Ross Lynch-Friendzone 2

Pojede se mnou...

Ahoj :) Dneska tady máme takovou nudnější část, ale další část už bude zajímavější. :) Stále děkuju za Vaše votes, zprávy a čtení. :) Jste skvělý!!

Pohled Natali

Co tu dělají ? Ty vole vždyť nejsem malá holka. Vláčí mě tady jako bych se o sebe neuměla postarat. „ Prosím tě Natali, mohla bys mi vysvětlit, proč jsi tady byla s tím chlápkem ?" Nepřítomně jsem zamrkala a koukla se na Rosse. „ Co tě to zajímá ? Radši pospíchej za Sarah." Cukla jsem sebou více k Mitchovi. „ Co ? Proč do toho taháš Sarah ?" Úplně jsem se pustila Rosse a držela se jenom Mitche. „ Protože mě to trápí!" Ross se na chvíli zastavila a pak nás dohnal. „ Hele myslím si, že by jsi se radši měla vyspat a až potom nám povíš proč jsi nešla domů. Nemám náladu si zrovna s tebou povídat. Proč ? Opět opakuju. Sarah. O tom později."

„ Zavezu tě k nám a budeš spát v pokoji pro hosty . Ne! Já nechci k tobě! Chci jít domů. Doma jsi u mě ! No to teda nejsem Rossi. Bydlím u Scotta a Mitche."

Ross otevřel dveře od auta a vzal mě od Mitche. „ Nesahej na mě prosím."

„ Klid. Jenom tě dám do auta. Myslím že bych to zvládla. A já si myslím že ne." Zasmál se.

„ Mě je jedno co si myslíš Rossi. Jo, ale jenom pro tuhle chvíli." Zase se zasmál.

Protočila jsem oči a s jeho pomocí nastoupila dozadu do auta. Strašně se mi motala hlava.

Ross si sednul za volant a vyrazil směrem k jeho domu. „ Rossi! Řekla jsem že chci domů! Jo Rossi." Řekl Mitch. „ Měl bys nás zavést domů. Tebe tam klidně zavezu Mitchi, ale Natali pojede se mnou. Zítra jí toho musím spoustu říct. Ale nemůžeš ji tam držet proti její vůli. Ehm..."

Rossův pohled

Otočil jsem se na zadní sedadlo a Nat už spala. „ Myslím, že ona už moc protestovat nebude." Zasmál jsem se. „ Ale Rossi . Takhle to přece nejde. Nemůžeš si ji prostě jen tak odvést. Kdo mi zabrání ?" Mitch si povzdechl a zasmál se. „ No asi nikdo. Podle mě je pro Nat dobře když jsi s ní. To kdyby tady byl Scott. Asi určit by tě s ní nepustil. A co mu hodláš říct ? Nevím. Asi že k tobě šla dobrovolně?" Zasmál se.

„Jo. To asi bude nejlepší. Cokoliv jiného by ho mohlo donutit si pro ni přijet. No teď asi ne. Potom co se pohádali.... Asi se nebudou chtít vidět nějakou dobu. Ale Nat mu volala ne ? Aby pro ni přijel. Jo. Ona se rychle usmíří a taky rychle pohádá."

Rozjel jsem auto a zavezl Mitche domů. „ Dávej na ni pozor. Jasně že budu." Usmál se a odešel.

Jel jsem nejrychleji co to šlo. Když jsme dojeli, nechtěl jsem Nat budit. Bez přemýšlení jsem ji vzal do náručí a donesl do pokoje pro hosty. Pokoje vedle Rikerova. Položil jsem ji na postel a políbil na čelo. „ Dobrou noc. Zítra si musíme promluvit." Zakryl jsem ji peřinou a odešel.

Když jsem přišel do pokoje, přemýšlel jsem, co jí zítra řeknu. Proč je tady ? O čem jsem chtěl mluvit ? Teda. Ona si určitě nic ze včerejška pamatovat nebude. Ale nesmí se takhle opíjet. Nebo alespoň ne sama. Ještě se po ní bude zase bude plazit nějaký blbeček . Neskutečně mě to vytočilo. Kdyby alespoň nebyl o tolik starší. Ale celkově... proč se nechala. To ji takhle opil ? Doufám, že nebude naštvaná.