"Ta divná"

IV.

Když už jsem ležela v posteli a snažila se usnout, nedalo mi to a musela jsem přemýšlet nad událostmi dnešního dne. Nikdy předtím jsem neuvažovaka nad tím, že by se mi mohly líbit i holky. Ale to dnešní pokukování po neznámé slečně - ha, další indície! Už ani nevím, kde jsem to četla, ale lesby zásadně neříkají holka, nýbrž vždy slečna. Ale, upřímně řečeno, zní to mnohem lépe - a pak naprosto žádné vzrušení když mě John líbal... Možná tě prostě jen nepřitahuje. Ozval se tichý hlásek v mé hlavě. Ale houby, jede po něm celej ročník a všechny holky tvrdí, že úžasně líbá...Musí to být tebou! Překřičel ho druhý. "Dobře dobře, to by stačilo!" Prohlásila jsem potichu a zavřela oči. Ale ještě těsně předtím než jsem usnula se mi v mysli objevil obrázek té slečny... A jak se mi pak krásně usnulo!

Školní den proběhl jako každý jiný. Akorát John mě překvapil, motal se kolem mě dál. Po škole mě dokonce doprovodil domů. Cestou jsme si povídali a došlo i na včerejšek. "Hele, Kerr... Proč jsi mi to vlastně včera neoplácela? " Zeptal se na to, čeho jsem se nejvíc bála. "No, já... Ani nevím. Asi jsem prostě nebyla připravená..." "Aha..." Odpověděl.Právě jme procházeli kolem nějaké lavičky, tak mě chytil za ruku a posadil mě na ní. "Tak to můžeme zkusit znova." Prohlásil a už se svými rty sápal po těch mých. Nebránila jsem se a snažila se mu polibky oplácet. Ale co naplat, nepřinášelo mi to žádnou radost. "Johne já... Asi to neklapne. Nechápu proč, ale nic to se mnou nedělá. Bude lepší, když si najdeš jinou dívku." Pověděla jsem mu popravdě. "Jo, chápu. Promiň mi to. Pa." Usmál se na mě trošku smutně a odešel. Byla jsem ráda, že to vzal relativně v pohodě. Nasadila jsem si do uší sluchátka a šla pomalu domů, nekoukajíc při tom před sebe...
... "Ježiš, moc se omlouvám, nekoukala jsem na cestu." "V pořádku, nic se nestalo." Odpověděl mi milý hlas dívky, do které jsem vrazila. Teprve teď jsem k ní zdvihla pohled a zůstala na ní vyjeveně koukat. Byla to ta slečna ze včerejška. "Jé to jsi ty..." Usmála jsem se na ní a rychle jí sjela pohledem. Dnes měla opět černé legíny a Vansky, ale károvaná košile byla tentokráte černo-červená a dívka neměla bundičku. "Jsem Nicol, Nicki... A ty? " "Kerry, nebo Kerr." Představila jsem se také. "Ehm... nechtěla bys třeba ještě někam zajít?" Zeptala se mě Nicki trochu váhavě. "Jo, jasně." Odpověděla jsem jí nadšeně.

Nikolkoo, pokud to náhodou čteš, neboj, nejsi to jakože ty :D Jen jsem dumala nad jménem, nemohla nic vymyslet tak jsem tam nakonec plácla tohle ;D
~♡