Měsíční princezna

1.Kapitola - A tak to začalo

Z pohledu Kate :

Zdál se mi sen . Ten sen , co se mi zdál už tolikrát předtím . Byla jsem na louce. Běhala jsem sem a tam a užívala jsem si toho pocitu svobody , který jsem tu vždy cítila . Slunce na obloze jasně zářilo . Rozhlížela jsem se kolem sebe ,tak jak sem to dělala vždy . Snažila jsem se něco najít. Ani nevím co , možná důvod proč jsem tady . Už jsem myslela že tu nic není ,ale najednou jsem uviděla cosi v dálce . Šla jsem tam . Bylo to pořád daleko . Přišlo mi to jako věčnost . Pak jsem to začala rozeznávat . Bylo to cosi kamenného ....................................

Najednou se mnou někdo zatřásl a můj sen se rozplynul . Podívala jsem se nahoru na obličej mé matky .

,, Zlato , už jsme tady . Usnula jsi v autě ,, Řekla mi a pomohla mi vystoupit z auta .

,,Ani se nedivím ,, Zamumlala tetička Katerine rozespalým hlasem ,když vystupovala z auta . Musela jsem se pro sebe usmát . Bylo to od ní hezké , že jela s námi . Ono každý by nevstával ve dvě ráno aby pak mohl být ve tři ráno na parkovišti u autobusu. Já , moje kamarádky , zbytek třídy a vlastně celá  škola jsme jeli na školní výlet a jako vždy jsme vyjížděli takhle v noci abychom byli na místě už ráno ,prý že si tak užijeme více ,,zábavy,, . Taky máte tak rádi svou třídní učitelku ?

,,Půjdu najít holky ,, Řekla jsem stále v polospánku.

,,Jistě jen běž ,,Řekla máma optimisticky . Tohle byl další důvod proč jsem ji obdivovala , jen ona dokáže být milá a usměvavá ve tři ráno . Pamatuju si ,že jsem se jí jednou zeptala , jak to že to zvládne , zachovat vždy klid a úsměv a hlavně ten pohled co značí jediné . Vyrovnanost . Moc dobře si pamatuji co mi tenkrát odpověděla . Že je taková , protože taková musí být . Že v téhle situaci vždy musí být někdo kdo dokáže zachovat chladnou hlavu ať se děje cokoliv a že jelikož je královna tak to musí být ona .

Šla jsem po parkovišti a hledala své kamarádky . Najednou mi někdo skočil na záda .

,,Ahoj Kate , zrovna jsem tě hledala ,, Vykřikl hlas , který bych snad poznala kdekoliv .

,,Jess , prosím slez ze mě ,, Řekla jsem otráveně , vůbec netuším jak může mít zrovna teď dobrou náladu . Ale byla to prostě ona . Jedna z mích nejlepších kamarádek , Jessika Davisová . Dcera dobré kamarádky mé matky Elizabeth Davisové . A mimochodem čarodějka . Jejich čarodějnický rod patřil mezi ty nejmocnější . Byli až tak mocní , že to byla právě má teta Elizabeth , na kterou se už dávno napojila má matka a na obě pak seslala kouzlo nesmrtelnosti . Jess a já jsme spolu vyrůstali a jsme jako sestry . Má máma vždy dokáže svou magii bravurně ovládat , ale já ne , proto mi s tím pomáhá právě Jess a její máma . Kromě magie nás ale spojuje i spoustu dalších věcí . Jsme stejně staré , obě se rády bavíme , jsme jako chodící průšvih no když dojde na lámání chleba tak občas i zodpovědné , nesnášíme vynucené autority jako jsou učitelé atd . No hlavně jsme obě bez otce . Ani jedné nám to nevadí . No jsme i rozdílné . Tak například Jess je občas jako malé dítě , když ji vzbudíte uprostřed noci , bude okolo sebe nejdřív sypat nadávky a pak bude hrozně hyperaktivní . Jako teď.

,, No jo , promiň , ale mám strašnou radost že tě vidím . Hádej co se mi dneska stalo . Já úplně zapomněla na ten výlet a tak mě máma musela budit uprostřed noci ,, No jo . Tak to mi došlo . Řekla jsem si v duchu . No bohužel , když je Jess v tomhle stavu hrozně moc mluví a někdy ani sama neví co . ,,No určitě si to dokážeš představit , já neměla ani zabalené kufry a tak jsem musela narychlo ....................... ,, Dál už jsem ji neposlouchala . Já vím . To jsem kamarádka co ? Ale na mou obranu byla jsem unavená a Jess zase mlela jako o závod . V takových situacích bych byla raději kdybych Jess našla až těsně před odjezdem. A co se těch kufrů týká ? Jako vždy neměla zabaleno . Co že jsem to říkala o té zodpovědnosti ? Ta u ní v těchto situacích neplatila . Jess se řídila heslem : Když nejde o život jde o hov......