Sněhurky

Žádný spěch, zbývá ještě týden

PONDĚLÍ

,,Tak co? Už se balíš?" Zeptá se Cloe.

,,Zbláznila ses? Vždyť jedem až příští pondělí!" Zvolám zhrozeně.

,,Pak zase nebudeš stíhat!"

,,Ale budu!"

,,Lyžák..." Odtuší prostě.

,,Ne to se nestane neboj." Odseknu.

Abych vám objasnila situaci lyžák (nebojte tentokrát to budou jen dva, tři řádky), měli jsme měsíc abychom si připravili vše potřebné. Rodiče se o tom dozvěděli až po dvou týdnech a balit jsem se začala dva dny před lyžákem, který trval týden. Konec příběhu.

..........

ÚTERÝ

,,Vím že dneska si ještě určitě balit nezačneš ale zítra už by jsi vážně měla." Poznamenala Cloe.

,,Dobře zítra už vážně začnu... Jen jestli s tím konečně přestaneš otravovat." Dořekla jsem rychle když jsem viděla že otvírá pusu k další připomínce.

,,Platí."

,,Platí."

..........

STŘEDA

,,Nezapomeň, dneska...!" Zašeptala Cloe výhružně když jsme míjely u studovny angličtiny.

No jasně. Nedá pokoj, se na to můžu vykašlat. Vždyť balení mi zabere sotva den nebo dva, vždyť je to na dva týdny to mám jeden velký kufr a jeden malý kufřík kam nahážu oblečení a je to, a k tomu se tam budeme i učit takže to je jedno.

..........

ČTVRTEK

,,Už máte sbaleno?" Nahodí Ema.

,,Jo, já už jo." Odpoví Clarck.

,,Já už taky." Řekne pyšně Gabriel.

,,Já se ještě balím." Podotkne Ema, Gabrielina spolubydlící.

,,Jo, já začal předevčírem ale včera jsem nemohl tak jsem to nechal na dnešek." Zívne Lenc.

,,A co ty Izzy?" Nahodí nenápadně Cloe. ,,Už ses taky ZAČALA balit?" Při čemž velice zdůraznila slovo začala.

,,Jo, jasně." Zalžu ledabyle. ,,Už včera večer, tak jak jsem slíbila." Dodám ještě.

..........

PÁTEK

Dneska bych se už vážně měla začít balit.

,,Ehmm..." Přede mnou leží otevřený kufr a stále nevím co sbalit.

Tak, je celkem teplo takže asi dvoje šaty, troje sukně, dvoje kalhoty a čtrnáctery kalhotky.

,,Uf a spodek vyřešen." Oddychnu si.

Co si mám vzít na vršek? Tak každopádně alespoň 4 podprsenky, bílou, černou, krajkovou a ultra sexy pro případ že ehmm... To si dokážete domyslet.

Kolik triček? Asi... Tak... 10? Plus jedno na spaní. Takže 11, ne devět triček a dvě košile. Jeden svetřík, koženou bundu, 3 mikiny... A málem jsem zapomněla na minitričko!

,,Dobře, takže oblečení mám. Pro dnešek toho balení bylo dost. Zbytek na zítra." Oddychnu si a padnu na postel.

..........

SOBOTA

,,Izabelo!" Vždyť je skoro odpoledne! Vstávej už konečně!" Ráno mě vzbudil matčin strašný křik. Nemůže mě nechat si pospat alespoň o trochu dýl?!

,,Joooo..." Zavolám otráveně.

Vstanu a jdu k otevřenému kufru. Ještě že je tak velký jinak by se mi tam nic nevlezlo a stejně, oblečení už mám takže zbývají jen šminky doplňky a tak. První sbalím boty.

Vezmu si s sebou dvoje baleríny, troje tenisky, nebo radši čtvery? Jo radši čtvery, žabky a pro jistotu jedny kozačky kdyby se ochladilo.

,,Šminky. Hmmm..." Zahloubám se. Sednu si na postel a dívám se na stolek se šminkami. Že bych vzala všechny? Na vánoce jsem dostala přece ten kufřík tak by to šlo a mohla bych tam rovnou dát i šperky a měla bych vystaráno. Jo to by šlo.

Přejdu ke skříni a začnu z ní vytahovat kabelky až úplně dole najdu zlatočervený, zdobený, rozkládací kufr. Vytáhnu ho a tašky naházím zpátky. Přejdu k nočnímu stolku se zrcadlem, rozložím kufřík a jediným pohybem rukou smetu všechny líčidla do spodní části kufru.

A jaké si vezmu šperky? Nemůžu si vzít přeci všechny! Nějaké seriózní i na zábavu.

,,Radši jdu na tu snídani."

A k velkému překvapení jsem se opravdu vrátila a dobalila si kufr! Sice až po večeři ale dobalila to je hlavní.

Zjistila jsem totiž že bych si měla vzít i kalkulačku, sešity, blok a psací potřeby. Takže to až tak velká sranda nebude.

..........

NEDĚLE

,,V kolik tam zítra máte být?" Ptá se mamka u snídaně.

,,Kde?" Odpovím otázkou protože ještě nejsem s to jí po ránu vnímat.

,,No přece před školou! Než si vás zítra odvezou do Glantracii!" Vykřikne naštvaně.

,, Ahá... Hmm... V půl sedmé..." Zahuhlám s pusou plnou kukuřičných lupínků.

,,A už máš alespoň sbaleno?"

,,Jasně! Už dávno abys věděla!" Abyste věděli tak unavená jsem dneska proto že u toho balení jsem včera trošku ponocovala jenže to ona vědět nemusí.

,,No... Alespoň něco." Dodá přezíravě.