Ross Lynch-Friendzone 2

Dvě šance ?

 Ross má 2 lůžkovou postel. To znamená že je tam prostoru jako kráva. Lehla jsem si na bok a opřela si hlavu o ruku. „ Jak to že jsi vzhůru ? No.... přemýšlel jsem. A můžu se zeptat o čem ?"

Rossův pohled

Mám jí říct že o ní ? Že o tom jestli se k sobě ještě vrátíme, jak jí vysvětlím proč je tady, v mém oblečení . Jo, řeknu to. Ona si stejně nic nebude pamatovat.

„ Popravdě ? Jako vždy." Něžně se usmála a já ztratil chuť jí to říct. Mám strach. Jakoby se mi zastavilo srdce. Klid. Ona si to pamatovat nebude a když něco posereš, má teoreticky 2 šanci zítra. Nebo jindy ?

„ Jo jako vždycky. O tobě . Ne o tobě ehm. Sakra !"

„ Rossi ?" Zatvářila se udiveně ale zároveň tak... ublíženě.

„ Ne o tobě. Ale o nás. Nás ? A o čem jsi přemýšlel." Zasmála se.

„ Víš. Já... já tě. Když jsme se rozešli, myslel jsem že to za chvíli odezní. Že to prostě odnese voda. Měl jsem pocit že co oči nevidí, to srdce nebolí. To chvíli fungovalo, ale pak. Jsem měl pocit prázdnoty. Jakože mi něco chybí. Něco fakt důležitého. Ale nebyl to jen vztah prostě takový. Já. Když jsem tě potkal, byla jsi prostě jenom další holka která se mi líbila. Prostě 1 ze sta. Ale byla jsi něčím jedinečná. Já.. . já pořád nevím čím, ale vím, že mě to dobíjelo energií. Když jsem spolu začali chodit, bylo to skvělý. Každý den nová energie a každý den byl jako bych se do tebe zamiloval znova a znova. Jenomže pak jsem udělal pár blbostí a dostal se i na záchytku. Všechno se bortilo. Hrozilo to, že se budou muset zrušit všechny koncerty a že kapela prostě zanikne. A já to nezvládl. Pil jsem a pil. A kyž jsem tě ten den potřeboval, nebylas tu. Já.... Nechal jsem tě 1 den beze mě a tím jsem to zničil. Moje blbost. Moje žárlení to všechno posralo. A pak už jsem to nevydržel a vybíjel si vztek a pocit viny, ublížení a strachu co bude dál na kom se dalo. A nakonec i na tobě. Když jsi mě opustila, uvědomil jsem si, že moje dávka energie je pryč. Že. ... jsem ztratil něco, co do mého života prostě patří. Já........ já tě prostě miluju."

Oddechl jsem si a podíval se na Natali. I když tohle asi není ta pravá situace, usmál jsem se. Spala. To nevadí. Jsem rád.. že jsem si to konečně celé přiznal.

Natali

Ross vyprávěl.... o nás. Dělal jsem že spím, ale ne. Slyšela jsem každé jeho slovo a pomalu si ho překládala v hlavě. Miluju jeho hlas, styl kterým mluví, jak se přitom tváří a jak prociťuje každé slovo. Miluju ho. Vím to.