Chapter 1

2K 89 0

od lexasbitch

od lexasbitch

Camila's POV
"Kurva, zase nestíháme!" odhodila Paige naštvaně nedopalek od cigarety, když se podívala na hodinky. Za minutu začíná vyučování a bohužel jsme dnes první hodinu měli matiku, na kterou máme slečnu Fitzgeraldovou. Když říkám slečna, asi by jsi si představili mladou učitelku. Pravdou ale je, že je to stará bába, která už by dávno měla být v důchodu. Slečna Fitzgeraldová nechává všechny, kdo přijdou na její hodinu pozdě, po škole. To vysvětluje Paigino rozhořčení. Rychle jsme běžely do třídy, v naději, že to stihneme dřív, než se ta stará fuchtle dobelhá do třídy. Bohužel na nás hned po našem příchodu do třídy začala řvát svým vysokým hlasem.
"Cabello, Rodriguez! Zase pozdě! Dostavte se po vyučování do učebny 215, jste po škole." Nešlo si nevšimnout jejího zlomyslného úsměvu, když to dořekla. S protočením očí jsem se vydala za Paige, která už byla skoro u naší lavice.
* * *
"Bože, proč musíme být po škole zrovna dneska? Byla jsem domluvená s Emily. Už jsme se neviděly skoro týden." nadávala cestou do naší poškolácké učebně Paige. S Emily chodí už 8 měsíců a poslední dobou se až moc často hádají. Ale sluší jim to spolu. Vždycky jsem jim jejich vztah záviděla. Já jsem měla jen jednou v šestnácti kluka, Alexe, ale byl to hajzl a oba dva jsme spolu byli vlastně jen kvůli vzhledu a naší popularitě na střední. Od té doby, co jsme se rozešli jsem měla jen pár známostí na jednu noc, když jsme s Paige vyrazily do klubu. Jednou mě přemluvila, abych s ní šla do gay baru, kde tu noc poznala Emily. Já jsem po pár panácích málem skončila s jednou holkou na záchodech. Ale protože mě vyděsilo, že se mi její dotyky líbily víc než ty chlapské, tak jsem zbaběle utekla.
"Tak to vaše rande trochu posunete." řekla jsem otráveně, protože už mě to její nadávání nebavilo. Vlastně si za to může sama. Dneska jí to ranní připravování trvalo extrémně dlouho. Kdyby si pospíšila, tak to stihneme bez problému.
Do třídy jsme vešly se zvoněním, ale pan Foster, náš učitel na angličtinu, který nás měl dnes na starost, ještě ve třídě nebyl. Sedly jsme si na naše obvyklá místa ( trávíme zde poměrně dost času) a každá jsme se věnovaly svému mobilu.
"Dobrý den, jsme slečna Jauregui a dnes budu zastupovat pana Fostera, který onemocněl. Nejspíš mě neznáte, protože jsem sem nastoupila začátkem týdne. Věřte mi, že nemám náladu vás tu nějak hlídat, takže si dělejte co chcete. Jenom bych chtěla někoho požádat, jestli by mi nepomohl odnést pár věci do mého kabinetu. Ještě jsem si to nestihla moc zařídit a pomoc by se mi moc hodila." někde v půlce učitelčina proslovu jsem si uvědomila, že mi její hlas není vůbec povědomý. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se směrem k jejímu stolu. Seděla za ním mladá tmavovlasá žena. Přihlížela jsem si její obličej a konečně jsem svůj pohled zaměřila na její oči. Když se zrovna v tu chvíli podívala mým směrem, tělem mi projel elektrický šok, přesto jsem však neuhnula pohledem. Měla oči jako kočka, zelené a divoké. Tak zajímavé a krásné oči jsem snad ještě neviděla. Když jsem si uvědomila nad čím přemýšlím, rychle jsem sklopila pohled.
"Neslintej" zašeptala pobaveně Paige. Chtěla jsem jí odpovědět, ale přerušil mě hlas učitelky.
"Vidím, že slečny v zadní lavici se nudí, takže je velice ráda zabavím. Stejně se nikdo nepřihlásil." usmála se na nás provokativně. Neochotně jsme vstaly a následovaly ji do jejího kabinetu.
"Paige, zajdi prosím pro věci, které jsem nechala v prvním patře a ty, Camilo, pomož mi prosím trochu to tady přesunout" začala nás hned po příchodu komandovat. S protočením očí jsem přikývla. Paige odešla a my jsme v místnosti zůstaly samy. Čekala jsem, až něco řekne, ale jen stála a propalovala mě pohledem.
"Začneme, nebo na mě budete celou dobu zírat?" vyhrkla jsem. Učitelé jsou zvyklí, že jsem drzá, ale uznávám, že tohle bylo trochu moc. Nemohla jsem si ale pomoct, její pohled mě znervózňoval.
"Takhle by jsi se mnou mluvit neměla" začala se ke mně přibližovat. Musím přiznat, že z ní šel celkem strach. Vyzařovala z ní dominance. Automaticky jsem začala ustupovat dozadu, to mi však po chvíli znemožnila stěna, na kterou jsem zády narazila. Tmavovláska už byla těsně u mě.
"Máš ze mě strach?" zašeptala mi do ucha.
"Ne-e" vydechla jsem, ne zrovna přesvědčivě.
Usmála se a pomalu se ke mně začaly přibližovat její plné rty. Nebyla jsem schopna žádného pohybu. Jen jsem tam zaraženě stála a čekala.

Hlásím se s novou Camren povídkou . Tohle je moje druhá práce, tak na mě prosím nebuďte zlí. Budu vám moc vděčná za hvězdičky nebo komentáře. Snad se vám příběh bude líbit :)