byla ti podobná a zároveň vypadala zcela jinak.

"Cassandro?" oslovila jsem jí potichu.

"Sam," vydechla a já věděla, že se dívám na tebe. Možná jsi změnila barvu vlasů, přibylo ti pár tetování, ale stále jsi to byla ty. Tvoje zelené oči byly nezaměnitelné.

"Ty nejsi mrtvá," špitla jsem. Nemohla jsem tomu uvěřit.

"Nafingovala jsem svou smrt. Nikdo neví, že žiju. Ani rodina. Chci začít znovu. S čistým štítem a s tebou," chytla mě za ruku. "Jdeš do toho se mnou?"

Vztek mě jako zázrakem opustil. Nemohla jsem se na tebe hněvat, když jsi stála přímo přede mnou, kajícná a hlavně, když jsi mě stále chtěla ve  svém životě. O nic víc jsem nestála. Jen jsem chtěla vědět, že mě pořád chceš. Že mě pořád miluješ. A já věděla, že jsi mě nikdy milovat nepřestala. Teď už jsem si jistá.

"Cassandro Hewittová, s tebou bych šla i na konec světa."

Opět jsem padla do tvého náručí a políbila tě. Už nic nás nerozdělí. Žádná Jennifer, žádná netolerantní rodiny z mé strany, žádné problémy.

"Slib mi, že už mě neopustíš," mámila jsem z tebe slib.

"Už nikdy. Už nemám proč utíkat," slíbila jsi mi.

Konečně bylo všechno jak má být. Konečně bylo vše na svém místě. S tebou po boku jsem byla kompletní.