I'm obsessed of you.

Doprdele!!

'Ona mě fakt nepoznává...co se to sakra stalo? Všechno to hezký je pryč. Nejradši bych se teď neviděl. Měl jsem dát větší pozor! Na cestu, na ni, na všechno. Měl jsem jít s ní. Do hajzlu!' Tyto myšlenky mi proudí hlavou už dva týdny co je v nemocnici. Pořád ji mám před očima pod tím autem. Celou od krve....je to strašnej pocit, když nemůžete pomoct někomu, koho z celého srdce milujete...

Chodil jsem za ní skoro každý den, co ležela v nemocnici. A nic. Ani ťuk. Prostě mě nepoznává. Nevím, co si mám počít. Co mám dělat? Tak rád bych ji zase políbil....pohladil ji po vlasech nebo udělal....někdo mi volá?! Teď?! Jako vážně?! Hmm...Cařina mamka mi nevolala od tý doby co... "Prosím? Dobrý den. Cože?!

Telefon zkončil rozmlácený na zemi a já v bezvědomí vedle něj...."Harry!! Probuď se. Vstávej chlape." "Co se stalo?" "Ležel si v bezvědomí na zemi...a tvůj mobil..." řekl Niall a podávál mi rozmlácený telefon. Všichni kluci stáli okolo mě.

"Kolik je hodin?" "Půl dvanácté." "Musím do nemocnice." "Co se stalo?" "Cara...Cara je mrtvá..." opět jsem se rozbrečel a padl Louisovi do náruče. 

Když jsme se všichni tak nějak uklidnili, jeli jsme do nemocnice.

Všichni kluci šli v nemocnici přede mnou. Cesta do jejího patra nám trvala strašně dlouho. Těsně před jejím pokojem jsem si sedl na lavičku. Moje tělo značně vypovídalo. Poslední dobou jsem toho moc nepojedl a z pokoje jsem taky skoro nevycházel.

Vlastně ani nevím, proč jsem chtěl jít do jejího pokoje, když ji tam už nenajdu.

Niall vidět, že se celý klepu. Přišel za mnou a sedl si vedle mě na lavičku. "Hlavu vzhůru, kámo." A pevně mě vzal kolem ramen, i když na tom sám nebyl zrovna dvakrát nejlíp. Když jsem klukům řekl co se stalo, Niall se sebral a vytratil se asi na 20 minut. Všichni věděli kde je, ale nikdo ho nechtěl rušit. Měl Caru opravdu hodně rád.

Oba jsme se zvedli z lavičky a já omylem vrazil do jejího doktora. "Promiňte.." řekl jsem automaticky, aniž bych věděl kdo to je. "Pane Stylesy... upřímnou soustrast." Se smutkem v očích se na mě podíval a podal mi ruku. "Děkuju... za všechno, pane doktore. A můžeme do jejího pokoje?" "Jistě. Máte tolik času, kolik budete potřebovat." Pokusil jsem se o úsměv, ale vznikla z toho jen grimasa.

Kluci už stáli u jejího pokoje. Vkročil jsem dovnitř jako poslední. Kluci jen tak postávali mlčky okolo její postele. Já stál asi 15 minut se slzami v očích a prázdně se díval na její postel. Postupně každý z nich odcházel z místnosti. Viděli, že potřebuju být sám a rozloučit se s ní v soukromí. Jako poslední odcházel Liam a se soustrastí v očích mě poplácal po rameni.

Zůstal jsem tam sám. Úplně. Nikdo mi nezbyl. Vlastně ano. Mám kluky, ale ti mi nenahradí osobu, která mě milovala. A já ji. Z celého srdce. Byla pro mě vším. Poraženecky jsem padl na kolena. Ještě před pár hodinami tu ležela.

Po chvíli jsem se zvedl a lehl si do její postele. Cítil jsem ji. Jako by tu pořád byla. Jako bych si znovu pohrával s jejími vlasy. Otočil jsem se na bok a posunul se na kraj postele. Co kdyby se náhodou vrátila?

Podařilo se mi usnout. Nevím jak, ale podařilo. Zdálo se mi o jejich očí, které se jí vždy rozsvítily, když jsem jí řekl, že ji miluju. O jejím zářivém okouzlujícím úsměvu. A o ní celé. Jak moc byla mladá. Tak čistá.

Když jsem se vzbudil, přehrával jsem si ten sen pořád dokola. Vedle postele ležela bílá obálka s mým jménem. Rozbalil jsem ji a začal číst.

Milý Harry,
Strašně nás zarmoutila Cařina smrt. Ještě před dvěma týdny vypadala tak zdravě. Před tou nehodou, když si na tebe pamatovala, byla strašně šťastná. Úplně si jí změnil život. Její sestře si se taky moc líbil. Ještě aby ne. Milovala tě z celého srdce, kdyby jí neselhalo, miluje ještě teď. Její poslední slova byla: "Řekněte Harrymu, že ho miluju." Harry ona si vzpomněla. Na tebe, na všechno před tím. Nechala jsem ti k dopisu přiložený její křížek. Určitě by chtěla, abys ho měl zrovna ty.

Ps.: Vždy budeš jako náš syn. Rádi tě uvidíme. A nic si nevyčítej!

                   S láskou, Cařiny rodiče.

Křízek, který vypadl z obálky, jsem si hned nasadil. Obálku i s dopisem jsem si strčil do kapsy a vyrazil domů.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj,

tak zas po dlouuuuuhý době nový díl. Snad mě nezabijete :d moc se omlouvám za tříměsíční pauzu :()((