Don't Touch Me // CAMREN [girlxgirl]

Chapter 5

Probudilo mě ostré sluneční světlo, které ještě zhoršovalo bolest mé hlavy. Nespokojeně jsem zabručela a chtěla jsem vstát, ale v tom mi bránily něčí ruce, které mě pevně držely u sebe. Nemohla jsem si vůbec vzpomenout, co se včera stalo. Osoba vedle mě se začala převalovat a toho jsem využila, abych se dostala z postele. Akutně jsem potřebovala prášek, abych aspoň trochu zmírnila tu svini kocovinu. Pomalu jsem se posadila a přemýšlela jsem, kde bych tak mohla najít to, co potřebuji.
"První šuplík v kuchyni." ozval se vedle mě známý hlas. Lauren. Radši jsem v tu chvíli nemyslela na to, co jsme v noci dělaly a podle jejích instrukcí jsem se vydala do kuchyně. Když jsem bílou pilulku zapila vodou, cítila jsem se o něco lépe a vydala jsem se zpátky za svojí učitelkou, abych z ní dostala nějaké informace o tom, co se včera stalo.
"Ehm..úplně si nepamatuju, co se včera dělo." začala jsem váhavě větu, když jsem vstoupila do ložnice. Lauren pořád ležela v posteli.
"Tak si sedni a já ti to vysvětlím." řekla trochu nervózně a poklepala na místo vedle sebe.
"Vzpomínáš si, jak jsi byla se Shane v baru?" zeptala se mě opatrně. V tu chvíli se mi před očima objevila scéna ze záchodů. Oči se mi začaly plnit slzami.
"Jo..kdyby jsi mě nezachránila, tak už jsme znásilněná." zašeptala jsem. Lauren si všimla mých slz a pevně mě objala. Hladila mi záda a já jsem se pomalu uklidňovala. Cítila jsem se bezpečně.
"Lauren?" zeptala jsem se nejistě, když už jsem se cítila trochu lépe.
"Ano Camz?" Usmála jsem se nad tím oslovením. Líbilo se mi.
"Nemohla bych u tebe chvíli zůstat? Nechci být sama. Samozřejmě chápu, jestli mě tady nechceš.." řekla jsem rychle s pohledem zabodnutým do bílého prostěradla.
"Můžeš tu zůstat jak dlouho budeš chtít." usmála se Lauren a pohladila mě po boku. Přikývla jsem a v tom mi došla ještě jedna věc.
"Nemáš být náhodou ve škole?"
"Ano. A ty bys tam měla být taky, ale omluvila jsem nás." usmála se na mě.
"Odpočiň si, já jdu zatím udělat snídani." zvedla se po chvíli mlčení. Jen jsem přikývla a zahrabala se do peřin. Zavřela jsem oči s snažila se nemyslet na TU osobu. Místo toho jsem radši myslela na svoji hnědovlásou učitelku, ke které cítím víc, než bych měla.
"Je čas vstávat, Šípková Růženko." zašeptala Lauren, když se nade mnou skláněla, aby mě mohla políbit na čelo. Nevím, proč to dělá, ale nestěžuju si. Něco jsem zabručela a začala jsem se protahovat. Ani nevím, jak se mi podařilo usnout, ale cítila jsem se díky tomu o něco lépe.
"Ty jsi udělala palačinky?" zapištěla jsem nadšeně, když jsem viděla, co přinesla.
"Už to tak asi bude." zasmála se Lauren a sedla si na kraj postele. Za chvíli byly všechny palačinky pryč a já jsem jen ležela na posteli a nedokázala se pohnout. Cítila jsem se opravdu přecpaně.
"Co by jsi chtěla dělat?" zeptala se Lauren, když už jsem si normálně sedla.
"No asi bych si měla zajít domů pro nějaké věci, když tu teď u tebe nějakou dobu budu." odpověděla jsem po chvíli přemýšlení.
"Dobře, hodím tě tam." řekla a vydala se ke skříni. Za chvíli po mně hodila černé triko a modrou mikinu.
"Zatím si vezmi moje oblečení. Koupelna je naproti pokoji, ale to už asi víš." mrkla na mě. Poděkovala jsem a zamířila do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla, usoudila jsem, že vypadám opravdu hrozně. Rychle jsem ze sebe svlékla všechno oblečení a vběhla jsem do sprchy. Snažila jsem se to zvládnout rychle, i když ve sprše většinou trávím aspoň půl hodiny, protože mě to vždycky dokonale uklidní. Potom co jsem ji konečně opustila, jsem začala hledat fén, který jsem naštěstí našla po pár minutách ve skříňce pod zrcadlem. Když jsem svoje vlasy dostatečně vysušila, hodila jsem na sebe připravené oblečení. Na malování dneska kašlu, nějak na to nemám náladu a Lauren už mě bez toho stejně viděla. Po chvíli prohlížení se v zrcadle jsem usoudila, že už bych se asi měla vrátit. Chci tu cestu mít co nejrychleji za sebou, protože dneska mám obzvlášť línou náladu.
"Pojedeme?" zeptala jsem se, když jsem přišla k Lauren, která si mě do té doby nevšimla, protože něco psala do mobilu.
"Jojo jasně." zamumlala bez toho, aby se na mě podívala. Nejspíš bych si taky měla zkontrolovat mobil. Přemýšlela jsem, kde by mohl být. Napadlo mě, že jsem ho nejspíš nechala v kapse od bundy a naštěstí tam opravdu byl. Měla jsem tři nové zprávy. Dvě od Paige a jednu od Shane. Tu poslední jsem rovnou smazala, stejně jako její číslo a potom jsem se podívala na ty od Paige.
Paige (7:57)
Kde sakra jsi?!

