Měsíční princezna

2. Kapitola - A zábava začíná

Z pohledu Kate :

Přijeli jsme na místo a začali vystupovat z autobusu. Bylo asi devět hodin , což znamenalo ,že jsme jeli hodně daleko . Díky GPS jsme s holkami zjistily , že nás odvezli někam poblíž New Orleans , za to jsem byla ráda ,znamenalo to totiž , že náš plán vyrazit se bavit do města nebude vůbec zbytečný . Učitelka nám řekla , že kdyby se cokoliv stalo , měli by jsme vědět , že autobusová zastávka je odsud asi čtyři kilometry a ukázala nám kterým směrem. Zřejmě si myslela , že by se tam tak daleko nikdo neobtěžoval , no mýlila se . Čtyři kilometry byli nic .

Podívala jsem se okolo sebe , příroda tu byla hezká to se musí nechat .  Na pravé  straně tudy tekla řeka Mississippi a na levé straně byl les .  Celé to tu bylo takové trochu bažinaté a bylo poznat , že je to pravá příroda , což pro mě jako vlkodlaka bylo příjemné . Ale s naší učitelkou a tou polovinou třídy , co byly šprti a neskuteční patolízalové , jejichž plán na těch sedm dní byl zřejmě nazván : Jak co nejvíce vlézt učitelce do zadku ? ( nebo alespoň já bych ho tak nazvala ) , no prostě s těmito lidmi měl člověk tendenci přirovnávat to tu k vězení .

,, Tak jo teď vám vysvětlím pravidla, ale nejdřív mi každý odevzdá svůj telefon . ,,Rozkázala ropucha ( naše přezdívka třídní učitelky ) . My byli naštěstí na tohle připravené . Tak jsme každá vytáhli svůj starý mobil , který měl už často prasklý display (no to snadno překryje dobrým obalem) nebo prostě už nejel. A ty nové a funkční zůstali v našich kapsách .Učitelka byla trochu překvapená , že neprotestujeme , no naštěstí to neřešila .

,, Ale paní učitelko já jsem zrovna včera odeslala jednu svou práci do Norska a co když by mi udělily Nobelovu cenu ? To bych se o to nedozvěděla ,, Zkusila to jedna kráva od nás ze třídy . Fiona .To ale neměla dělat . Učitelka zřejmě chtěla něco namítnout , ale to už jsem si vzala slovo já .

,, Tak za prvé Nobelova cena je ve Švédsku ty krávo a za druhé bys ji ty dostala leda tak za světový mír ,, Řekla jsem a viděla její úsměv , asi my chtěla poděkovat , že jí tak věřím já ale pokračovala ,,Protože jednoho dne až ti pár věcí dojde a přelepíš si tu svou hubu lepící páskou , zastaví to tolik válek a nepokojů ,že ti tu cenu budou muset dát nehledě na tvé IQ , které se až rekordně blíží nule . ,, Řekla jsem a všichni normální v naší třídě vypukly smíchy . No učitelka se moc nesmála .

,,Montgerstenová ! ,,Řekla zase navztekaná

,,Co ? Jsem jen upřímná až za hrob ,,Řekla jsem s vítězným úsměvem . Já vím možná se vám zdá , že jsem moc tvrdá , ale kdyby jste Fionu znaly tak byste to udělali taky . Je to taková ta typická barbína s dlouhými nehty , blond vlasy a růžovým oblečeným . A hlavně byla hrozně blbá . Nevím jestli to jen hraje nebo je opravdu tak blbá . Ale ať je to tak nebo tak pro mě bude vždycky ta holky ,která kdysi řekla že Jiří Wolker napsal Popelku a sedm trpaslíků . Samozřejmě že žádná taková pohádka neexistuje , pak tam ale taky nesedí ten Jiří Wolker .

Učitelka nám rozdělila chatky , naštěstí byly po čtyřech tak jsme nemuseli nic řešit . Vybalily jsme si a pak nám učitelka rozdala úkoly . Zjistily jsme , že týmy budou tak , jak jsme na chatkách , tudíž mohu rozhodně prohlásit , jak to na konci týdne dopadne . Budeme mít nejméně bodů a nejvíce zážitků z toho , jak jsme naštvali učitelku . A zrovna první úkol byl zametat před chatkami , no to nebyl zrovna náš šálek kávy .

No alespoň jsme to zkusily , asi první dvě minuty jsme zkusily zametat , no nejspíš to vypadalo dost komicky .

Jednou však máchla Andy koštětem moc a to se přetočilo a odletělo pár metrů od ní . To jsme se ještě drželi , ale pak udělala Andy něco čemu se nešlo nesmát .

