Riverra - POTKAT (MenT Love Story)

Podvod?

O dva měsíce později
Pohled Riverry

Dva měsíce.
Uběhly dva měsíce od doby kdy mi řekl Honza že mě miluje.
Dva krásné měsíce plné lásky a štěstí.
Život se zdá být dokonalý, mám dokonalého kluka, moje popualrita na YouTube roste a nedávno jsem dosáhla 800 000 odběratelů.
Ale stále mi tu něco schází, mám v sobě jakousi touhu po nejistotě, bolesti a očekávání.
Bojím se že je všechno jen sen který se uprostřed rozplyne.

Ležím na posteli a v ruce mi zabrní mobil.
Přečetla jsem si zprávu na Viberu.
Od Martina..
Ahoj Rose, nechtěla by jsi se dneška vidět? Dlouho jsme si nepovídali.

Jo to je pravda, od té doby co mě Martin políbil na Utuberingu jsme se moc nebavili.
Cítila jsem se trošku nervózně, ale na druhou stranu, byl a z části pořád je můj nejlepší kamarád.
Jeho místo teď napůl zaujmul Petr , rozumíme si, oba jsme šíleně hyperaktivní, rádi zpíváme a oba máme řádu Green Day (trošku ironie když tam hraje můj bratr)

Ráda Martine;)
Tak zítra ve 3 před čajovnou?

Rychle jsem zaťukala zprávu.

Domluveno ;D

Přišla rychlá odpověď.
Unaveně jsem si protřela oči.
Martin, Martin, Martin, Martin
Opakovala jsem si jeho jméno v duchu.
Dveře se opatrně otevřeli, Honza.
"Ahoj Rosemarynko" usmál se na mě a lehl si vedle mě.
"Ahoj Honzíčku" oplatila jsem úsměv a objala ho.
"Zítra jdu za Martinem" oznámila jsem mu.
Trošku se zamračil "ale proč?"
Pokrčila jsem rameny "dlouho jsme se neviděli"

"Hmm, fajn" řekl jen odtažitě.
"Neboj se, miluju jenom tebe" zašeptala jsem a objala ho, ale v hloubi duše jsem si tím tak jistá nebyla.
"Tak to mi to pak nevadí" rozlil se opět Honzovi úsměv.
"Ty sis snad myslel že s ním jdu na rande?" pozdvihla jsem obočí.
"Po pravdě?" kývla jsem "jo, myslel" zakřenil se.
"Už vím proč se říká Hloupý Honza" zašeptala jsem a políbila ho.
Políbil mě nazpátek, dal mi ruce kolem boků a já ho jemně vzala za šíji.

"Miluju tě a ty to víš ne?" zašeptala jsem do polibku a on se usmál
"vím" přitiskl si mě blíž.

Vzbudila jsem se jen ve spodím prádle na Honzově hrudi.
Pro sebe jsem se tiše usmála když jsem si vzpoměla co se včera dělo.
Opatrně jsem vstala abych ho neprobudila a oblékla si jeho tryčko které jsem měla místo šatů.
Jak typické.
Ušklíbla jsem se v duchu a šla smažit vajíčka...

V půl třetí

Už je čas! Rychle jsem si nazula kozačky a oblékla kabát.
S hlasitým "tak čau!" a prasknutím jsem odešla.

Přesně ve tři jsem byla na místě a nervózně podupávala
"Ahoj Rosemary!" ozval se za mnou známý hlas
"Ahoj Martine" oplatila jsem mu pozdrav.

"Tak jdeme?" zeptal se nervózně Martin po chvíli trapného mlčení.
"Jasně" kývla jsem a vešli jsme do čajovny.
Zhluboka jsem vdechovala vůni čajů a kávy.