Paige (10:33)
Ale vážně by jsi mi mohla aspoň napsat, co s tebou je.

Asi bych jí mohla odepsat, ale nejspíš není nejlepší nápad říkat, že jsem u Lauren a taky důvod proč tu jsem. Vysvětlím jí to zítra ve škole.
Camila (11:02)
Promiň Paige. Zítra ti všechno vysvětlím.

Když jsem zvedla hlavu od mobilu, zjistila jsem, že mě sleduje Lauren. Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila.
"Jedeme." řekla konečně a já jsem ji následovala k jejímu autu.
* * *
"Nepodíváme se na film?" navrhla Lauren, když už jsme byly zpátky. Cestou jsme se stavily na jídle, takže se to trochu protáhlo a už byly asi dvě hodiny odpoledne.
"Jasně, vyber něco." přikývla jsem a snažila jsem se na gauči najít co nejpohodlnější pozici.
"Necháváš mě vybírat? To je celkem riskantní." uchechtla se Lauren.
"Nevím, co tak hroznýho by jsi mohla vybrat." zamumlala jsem.
"Tak snad se ti to bude líbit." usmála se, na můj vkus až moc zlomyslným úsměvem a posadila se na druhou stranu gauče. Film začal a já jsem se snažila nedat na sobě znát strach, když jsem zjistila o jaký film. Lesní duch. Proč musela vybrat horor?! A ještě k tomu tenhle horor. Otočila jsem se na Lauren, která mě s úsměvem sledovala.
"Jsi spokojená s výběrem?" zeptala se nevinně.
"Nemohla jsi vybrat líp!" usmála jsem se a přitáhla jsem si nohy blíž k tělu, když se na obrazovce objevila první děsivá scéna. S Lauren to ani nehnulo. Nenápadně jsem se posunula blíž k ní. Po pár minutách už jsem byla jen pár centimetrů od ní, ale ona mě pořád ignorovala a věnovala se filmu. Při jedné obzvlášť strašidelné scéně jsem to už nevydržela a skočila jsem Lauren do náruče.
"Nevěděla jsem, že tak drsná holka má strach z hororů." zasmála se.
"Radši buď zticha." zamumlala jsem a zabořila jsem hlavu víc do jejího krku. Sakra, voní tak úžasně. Když jsem uslyšela další strašidelný zvuk, ještě víc jsem se na ni natiskla. Teď už jsem na ní témeř seděla a nohy jsem měla obmotané kolem jejího pasu. Cítila jsem její ruce na svých zádech.
"Mám to vypnout?" zeptala se, když ucítila, jak se třesu.
"Ne to je dobrý. Dokoukáme to." řekla jsem, abych nevypadala jako takový srab a taky proto, že se mi tahle pozice celkem líbila.
"Opravdu?" nadzvedla Lauren pobaveně obočí, když jsem nadskočila při dalším zvuku. Jen jsem přikývla a položila jsem si hlavu na její rameno. Hladila mi záda a kdybych byla kočka, tak už asi předu, protože to bylo opravdu příjemné.
"Už to skončilo." oznámila mi Lauren, když už na obrazovce běžely titulky.
"Já vím." zamumlala jsem.
"Neslezeš ze mě?" zasmála se.
"Ne." přitiskla jsem se k ní ještě víc.
Najednou se mnou vstala a nesla mě do ložnice.
"Lauren pusť mě, jsem těžká!" začala jsem se kroutit.
"Nejsi těžká." usmála se a pokračovala do pokoje.
"Vyspi se." řekla, když mě doslova hodila na postel a chtěla odejít.
"Zůstaň se mnou. Jinak neusnu. Bojím se." chytla jsem jí za ruku a nedovolila jí odejít.
"Fajn." povzdychla si a lehla si vedle mě. Přitiskla jsem se k ní a ona mě po chvíli objala. Spokojeně jsem zabručela a během pár minut jsem už spala jako zabitá.

Huhů asi nejdelší díl, kterej jsem kdy napsala.