2. Setkání

157 12 7
                                    


  Když mi došlo, že šílený běh napříč přeplněnou ulicí, ani skákání po střechách budov mě dostatečně neuklidní, že potřebuji něco víc rozhodla jsem se pro club. Dneska to rozjedu! Došla jsem domů, abych se upravila. Ošklivý nepadnoucí kostýmek jsem ze sebe vzteky doslova strhala. Pořád se mi před očima přehrávala večeře, kterou jsem vůbec nezvládla. Co to se mnou sakra bylo? Málem jsem tam přede všemi  skočila na Boba a roztrhala ho na kusy... Ale proč? Vždyť jsem si s ním tolikrát povídala a bylo to fajn. Nedokázala jsem se sama v sobě vyznat.

  Oblékla jsem si krvavě rudé úplé šaty s hlubokým výstřihem a nazula boty na opravdu velmi vysokém podpatku, poté jsem oči obtáhla silnou kočičí linkou, rty zvýraznila rtěnkou stejného odstínu, který nesly mé šaty a pak konečně uvolnila své dlouhé tmavé vlasy ze sevření několika nevzhledných spon.


********************************************************************************************



Luxusní bar, alkohol, světelná show, a k tomu všemu spousta rozpálených těl vlnících se do rytmu hlasité hudby, jejichž spojení lidem zatemňovalo smysly a probouzelo v nich živočišné pudy. V takovém prostředí, jsem kdykoliv mohla být sama sebou. Nechávala jsem se unášet rytmem hudby a se zavřenýma očima svůdně kroužila boky, přímo uprostřed tanečního prostoru, jako by mi patřil.

Kolem mě se utvořil kroužek několika uchvácených mužů, jenž podlehli mému kouzlu a nadšeně sledovali každý můj pohyb, žádnému z nich, jsem ale nedovolila se mě dotknout. Nelíbili se mi. Líbilo se mi jen jejich obletování. Ten skoro až uctívající výraz v jejich tvářích, mě povzbuzoval k čím dál odvážnějším pohybům, až jsem se skoro úplně přestala ovládat. Testosteron jsem cítila všude kolem sebe a naplno si užívala ten pocit přirozenosti, který se mě zmocňoval jen na tomto místě, jinde jsem totiž žila v přetvářce, abych nevyvolala podezření. Nejsem hloupá, vím že jsem jiná, a že by to mohlo zaujmout nesprávné lidi. Tady, ale mohu být sama sebou. Je tu tma, hluk a nikdo ,,nesprávný" sem nechodí.

Ani nevím jaká doba uběhla, na kolik drinků jsem byla několika muži pozvána v domnění, že mě opijí a já budu povolnější, kolik hodin a s kolika lidmi jsem tančila, ale vím, že jeden byl jiný. Hodiny jsem si nevšímala, jak se kolem mě střídají partneři, ale jeho přítomnosti jsem si všimla okamžitě.

Byl jako oheň. Drzý, namyšlený egoista, rozpálený tak jako nikdo další v místnosti, který se neptal, ale konal. Na první pohled nebezpečný, ale přesto vyvolával chuť stát se jeho součástí. A navíc byl děsně sexy.

Jako jediný si prorazil cestu až ke mně. Tak blízko, že to vypadalo jako bychom splynuli v jediné vlnící se tělo. Rukama mi do rytmu troufale kroužil od lopatek k pasu, s hlavou položenou na mém rameni, a jeho charismatická vůně nemíšená žádnou kolínskou, nebo deodorantem, mě k němu doslova poutala. Jakoby měl svoje vlastní kouzlo. Pravou rukou jsem mu prohrábla jemné vlasy a následně jí nechala na jeho krku a tím nás ještě víc propojila. Chtěla jsem ho blíž. Chtěla jsem ho cítit ještě silněji. Dobrovolně jsem toužila po tom, abych se stala jeho součástí. Nechtěla jsem nic jiného, než cítiti jeho silné ruce na svém těle.

Věděla jsem, že to není správné. Znám přece tyhle typy. Hromada řečiček a ráno už vás neznají, ale tohle byla čistá a nefalšované živočišná touha, které nešlo jen tak odolat, zvlášť když v sobě máte ukrytou šelmu.

Ještě chvíli a skončím to, říkala jsem si. Přiznávám, že jsem si to musela párkrát zopakovat, zvlášť po té, co k rukám připojil i měkké, horké rty.

S duší kočkyKde žijí příběhy. Začni objevovat