"Dvě kávy prosím" objednal Marin a posadili jsme se ke stolu.
"Tak co ty a.." zapřemýšlela jsem "život?"
Život? To tě nic lepšího nenapadlo? Jsi vypatlaná!
"Hmm... Celkem fajn ale holky jsou jen vzdálenou vzpomínkou" Zašklebil se.
"To je mi líto" řekla jsem soucitně. NENÍ.
"Od tebe už s nikým nechci nic mít" co to...? Omg.
"Ale jdi" namítla jsem "nic jsme spolu neměli a já nevidím důvod proč bys kvůli mě měl přestat s někým chodit"
"Možná pro to že se bojím odmítnutí" řekl skoro neslyšitelně.
"Ale jdi Martine" zopakovala jsem frázi "tebe chce každá holka"
"Ale ty ne"
"Já?" vyvalila jsem na něj oči
"Víš jak dlouho jsem tě milovala? Jak dlouho jsem si přála abychom byli spolu? Tys nejevil zájem, tak jsem s Honzou" co to meleš Rose? Zmlkni!
"Cože? Tys mě milovala?"
Jen jsem kývla, abych nemusela nic říkat.
"A-ale to znamená že Honzu nemiluješ?" No a tohle jsi si vyvodil zase jak?
"Miluju, hodně, o tom nepochybuj."
"Mohli jsme být spolu.." povzdychl si Martin a složil hlavu do dlaní.
Chytla jsem ho za ruku,
Vůbec jsem nepřemýšlela a políbila ho. No tak teď jsi tomu dala Rosemaryno, lépe jsi to prodělat nemohla.
Zůstal sedět jako opařený a vyjukaně mě koukal.
Usmála jsem se na něj a vzala si kafe od servírky která zrovna přišla.

"R-Rose?" vykoktal
"Ano M-Martine?" napodobila jsem jeho koktání.
"Tos myslela vážně?" A je to tady.
"Možná" usmála jsem se na něj přes hrnek s kafem a napila se. Ne to fakt nemyslela
"Tak myslela?" Budeš prudit?
"Jak říkám, Možná" dokonalé Rose, horší to být nemůže.

Dopili jsme mlčky kafe a zaplatili.
Vyšli jsme zpět do chladného počasí a oba jsme se mimovolně otřásli.
"Půjdem do parku?" zeptal se nejistě.
"Jasně" usmála jsem se.

Chvíli jsme se jen mlčky procházeli, ale pak si mě otočil a podíval se mi do očí.
Má je tak krásné, tak plné života..
Přitáhl si mě a políbil.
Teď jsem byla jako politá vařící vodou já.
"Promiň" odtrhla jsem se "Já teď nemůžu"
"Jo j-jasně" kývl
"Přijdu, fakt ale teď to potřebuju rozdýchat" kývl.
Rozeběhla jsem se pryč a nechala ho tam samotného.

Původně jsem říkala že přijdu kolem páté ale teď byli 4.
Potichu jsem přišla a zamkla dveře.
Chtěla jsem k němu potichu dojít a překvapit ho.
Ale to co jsem tam uviděla mi vyrazilo dech.
Byl to Honza s Terezou, mojí "nepřítelkyní"...
Líbali se a Honza jí pomalu stahoval tryčko.
" klídek Teri, Rose přijde až v 5 nic se o nás nedozví" zašeptal jí do ucha.
Potichu jsem odešla.
Cítila jsem v sobě prázdnotu.
U Honzy moc věcí nemám, rychle jsem je posbírala a odešla.
Srdce mi bušilo jako splašené.
Jak mohl?
Jak jen mohl?

Běžela jsem na zastávku a nastoupila do autobusu k Martinovi.
Zazvonila jsem a když otevřel pevně jsem ho objala.
"Rose?"
"Martine!" přitiskla jsem se pevněji.
"Co tady děláš?"
"Jen jsem si něco uvědomila"
"A co?"
"Že tě miluju" řekla jsem bezmyšlenkovitě. Možná to byl vztek na Honzu ale city které byly k Martinovi stěží znatelné se tím zesílily.
"Honza mě držel od tebe dál ale teď.." nedořekla jsem a po tváři se mi skoulela slza.
"Co se stalo Rose?"
"Tereza.." řekla jsem jen nenáviděné slovo a pevněji ho objala.
"Pojď ke mě" zamumlal a otevřel mi dveře.
"Děkuju" vešla jsem dovnitř a ucítila jsem známou Martinovu vůni a cítila se v bezpečí. Vše bylo v pohodě.

Vešla jsem do jeho pokoje kde se nic nezměnilo.
Stejné knihy, stejný nepořádek a stejné zdi.
Všechno jak má být.

"Rose" přišel za mnou a potichu zavřel.
"Ano Martine?"
"Jen bych něco chtěl udělat"
"A c-" nedořekla jsem protože mě políbil.
"Marti-" začala jsem zase ale on mě umlčel dalším polibkem.
"Ano?"
"Miluju tě víš,m" zašeptal mi do ucha
"Opravdu?"
"Opravdu" vydechl a přitiskl si mě k sobě.

"Ale ty a Honza-"
"Ne, je konec" zašeptala jsem a přitiskla si ho blíž. Jsi tak dementní Rose.