Ross Lynch-Friendzone 2

Znovu ?

Když jsem se probudila, ucítila jsem vůni lívanců. Navlékla jsem černé legíny a tričko „But first coffee". Seběhla jsem dolů ze schodů a nemyslela na nic. Kocovina... známe to. U plotny stál Ross a kroutil se nad melodií vlastní písničky. „ Jak egoistické." Vydala jsem ze sebe a zasmála se. Otočil se na mě a upustil takovou tu věc.... Tu kterou se obrací věci.... Prostě.... Bože musím přestat pít.

„ Ehm... Dobré ráno. Nečekal jsem tě tu.. teď." Nechápavě jsem pokrčila rameny a sedla si ke stolu. Nemohla jsem si nevšimnout že na mě celou dobu kouká. „ Potřebuješ něco Rossi ? Ehm... no ... ne. Jenom. Ty se nechceš na nic zeptat? Na co bych se měla ptát ? No, proč jsi tady, proč máš moje oblečení a..."

Zakroutila jsem na něj hlavu a vstala od stolu. Dala jsem si ruku v bok a naklonila hlavu. „ Když teda tak toužíš mi všechno říct, prosím. Dávám ti prostor." Zasmála jsem se.

„ Kde začít. Zkráceně. Opila ses, já tě dovezl sem, pozvracela sis oblečení, musel jsem tě převléct.... Počkej ! Fuj! Za to se omlouvám." Zkřivila jsem znechuceně pusu. Mávnul rukou a hlasitě se zasmál. „ Pak si nemohla spát tak si přišla ke mně a pak.... Jsi usnula. Vše ?"

Nejistě konečně zvednul tu věc kterou upustil a řekl. „ Nemělo by být? Ne... Něco jsi mi říkal. Úplně si to nepamatuju, ale mám útržky ( kecám ). Útržky?" Řekl nejistě. „ Nic podstatného." Zvedla jsem obočí. „ Jo to je fajn. Prostě jsem se bavili o..... o tom že by si se sem měla nastěhovat. Co prosím ?"

Ehm tak tohle je docela velká novinka, pomyslela jsem si. „ Nemám důvod se sem stěhovat. Mám byt. A navíc si nemyslím že se to hodí. ( myslím )."

Ross

Bože tohle jsem nechtěl říct. Chci aby se sem nastěhovala, ale pokud jí nedám nějaký důvod... těžko to udělá. „ Já... prostě... naposled když jsi odmítla... dopadlo to tak jak to dopadlo. Že jsme se rozešli ? To nemělo nic společného se stěhováním. Trochu jo. Ne vůbec."

„ Rossi dej mi jediný dobrý důvod a já se nastěhuju. Eh... fajn. Víš, včera jsem ti řekl víc věcí. Ta hlavní byla že...."

Do prdele zasraný mobil. „ Promiň. Mluv dál. No, včera jsem ti říkal že..."

„ To nemyslí vážně. Počkej minutku! Halo ?" Řekla jsem naštvaně. „ Natali ? Tady Scott. Kde jsi ? To tě nemusí zajímat. Ale jo musí. Moc dobře víš, že mi na tobě záleží a mám o tebe strach. Jsi v pohodě?"

Zasmála jsem se a zapnula mobil na reprák. „ Rossi pojď sem prosím." Zašeptala jsem a zasmála se. „ Mohl by jsi mu sdělit, jak moc jsem v pořádku ?" Ross se zasmál a obejmul mi rukou ramena. „ Čauky S. Myslím, že Nat je více než v pořádku. Má se skvěle. Ještě jí chvíli nepustím, ale snad se ti vrátí. Tak čau."

„ Tak asi takhle Scotte. Báj" Típla jsem mobil a začala se s Rossem smát. „ Jak jsi to myslel že tady ještě zůstanu ? Copak ty chceš utéct ? Popravdě. Vůbec."

Ross se na mě kouknul a zasmál se.

„ Nat ? Ano ? Co začít znova ? Znova ? Jak znova ? Ehm....