Měsíční princezna

3.Kapitola - Plán a přípravy

Z pohledu Kate :

Jakmile jsem vkročila do jídelny ucítila jsem , jak mě silné paže objaly a pak otočily . Já se na to jen zasmála a políbila jsem ho .

Zmínila jsem se už , že chodím s tím nejúžasnějším klukem . Dylenem. Dylen byl stejně jako jeho kamarádi a Amy z naší smečky . Znali jsme se už dřív , ale začaly jsme spolu chodit teprve nedávno . Vlastně nás svedlo dohromady to nadpřirozeno . Jen nás osm je na této škole nadpřirozených a tak se není čemu divit , když držíme spolu . No vlastně je nás devět Andy sice není nadpřirozená , no v naší partičce je pro ni vždycky místo . Dylen a jeho kamarádi chodí o dva roky víš . Ještě loni jsme se spolu moc nebavily , no přiznávám , že loni jsem ještě byla spíž malá holka . Do krásy jsem vyrostla až nedávno .

Dylen byl vysoký blonďák ( no jo přiznávám mám pro blonďáky slabost ) , Měl modré oči a vypracované tělo. A není divu , když se začínal učit bojovat . Na rozdíl ode mě už byl pravý vlkodlak . Nebo pravý hybrid . Před několika měsíci totiž kvůli němu omylem někdo zemřel . No byl taky moc fajn a hodný a já do něj byla blázen . Přiznávám

Ještě štěstí , že sem jela celá škola . I když budeme mít většinou stejně program zvlášť .

Všichni jsme si vzali jídlo a sedly si k jednomu velkému stolu .

,, Tak co ? Jak jste se měly čarodějnice ? ,,Zeptal se Dylen

,, Čarodějnice ? ,, No né že by některé z nás nebyly ale takhle nám ještě nikdy neřekl .

,, Viděli jsme vás zametat . Jestli se to tak dalo nazvat . A dobře jsme se bavily ,, Vysvětlil mi pobaveně . A sakra .

Jako na povel se všichni kluci začali smát .

,, A slyšeli jste to taky ? Autobusová zastávka čtyři kilometry od sud . ,, Řekl najednou významně Pavel .

,, Jo slyšely ,, Odpověděly jsme zároveň.

,, No jo řekněte , to je asi nenapadlo jak jinak nám to ještě ulehčit ,, Řekla jsem v naději , že tím zapomenou na téma : létání na koštěti . A povedlo se . Všichni jsme se tomu zasmály .

,, No jo má pravdu ,, Přitakal Markus .

,, Tak to by byla škoda tohohle nevyužít ,, Řekla spiklenecky Jess a my sní všichni jen souhlasily .

,, Dneska ? ,, Zeptal se Dylen

,, Už dneska ? ,, Podivila se Andy .

,, Není na co čekat ,, Řekl Markus .

,, Tak fajn máte večerní program ? ,, Zeptala jsem se po chvíli přemýšlení .

,, Ne . Vy ? ,, Zeptal se pro změnu Adam .

,, Naštěstí ne ,, Řekla Amy .

,, Hmm , tak jo . Za jak dlouho ujdeme čtyři kilometry ? ,, Zeptá se Dylen a podívá se na nás

,, Jestli narážíš na nás jako na holky tak mi to máme za dvacet minut , když si pohneme ,, Řekla Andy uraženě . Byla to pravda . My na rozdíl od ostatních jsme chodily do školy pěšky a nejezdily autobusem . Bylo to daleko tři kilometry a my to daly v pohodě za těch dvacet minut , takže kdybychom si pohnuly tak dáme i y čtyři kilometry .

,, Tak jsem to nemyslel . Řekněme čtyřicet minut pomalou chůzí ,, Řekl a já přesto věděla , že se na nás ( i když naprosto zbytečně ) snažil brát ohledy . No věděla jsem že stejně vyrazíme později a po cestě budeme dělat kraviny a taky jsem měla ráda časovou rezervu tak jsem prostě přikývla .