Elfka

1. Les

Katherine

Sedím u sebe v pokoji u stolu a chci si něco na psat do deníčku, ale nevím co, protože bych už po několikáté psala to samé. A to je docela blbost. Až mi bude 18, korunují mě na královnu a budu vládnout všem lesním elfům. To já ale nejsem a nechci být. Na královnu se nehodím. Baví mě lítat po lesích, dělat blbosti a střílet z luku. To královny většinou nedělají. Blbost. Královna být nechci a taky nebudu. A basta.

Už mě nebaví tady jen tak sedět. Popadla jsem piknikový košík, aby to vypadalo, jako že jdu do zahrady na piknik, oblek pro elfy obránce co chodí bojovat s luky do lesa a vyběhla z pokoje.

„Jdu ven" oznámila jsem otci, protože mu musíme sdělovat kam jdeme, kdy a popřípadě s kým. Otec jen kývl. Lhala jsem mu, sice jen napůl, ale lhala. To ale musím, protože já ani sestra do lesa nesmíme. Prý je to nebezpečné.

Zkontrolovala jsem, jestli mě někdo náhodou nevidí a vběhla do lesa. Zastavila jsem asi 100 metrů od kraje lesa u stromu, ve kterém byla dost velká díra, ale snadno zamaskovatelná, do které si schovávám luk a šípy. Vytáhla jsem je a položila na zem. Poté jsem otevřela košík a vyndala oblečení. Převlékla jsem se a oblečení co jsem měla na sobě jsem dala do košíku místo toho, co používám když jdu do lesa. Košík jsem zavřela, schovala do díry ve stromě a díru pořádně zamaskovala větvemi, listím a vším ostatním co bylo kolem a dalo se použít na maskování. Vzala jsem taštičku s šípy a přehodila si ji přes rameno na záda. Pak jsem popadla ještě luk a odběhla hlouběji do lesa. Když jsem doběhla tam, kam jsem chtěla - k elfí studánce - vzala jsem svůj hrníček, který jsem si sem jednou donesla, naplnila jsem ho vodou a napila se. Odběhla jsem ještě kousek k místu, kde jsem měla přidělaný ručně vyrobený terč. Uprostřed teřče byla orchidea, kterou jsme měli ve znaku, vlastně ani nevím proč, ale prostě tam je a tak jsem si tenkrát, když jsem dělala ten terč řekla, že bych ji tam mohla dát, aby mi pokaždé, když půjdu střílet do lesa z luku připomněla, kdo jsem a kde jsem. Nicméně jsem ji taky očarovala, aby vždy když do ní střelím zase dorostla, nebo se třeba zacelila. Podle toho jak a kam bych se trefila. Taky by jistě za normálních okolností uschla, ale jak říkám, je očarovaná. My elfové máme takovou zvláštní kouzelnou moc. Takovou trochu jinačí než všichni ostatní co kouzlí. Zvláštní na tom taky je, že tu kouzelnou moc mají jen prvorozené děti, takže já zrovna mám to štěstí.

Moc často se do středu netrefuji, ale do terče se trefím téměř vždycky. Když ale budu pořádně trénovat, budu se trefovat většinou do středu a jen někdy mimo střed do terče. Jsem zvědavá, jetli se dneska ještě do toho středu strefím, jelikož už mám celkem málo času. Do teď mi všechno trvalo půl hodiny a když je 12 hodin a já mám být v půl jedné u stolu k obědu, tak mám tak deset minut na střílení, jelikož se ještě musím převléknout.

Mimo terč.

Mimo střed.

Centimetr od středu.

Mimo terč.

Střed! Hurá, tak aspoň jednou!

V terči.

V terči.

Střed! Jo, už dvakrát střed.

Ale teď už musím jít. Je deset minut po 12, takže mám dvacet minut na to doběhnout ke stromu, převlékout se a běžet do hradu k obědu.

Sakra to maskování mi nejde dít pryč! Pitomej klacek!...... No hurá! Rychle si sundám oblečení do lesa, vyndám si normální šaty do hradu, obleču si je a oblečení do lesa si poskládám do košíku. Luk a šípy schovám do díry ve stromě a opět to vše zamaskuju.

Za minutu je půl jedné a já mám sedět u stolu, ale místo toho ještě běžím do prvního patra do mého pokoje odožit si košík, už to nestíhám a tak se rozhodnu, že to vyjímečně sjedu po zábradlí, to přeci nikdo neuvidí, jenže když sjedu dolů, od vchodu do jídelny právě vychází otec a když mě uvidí jak dojíždím a seskakuju ze zábradlí, tak se zarazí a já taky. Pak se ale usměje.

„Princezny to sice nedělají a budoucí královny už vůbec ne, ale co, myslím, žes nestíhala doběhnout ze zahrady, že?" zaptá se a já přikývnu.

„Tak tedy budu dělat, jakože jsem to neviděl." Usmál se, já taky a spolu jsme odešli do jídelny.

Takže přidávám první část, doufám že se bude líbit a že zaujme.

Nahoře máte obrázek Katherine.

Terka