S duší kočky

Prolog

  

TENTO PŘÍBĚH PROCHÁZÍ ÚPRAVAMI :)

  Když jsem byla malá, každému v mé blízkosti rychle došlo, že jsem tak trochu jiná. Jakmile jsem se postavila na nohy, začala jsem šplhat na stromy a další objekty. Každý den jsem šplhala výš a výš, rychleji a rychleji a vyhledávala ty nejméně přístupná místa. Nacházela jsem v tom svobodu a uvolnění. Po nocích jsem skákala po střechách domů s kapucí hluboko v obličeji a dělala si srandu z lidí, kteří mě nemohli vidět, pokud jsem nechtěla. Tma mi nikdy nedělala problém. Myslím, že jsem v ní viděla možná lépe než ve dne. Nyní vidím skvěle pořád. Mé nejoblíbenější jídlo, byly vždycky ryby. Říkejte si, co chcete, ale kdykoliv jsem ucítila vůni ryb, mé možná až moc dobře vyvinuté čichové buňky se tetelily blahem a můj žaludek mluvil jasně:

 „Sněz to!! A rychle!"

  Maminka mi říkala: 

,,Jen lez Cathryn. Buď svobodná. Jsi moje malá nespoutaná bouře. Nenech se nikým odradit od toho, co chceš. Není pravidlem být všední, buď originální." Ovšem, když jsem nastoupila do školy, všechno se změnilo. 

 Na první pohled, jsem byla jiná. Až moc rychlá, až moc ohebná, příliš bystrá. Neovladatelná, nezkrotná, nepoučitelná. Zkrátka mrštná a lstivá jako kočka. Měla jsem sklony skákat v první třídě po lavicích a baletit v otevřeném okně, hned po té co jsem si tam udělala nějakou tu stojku a další různé gymnastické výkony. Můžu říct, že učitelkám se to nelíbilo a nepřišlo jim to normální, i když mí spolužáci mě podporovali s hlasitým smíchem. 

 Sociální systém, ze mě pak udělal nezvladatelné hyperaktivní dítě, a z mojí mámy udělali nemožnou matku, která není schopná se starat o dítě, a tak jsem o pár soudních jednání později, přišla o matku a byla uzavřena za zdmi dětského domova, kde jsem se měla naučit základům chování, které mi prý od mala nebyly dostatečně vštěpovány, a proto jsem měla být nezvladatelná. Jako správný rebel.„Bouře" jak mě nazývala mamka, jsem se postavila na odpor tomu nesmyslnému systému a rozhodla jsem se jim dát pěkně sežrat to, že mi zničili život. 

 Kradla jsem, vymýšlela různé pastičky a nehezké vtípky, lezla všude kde byl zákaz. Když se k tomu všemu přidala i puberta, tak jsem byla velmi drzá a to i s pomocí velmi ostrých slov. Řekněme, že se jim to furt nelíbilo a já skončila v hodně drsném pasťáku s ostrahou. Jako vrah jsem dospívala mezi čtyřmi stěnami s mřížemi místo okna a dveří a nechutnou stravou, která vypadala hůř, než obsah dětských plen. Nikdy jsem tolik netrpěla, jako v tom uzavřeném prostoru, kde se nedalo vůbec nic dělat. Byly tam jen ty studené mříže, tvrdá postel a odpudivý záchod. 

 Dny i noci jsem trávila nekonečným zíráním do stropu a počítáním prasklin v omítce. Nezní to jako super zábava? No časem mi došlo, že mříže se dají použít k různým gymnastickým trikům, o postel jsem se mohla zapřít při dělání sedů lehů a místo bylo i na jiné cviky. A v tu dobu jsem objevila další lásku čili silové posilování. Nelíbily se mi postavy žen s extrémně vypracovanými svaly, ale mít nějakou tu buchtičku na břichu, silné ruce i nohy a dobrou výdrž? Proč ne. Bylo mi jasné, že holka jako já, bude mít po propuštění těžký život. Zvlášť, když má v hlavě své plány.

  Poslední tři roky jsem teda jen cvičila a sekala dobrotu. Dokud nepřišel den, kdy se mi otevřely dveře do života a já ucítila závan svobody, který bohužel hned odvála zpráva o smrti mé matky. Byla mladá, ale přesto ji zabil infarkt. To jsem si aspoň měla myslet. Stanovila jsem si tedy své vlastní pravidla. Lepší, než ty, které do mě vtloukal systém...  

Ahoj sweet :) Tak co vy na to? Zatím jsem nevěděla jistě do jakého žánru příběh zařadit, a proto jsem se rozhodla pro náhodně. Co myslíte kam to hodit? Objeví se tam akce, romance, možná i sci-fi... Kam to zařadit? :D A váš dojem? Zaujalo vás to alespoň trochu? Za každé přečtení, vote, nebo dokonce komentář budu moc ráda!! :) Kritiku přijímám. :)