Přišla k tomu koštěti , podívala se na něj zkoumavým pohledem a řekla ,,Moderní technologie.,, a my se válely na zemi smíchy . Andy se na nás koukla nechápavým pohledem ,který nás rozesmál ještě víc .

Asi po patnácti minutách jsme se uklidnily a zvedly ze země , chvíli jsme to ještě zkoušely než se ozvala Jess

,, To je nuda ,, Řekla dnes asi už po padesáté .

Na tohle jsem musela zareagovat . Vzala jsem svoje koště a obrátila ho tak, že jsem měla rukojeť u nohou ,chvíli jsem přemýšlela a pak jsem znova pevně chytla rukojeť do obou rukou a tím druhým koncem jsem bouchla Jess přes zadek a pak se hlasitě rozesmála . No Jess nevypadala , že by jí bylo do smíchu .

,, Tak tohle si vypiješ ,, Řekla zlomyslně a já se dala na útěk . A to byla moje výhoda neboť Jess sice utíká rychle , ale já rychleji .

No pak jsem dostala další nápad . Jelikož jsme s Jess pořád měly obě v ruce košťata , tak jsem zastavila a nasedla na koště . A začala jsem tam utíkat s koštětem mezi nohama . A jelikož je Jess naštěstí stejný blázen jako já tak na svoji pomstu zapomněla a udělala to co já , zatímco Andy s Amy na nás koukaly jako na blázny . No pak se přidala i Andy a Amy tím pádem neměla na výběr .

Takhle jsme tam celou dobu pobíhaly , pak jsme se taky mlátily košťaty a nakonec z toho vznikl pořádný boj košťaty . A my se mlátily hlava nehlava . Pak jsme si ještě udělali pár společných fotek a pokračovaly v zábavě . Když přišla učitelka tak jsme se všechny válely na zemi , no pořád jsme se mlátily a hrozně se u toho chechtaly .

Učitelka nás hrozně sežrala a pak svolala nástup .

,, No takže teď vyhodnotíme první úkol . Viděla jsem jak pilně jste pracovali , no teda skoro všichni ,, Řekla a střelila pohledem po nás mi se jen uchechtly a taky jsem viděla pár našich spolužáků , kterým zacukaly koutky . ,, Takže abychom to neprotahovali na posledním místě skončili Katy, Amy, Andy a Jess ,, Řekla a my v tu chvíli začaly skandovat .No byly jsme jediné . Reakce na to byly jako vždy rozdílné . Některé holky se začaly smát . Některé převrátily oči v sloup , zatímco všichni kluci se válely na zemi smíchy . No učitelka nebyla nadšená .

,, Pojďte si pro svou hvězdičku .,, Řekla naštvaně . A jo hvězdičku to byl její systém , čím lepší budete tím více dostanete hvězdiček a ten kdo jich bude mít nejvíce ten vyhraje na konci týdne ,,překvápko ,, My o něj samozřejmě nestáli . Stejně jako každý normální tady .

Tak jsem jako zvolený zástupce odešla za učitelkou a bez nějakého děkování jí vytrhla hvězdičku z ruky . No neodešla jsem , zůstala jsem tam stát a otočila se ke svým spolužákům , kteří na mě začali vyjeveně koukat. Už jsem se nadechovala ,že něco řeknu , ale přerušila mě ropucha .

,,Montgerstenová . Co si jako myslíš že děláš ?,, Zeptala se mě

,, No přece chci přenést svůj závěrečný projev ,, Řekla jsem naprosto vážně . Někteří mí spolužáci se začali dívat nadějně, protože mě už znali a ona na mě zůstala zaskočeně zírat . A já toho využila a začala mluvit .

,, No takže budu mluvit za celou svou chatku aneb jak jí říká tady paní učitelka tu skupinku čarodějnic ,, Začala jsem a málokdo se držel a nesmál . No já se teprve rozjížděla ,, No jak se říká čest je už samotná nominace .............,, Řekla jsem a chtěla pokračovat ,ale bohužel ropucha jako kdyby oživla . Zřejmě to bylo proto , že teď už se smály naprosto všichni .

,,Montgerstenová . Jdi mezi ostatní ! ,, Rozkázala mi naštvaně .

,, No dovolte , já jsem ještě neskončila ,, Odsekla jsem a všimla si , že teď se už polovina lidí skácela na zem smíchy .

,,Montgerstenová ! ,, Tak teď už řvala určitě po celém táboře . Rozhodla jsem se ji už více neprovokovat , tak jsem šla mezi ostatní . ¨

Zbytek vyhodnocování už proběhl v klidu a skoro celý den byla nuda ,než jsme pak šly do jídelny .

Tak tahle kapitolka je trochu kratší a moc se tam toho neděje . Je spíš zábavná .  :)