Sněhurky

Konečně na cestě do ráje

,,Pořád tomu nemůžu uvěřit! Moje malá holčička jede do Glyntracii!" Naříká mamka.

,,Mami  já už nejsem malá!" Snažím se vymanit z jejího sevření.

,,Hlavně na sebe dávej pozor ano Izabel?" Podotkne ještě.

,,Vždyť jedeme jenom na dva týdny!" Oseknu když se konečně vymaním z jejího medvědího obětí.

,,To nevadí broučku! To že jedeš jen na dva týdny neznamená že se mi nebude stýskat!" Prohlásí s vážnou tváří.

,,Dostane se i na ostatní?" Zeptá se se smíchem táta.

Přejdu k němu a taky ho obejmu.

,,Užij si to tam Iz." Řekne táta a pustí mě.

,,Díky tati." Usměju se a pustím ho.

Jako poslední čeká stranou od ostatních Lexi. Moje mladší sestra.

Jmenuje se Alexandra a většina lidí jí tak říká Sašo nebo Alex ale pro mě je to prostě Lexi. Je úplně jiná než já. Je o dva roky mladší a přitom se chová tak dospěle, jako kdyby na ní ležela tíha celého světa.

Příjdu až k ní a trochu se skloním abych ji mohla obejmout.

,,Za chvilku budu zase zpátky Lex, budu ti každý den psát a posílat fotky dobře?" Prohlásím smutně.

,,Dobře. Nemusíš mi ale psát každý den, neboj. Hlavně se pořádně rozhlížej kolem sebe ať mi to doma můžeš podrobně popsat." Řekne s úsměvem.

,,No to se neboj, rozhlížet se teda rozhodně budu..." Zavrním a mrknu na ni.

,,Tohle jsem nemyslela." Rozesměje se a protočí oči.

,,Ne teď vážně. Budeš mi strašně moc chybět Lexi." Naposledy ji pořádně zmáčknu.

,,Jo ty mi taky. Hlavně tam nebuď moc neslušná ať tě nevyhodí." Oplatí mi stisk.

,,Bye Honney." Pošlu jí vzdušný polibek.

,,Goodbye big sister!" A chytí ho načež se obě strašně rozesmějeme.

Naše Anglické rozhovory mi budou chybět.

,,Mami, tati ahoj!" Zavolám.

,,Ahoj Zlato!" Zavolají jednohlasně. ,,Máš všechno?" Zeptá se ještě starostlivě mamka když jsem odcházela.

,,Joo... Mami!" Křiknu otráveně.

..........

,,Aaaa... Já se tak těším!" Zvolám natěšeně.

,,Ježiši uklidni se." Řekne mi se smíchem Cloe.

Zrovna nastupujeme do autobusu který nás doveze na nejbližší letiště. Takže nás před letadlem čekají 2 a půl hodiny párty. Jedeme 4 autobusy a to ještě někteří stojí.

Sednu si dozadu za Cloe. Ona u okna já u uličky. Vzadu sedí vždycky elita, takže i já, což znamená že bude sranda...

Vyjeli jsme a bylo kupodivu ticho. Všichni si povídali mezi sebou a najednou mi přistál na hlavě papírek. Rozhlédnu se kolem a ze zadního sedadla na mě mrkne Dylen. Rozbalím papírek.

PŘIPRAVENA NA PÁRTY?? :P

Rozesměju se a hodím papírek dál. Vezmu svůj mobil a napojím ho na repráček. V playlistu zadám party. A už se ozývá GDFR.

,,Párty začíná lidi!" Zavolám přes celý autobus na češ dám hudbu na maximální hlasitost.

..........

,,Vzbuď se." Zašeptá někdo.

,,Hmm?" Odpovím rozespale

,,Hej za půl hodiny přistáváme už jsi spala dost dlouho." Zatřepe se mnou.

,,Cloe nech mě!" Řeknu naštvaně. Nějak špatně se mi mluví.

,,Jsme skoro v Montrealu." Nadhodí rošťácky.

,,Cože?!" Vyjeknu a probudím tím několik lidí. ,,Jak jsem se vůbec dostala do letadla?" Zeptám se nedůvěřivě.

,,No řekněme to tak že Dylen a Charles donesli alkohol." Odpoví s úsměvem a složí se vedle mě na sedadlo.

,,Tý jo já mám úplný okno." Prohlásím.

V tom mě napadne jak asi vypadám. Malátně se postavím a ze zavazadlového prostoru si vytáhnu jeden menší kufřík. Z toho vyndám šminky a kufřík vrátím zpět na místo.

Rozložím si zrcátko a podívám se na sebe. V ten moment si uvědomím že to byla chyba protože při tom strašném pohledu sebou trhnu a rozbolí mě celé tělo. Vypadám jako zombie!

Mám rozmazaný make-up, rozcuchané vlasy, kruhy pod očima, a to je co?! Cucflek?!

Vytřeštím oči na podlitinu na krku.

,,No ty ses rozjela. A to ještě ani nejsme na místě!" Rozesměje se ale hned na to utichne, nasadí bolestivou grimasu a chytne se za hlavu. ,,Nebylo by něco na kocovinu?" Zašeptá rozmrzele.

,,Počkej něco objednám." Kývnu na letušku která zrovna prochází vedlejší uličkou. Mimochodem nemohlo mi uniknout jak kluci hledali na zemi neexistující klíče jen aby se jí mohli podívat pod sukni.

,,Co si přejete?" Zeptá se letuška mile.

,,Prosím dvakrát tureckou kávu a dvakrát vodu s citrónem." Mile se usměju.

,,Za chvíli to tu bude slečno." Usměje se na oplátku.

,,Děkuju." Odpovím a začnu se líčit.