Elfka

4. Den s Rose

Katherine

Seděla jsem v křesílku ve foyer a čekala jsem na příchod lidí, kteří mi budou schopni zjistit něco o Rose.

„Dobré ráno, slečno. Prý jste nás volala. Já jsem Aron a tohle je Peter."

Přede mnou stáli dva elfové. Jeden černovlasý, hubený, vyšší postavy a celkem pohledný. To byl Aron, ten co mluvil. A ten druhý měl bílé vlasy a byl trochu menší.

„Dobré ráno. Potřebovala bych od vás takovou maličkost." Usmála jsem se na ně a oni mi úsměv opětovali. „Jak jistě víte, po mé návštěvě města se zde objevila malá holčička." Oba přikývli. „Nebyla schopna mi říct jak se jmenuje ani nic jiného o sobě. Dala jsem jí jméno Rose. Když vám ji ukážu, dokázali byste mi o ní něco zjistit? Vím, že máme každého člověka, žijícího ve městě, zapsaného v nějakém seznamu, nebo něčem takovém." Zase jsem se na ně usmála.

Ten černovlasý zareagoval. „Ano, myslím, že by to neměl být problém. Akorát budeme potřebovat vědět, jak vypadá a v jaké části města jste ji asi tak našla."

Přikývla jsem a mávla jsem rukou, aby šli za mnou. Zavedu je k ní do komnaty. Už je vzhůru, takže to nebude vadit.

Zaklepala jsem a vešla do její komnaty, s oběma elfy za sebou.

„Ahoj Rosie. Někoho jsem přivedla. Jen se na tebe podívají a hned zase půjdou, ano?" usmívala jsem se. Rose přikývla a přišla ke mně blíž. Já jsem kousek ustoupila, aby na ní viděli. Prohlídli si ji a přikývli.

„Zítra budete mít výsledky, slečno. Mohli bychom se sejít tam kde dnes, ve stejnou dobu?" zeptal se mě Peter a já přikývla. Otočili se a vycházeli ze dveří.

„A děkuji!" řekla jsem ještě rychle. Aron se otočil a usmál se. Pak už zmizeli v nedohlednu.

Měla jsem v plánu jít dneska dát Rosie nějaké pěkné nové šaty a pak ji vzít do zahrady a něco hrát.

„Chtěla bysis vybrat nové šaty?" zaptala jsem se jí a tím jsem jí vykouzlila úsměv na tváři. Přikývla a objala mě. Vzala jsem ji za ruku a jelikož už byla oblečená mohli jsme vyrazit pro šaty. Chytla jsem ji za ruku a vyšli jsme z její komnaty. Šli jsme rovnou za hlavní švadlenou. Nechala jsem ušít hned několik šatů aby si mohla Rose vybrat. Když jsme došli k hlavní švadleně, zaťukala jsem na dveře a vešly jsme.

„Dobré ráno, slečny." Byla hrozně milá a usmívala se. „Jdete se asi podívat na ty šaty tady pro Rose, že?" zeptala se, i když věděla, že to na co se ptá je pravda.

„Dobré ráno. Ano, Jdeme se podívat na šaty pro Rose. Sama si je vybere. Kolik že jich máme? Pět?" zeptala jsem se.

„Ano, pět. Tak pojďte za mnou, ukáži vám je." Šli jsme za ní do vedlejší místnosti. Byly tam vystavené, každé na jedné figuríně.

„Tak Rose, Pořádně si je prohlédni a vyber si, které bys chtěla mít." řekla jsem a Rose se mě pustila aby se mohla jít podívat blíž. Jedny byly světle růžové. Od pasu nahoru na nich byly fialové ornamenty, které se pak spouštěly od pasu dolů jako jednotlivé, úzké proužky. Prohlédla si je a šla dál. Nejvíce ji asi zaujaly ty poslední. Byly tmavě zelené na ramínkách. V horní části měly našité ornamenty ve stejné barvě. I mě by se líbily.

Rose za mnou přiběhla asi s výsledkem.

„Chtěla bych ty poslední, prosím" řekla. Takže to je tak jak jsem si myslela.

„Dobrá." řekla jsem s úsměvem a otočila jsem se na švadlenu. „Vezmeme si ty zelené." sdělila jsem jí a rozešla jsem se k nim. „Chceš je zabalit, nebo si je vezmeš na sebe?" zeptala jsem se Rose. „Vezmu si je na sebe." řekla. To mi mohlo být hned jasné. Švadlena je sundala z figuríny a poslala Rose do kabinky, aby se převlékla. Když se převlékla vyšla z kabinky. Ty šaty jí moc slušely.

„Tak moc děkujeme a už asi půjdeme." řekla jsem švadleně a vzala jsem Rose za ruku.

„Nemáte zač, slečno!" řekla mi a my už jsme vycházeli ze dveří.

„Tak co, půjdeme do zahrady?" zeptala jsem se Rose a ona přikývla. Vyběhly jsme do zahrady a hrály jsme různé hry. Na honěnou, schovku, házely jsme si s míčem. Pak byl oběd. Po obědě máme klid, takže jsme šly každá do své komnaty, ale po klidu jsme šly zase ven a hrály jsme si až do večera.

K večeři jsme se pořádně najedli, protože byl jelen a ten mi moc chutná a Rose očividně taky moc chutnal. Po večeři jsem ji šla uložit do postele. Byla z celého dne vyčerpaná, takže hned usnula. Já jsem se přesunula do své komnaty a chvíli jsem ještě pracovala na nějakých papírech, které mi dal otec, ale pak jsem taky šla spát.

Ráno jsem se vzbudila tak akorát abych stihla schůzku s Aronem a Peterem. Oblékla jsem si šaty a zavolala jsem komornou, aby mi učesala vlasy a trochu mi poklidila. Zaběhla jsem si do kuchyně pro něco malého k jídlu a pomalu jsem se přesunula do foyer. Aron i Peter už tam na mě čekali, tak jsem trochu přidala do kroku.

„Dobré ráno, pánové" pozdravila jsem je s úsměvem.

„Dobré ráno, slečno" pozdravili jednohlasně.

„Tak zjistili jste mi co jsem chtěla vědět?" zeptala jsem se s očekáváním v hlase.

„No slečno, máme pro vás hodně zvláštní zprávu." Když tohle Aron řekl, věděla jsem, že něco není v pořádku.

Takže..... Po dlouhý době další kapitola. Nebudu se tady vymlouvat, že jsem neměla čas psát. Čas byl, ale nápady nějak nebyly a věřte mi, hrozně jsem chtěla něco napsat dřív, ale prostě nebylo co. Snad se do příště polepším. :-)

Nahoře máte obrázek šatů, které si Rose vybrala.

Love you! -T