Riverra - POTKAT (MenT Love Story)

Speciál

Ahojte lidi!
Toto je speciál o tom jak se Martin a Riverra seznámili. Je pro vás (takže moc nepasuje do děje) a hlavně pro KlarissuK21 (ona bude vědět:) )
Díky lidi za všechno!

Pohled Martina( tehdy 15 let), v letadle- směr Londýn

Seděl jsem v letadle a přemýšlel nad Youtubem který mě lákal a o Vicky mojí přítelkyni s kterou jsem se rozešel.

Náhle mi někdo zaklepal na rameno a mě tak vytáhl z myšlenek.
Byla to holka, stará asi jako já a moc pěkná.
"Ahoj, prosím můžu si přisednout? Kámoška usnula a zabrala všechny tři sedačky"
"Jasně!" přikývl jsem "sedni si"
"Děkuju" usmála se na mě.

"Já jsem Martin a ty?" zeptal jsem se jí.
"Rosemary ale nechávám si říkat River"
"Proč River?"
"No to je moje oblíbená postava z filmu, já vím že je to trošku cáklý ale já jsem cáklá celá"
"Fajn Riverro"
"Riverro, to se mi líbí, nikdo to zatím nezkoňoval."
Až budu slavná tak mě hledej pod touhle přezdívkou"
"Jsi si nějaká jistá"
"Spíš si z toho dělám srandu, já a slavná? Nikdy" ušklíbla se.
"A já velký Martin Carev? To jsi pravděpodobnější ty"
"To teda Manino"
"Hejjj!"
"No tak promiň" Omluvila se ale pak dodala "Manino"
Jemně jsem jí bouchl do ramene a ona mě taky.
"Tak fajn Ovce"
Zvedla jedno obočí"Proč ovce?"
"Nevím" pokrčil jsem rameny "jsi taková malá ovce"
"Ovce jsou fajn" podotkla Riv
"To ty taky"
"Já vím" řekla na oko egoisticky
"Pozor!" zapištěl jsem jako holka "ego velké ovce stoupá!!"
"A IQ Maniny klesá pod tykev" ušklíbla se s úsměvem 'ovce' Riverra.

Po dvou hodinách

Riv tedy vlastně Rose je moc fajn. Je to můj asi povahově nejbližší člověk kterého znám.

Smáli jsme tak až mě začalo bolet břicho a řekl jsem jí pomalu víc věcí než mojí mámě.

"Prosím připoutejte se, začínáme klesat" ozvalo se z reproduktorů a Riv se zvedla.
"Jdu za Klárkou"
Nechápavě jsem na ní kouknul
"Kamarádkou" vysvětlila.

Pohled Riverry

Martin je strašně fajn ale musím za Klárkou- mojí BFF.
Došla jsem k ní a sedla si na moje místo.
"Kláry, jsme skoro v Londýně"
Jemně jsem s ní zacloumala ale ona jen něco zamumlala.
"Nezbydou na tebe žádné sušenky" zašeptala jsem jí do ucha a ona sebou rozespale trhla
"Co..to..." zamrmlala rozespale a protřela si oči.
"Přistáváme šípková Růženko"
"Kde?" zeptala se zmateně
"No v Tokiu"
"Co děláme v Tokiu?"
"Jsme v Londýně ty hloupá!"
Zasmála jsem se a letadlo začalo klesat...