Riverra - POTKAT (MenT Love Story)

What the hell

Pohled Riverry

Konečně jsme dostříhali!
Mám s toho fakt dobrý pocit protože naše "zpěvačky" mají doopravdy velký talent stejně jako "hudebnice" a ostatní.

Naší "skupinu" jsme pojmenovali WTH? (What the hell? Nebo později White The Horrible)
Holky se pak domluvili že budou zpívat a hrát dál takže si vyměnili kontakty.

Dali jsme moderátorovi CD a šli do stanu čekat, teda holky, já se nenápadně vytratila za Marinem z kanálu Jmenuju se Martin abych se podívala jak jim to jde.

Prolezla jsem vchodem ale nikdo z týmu tam nebyl, jen Martin.
"Co tady dělá Manina sama?"
Položila jsem mu ruku na rameno.
"A co sem leze Řekyně, nemá být v Řecku?"
"Jak jsi mě poznal?"
"Tajemství" snažil se záhadně usmát ale vylezl z něj jen jeho klasický úšklebek.
Sedla jsem si k němu
"Ale fakt, jak?"
"Voníš po růžích" malinko zrudl Martin
"Tak to děkuji za poklonu"
"Počkat" zarazila jsem se
"Jak to víš? To mě nějak očmucháváš nebo co?"
Martin zase zrudl
"Neee, ale objímáme se ne?"
"Jsem minimálně o deset cenťáků nižší než ty já se k tvímu nosu asi těžko dostala"
"Ale jo, nějak jo, co ta oslava?"
"No jó" plácla jsem se do čela
"Tys tam ke mě čmuchal?"
"Líbali jsme se" podoktl Martin a oboum se nám tváře zbarvili do růžové.
"Jak kvůli flašce"
"Ale stejně"
"Říkáš to jako by sis to chtěl zopakovat" na oko jsem se zamračila.
"Nebudu to komentovat" řekl jen Marin
"Ale Manino!"
"Hmmm?"
Vykulila jsem oči
"Já ti řeknu Manina a ty se neohradíš? Ty nějak měkneš chlape" bouchla jsem ho jemě do ramene.
"AU!" řekl naoko ublíženě Martin
"No jo no malý chlapečku pofoukáme bebíčko, dáme pusinku na čelíčko a bude líp" nasadila jsem sladký hlásek
"Ano mami" přistoupil na mou hru Martin.
"Pofoukala" jsem mu bebíčko a dala mu pusu na čelo.
Ale Marin trošku zvedl takže moje pusa skončila na té jeho.

Byli tak hebké, nevím jestli ho po tomto okamžiku mám ráda jako kamaráda nebo víc.

V tu chvíli k nám ale přišel Honza
"Ahoj Martine, nevíš kde je River.." uviděl nás a strnul na místě.
Honem jsem se odtrhla ale Honza už zmizel pryč že stanu.
"Honzo!" zavolala jsem ale buď mě neslyšel nebo nechtěl reagovat
"Martine, půjdu za ním"

"Honzo! Honzo!" volala jsem ale on nikde.
Uviděla jsem Adama (Vidraila) a tak jsem k němu běžela
"Čau Adame, neviděl jsi Honzu? MenTa" dodala jsem
"Jop, běžel tudy a byl dost vynervovanej, stalo se něco?"
"No byli jsme s Martinem a on mě začal líbat ale v tu chvíli přišel Honza a uviděl nás"
"To všechno vysvětluje, má tě rád"
"Já vím"
"Jak?"
"Na to teď není čas, kude přesně běžel?"
"Tudy" ukázal Adam
"Díky!" zavolala jsem ještě na něj při běhu.

Pak jsem ho uviděla, seděl na lavičce kousek od lidí takže tam nebylo živé duše mimo nás dvou.
"Honzo" vydechla jsem a došla k němu.
"Co je?" řekl naštvaně.
"Já s Martinem nic nemám! Nech mě to vysvětlit!"
"A co bylo to ve stanu?"
"Mluvili jsme spolu a on mě pak políbil, Nechtěla jsem to, nemiluju ho!" řekla jsem honem ale nebyla jsem si tak jistá.
"To povídej někomu jinému"
"Ale vážně Honzo!
Nemiluju Marina, nemiluju tu podělanou Maninu, rozumíš, NEMILUJU!"
"Vážně?"
"Jo Honzo, vím že tě to žere, i když se jen s nějakým klukem objímám ale já s Martinem ani s nikým z nich nic nemám, jsme jen dobří kámoši"
"Jo jo, kámoši, kámoši a najednou spolu chodíte!"
Skřížila jsem ruce na prsou
"To jsme my taky!" prskla jsem a dala se na odchod.

Honza mě ale doběhl a vzal za ruku
"Tím chceš říct co Riv?"
"Nechám to bez kometáře" otočila jsem se
"Protože ty si u každého kámoše myslíš že spolu chodíme! Mám i svůj život jo? A i kdyby, bude to moje věc, a navíc já mám svou lásku, mám kluka kterýho miluju a jeden z nich to není!" zvíšila jsem hlas a odešla.

Honza tam zůstal stát a díval se na mou mizející postavu.