Ross Lynch-Friendzone 2

2:35 ráno

Pohled Natali

2:35

Probudila jsem se a dost jsem toho litovala. Probudila mě hlasitá muzika zpoza stěny. Neměla jsem ponětí kde jsem a co tu dělám. Sedla jsem si do tureckého sedu a promnula si oči. Ve tmě nešlo nic vidět , takže jsem byla donucena vstát a rožnout. Vybelhala jsem se z postele a projela rukou po vypínači. Přimhouřila jsem oči a pomalu začala poznávat pokoj. Jsem u Lynchů ! Tohle je pokoj pro hosty. Ale co tady dělám ? Jak jsem se tu dostala ? Snažila jsem se přemýšlet ale z myšlenek mě probouzela obří bolest hlavy a hudba vycházející z vedlejšího pokoje. „ Co to sakra ?" Řekla jsem si nahlas. „ Čí je ten pokoj vedle ?" Oblékla jsem si župan který visel na dveřích a potichu otevřela dveře. Myslím že jsem je mohla otevřít a klidně s nimi třísknout. Nikdo by to neslyšel.

Potichu jsem se dobelhala ke dveřím vedle těch „ svých „. Potichu jsem je pootevřela a viděla jak Riker sedí na posteli, něco píše a u toho poslouchá hudbu.... No nejspíš na větší volume než nejvyšší - pomyslela jsem si v hlavě.

Potichu jsem zavřela dveře a rukou se opřela o stěnu. Nemůžu tam spát. V tom hluku se spát nedá. Co budu dělat ? V té chvíli jsem neřešila myšlenku proč jsem tu, jak jsem se tu dostala a.... a jak jsem se do pekla dostala do jiného oblečení ? Až teď jsem si všimla že mám na sobě něčí triko a trenýrky. Kašlu na to. Podívala jsem se naproti sobě a viděla dveře. To je Rossův pokoj. No jo. Rozešla jsem se tím směrem. Už jsem cestu dobře znala.... takže mi nevadilo že nic nevidím. Čím blíž jsem byla Rossovu pokoji, hudba zeslabovala až nakonec úplně ztichla.

Neklepala jsem. Pochybuju že by mi v půl třetí ráno otevřel. Otevřela jsem dveře a k mému překvapení byl ještě vzhůru. Znám ho. Pokud někde nekalí chodí spát tak ve 12. Protože říkám k mému překvapení. Ale proč to vlastně vysvětluju sama sobě ? Proč mluvím sama se sebou ? Dobře už dost ! STOP ! Ach jo.

Přes ty všechny myšlenky že je ze mě asi blázen jsem si nevšimla že Ross už stojí naproti mně a nechápavým až vystrašeným pohledem na mě kouká. „ Ehm Natali ? Co tady děláš ? Jo to bych taky ráda věděla." Řekla jsem a opřela se o futra. „ Já ti to vysvět..." . Přerušila jsem ho. „ Je mi nehorázně blbě, bolí mě hlava a nemůžu spát protože si tam Riker pouští muziku. Počkej ! Hm ?" Žbleptla jsem. „ Eh... tebe nezajímá proč jsi tady ? V tuhle chvíli, ne. Já se potřebuju jenom vyspat. Prosím..." Dlouze jsem se nadechla a vydechla. „ Nemohla bych spát u tebe ? V tom pokoji se nedá spát."

Ross se koutkem pusy nekontrolovatelně usmál. To se pozná tak, že tím koutkem jakoby cuká. Ehm... proč zase mluvím sama se sebou ? Sakra už.

„ Ehm... no jasně. Pojď." Odstoupil ze dveří a já vešla. Rozhlédla jsem se, ale nic se od mé návštevy nezměnilo. Teda jedna věc zase jo. Ta fotka...eh... Rosse a Sarah. Tu není . Proč ? Že by se rozešli ?

Teď jsem se nekontrolovaně začala smát já. „ Čemu se směješ ?" Nechápavě se na mě zahleděl a zasmál se. „ Jsem šťastná. Proč ? Jenom tak. To nemůžu ? Jasně že jo, ale musíš mít nějaký důvod ke štěstí." Zasmál se.

„ Můj důvod ke štěstí jsi ty." Usmála jsem se apohodila sebou na postel. Nekontrolovala jsem co jsem řekla. Vlastně už si aninepamatuju co jsem mu řekla ve dveřích. Vždyť je to stejně jedno.