The Skywalkers [POZASTAVENO]

4

,, Máš bratra"

Zavládlo ticho.

A vládlo dál.

A nikdo ho neprolomil.

A tak Palpatin odešel.

Mary seděla na posteli a koukala "do blba".

Bratr... Mám bratra... Tak přeci jenom nejsem sama. Doufám, že je v pořádku. Ach, tak moc bych ho chtěla vidět! Myslím, že se jmenuje Anakin, protože o někom takovém mamka kdysi mluvila. Proč je moje druhé jméno taky Anakin? Vždyť je klučičí... Jak asi vypadá můj bratr? Doufám, že není taky zlý, jako Palpatin. A co když jo? Já nechci bojovat proti němu, ale s ním. Nechci být zlá. Hlavě ať neni zlej, prosím!

Myšlenky jí výřily v hlavě. Potřebovala se uklidnit. Stoupla si a začala běhat po malém pokojíčku. Dělala salta a přemety, ale stále ho nemohla dostat z hlavy. Pobíhala kolem dokola tak dlouho, dokud se úplně neunavila. Spadla vyčerpaná na postel a okamžitě usnula.

Běžím lesem a vyhíbám se nízkým větvím. Kolem mě je všude neporušený sníh, jen sem tam člověk zahlédne stopu nějakého zvířete. Za mnou je zlo. Snažím se mu utéct, ale vím, že je silnější než já a zná mou slabinu. I tak se musím pokusit, protože kdybych se přidala na Temnou stranu Síly, znamenalo by to konec Republiky. Někde tady je můj bratr. Cítím ho, ačkoliv jsme se nikdy nepotkali. Je v nebezpečí. Musím ho zachránit, ale kde je? Běžím dál a nevšímám si sněhu, který na mě padá z větví stromů. Jsem zpocená a bojím se, ale nesmím to na sobě nechat znát. Najednou VÍM, jak zachránit svého bratra. Musím se sama postavit jeho největšímu nepříteli, musím ho ochránit. Je to můj bratr, musí mít stejného nepřítele, jako já, takže zlo. Zastavím se a odhodlaně se otočím. To, co mě honí, nemůže být daleko. Trpělivě čekám, když zaslechnu šramot a dupání. Někdo jde. Automaticky (kde jsem tenhle zvyk vzala?) si sáhnu k opasku a vytáhnu svůj světelný meč (taky nevím, kde se tam vzal. Nikdy jsem žádný neměla). Vím, jak bojovat. Nikdy mě to nikdo neučil, ale já vím jak na to. Jsem připravena. V hloubi duše jsem čekala Palpatina nebo hraběte Dooku, ale žádný z nich to nebyl. Přede mnou stál...

Dívka se s trhnutím vzbudila. Vyskočila a rozhlédla se kolem. Pak těžce vzdychla a sesunula se zpátky na postel.

Byl to jen sen, byl to jen sen...

Ahojky xD
Omlouvám se, že mi další kapitola trvala tak dlouho, ale měla jsem hodně práce do školy a tak... :-(
Každopádně děkuju za DVAKRÁT TOLIK READS než jsme měli v minulé kapitole! Už jich je 100!!!
Díky moc, že to tak rychle stoupá <3 Budu se snažit další kapitolu vydat co nejdříve, ale mám teď dost málo času :-(
Ještě jednou děkuju, jste skvělí čtenáři!
Liv