The Skywalkers [POZASTAVENO]

11

Mary se posadila na postel vedle svého bratra. Ten koukal prázdným pohledem do zdi. Bála se trochu, jak bude reagovat. Dlouho mlčeli, ačkoliv si měli tolik co říct. Anakin se vzpamatovával z šoku. Nikdy ho ani nenapadlo, že by mohl mít sourozence. Doteď žil v domnění,že už mu na světě žádný příbuzný nezbyl, že je úplně sám. Teď věděl, že to tak není. Konečně měl někoho. Už nikdy nebude sám. Byl hrozně šťastný. Byl odhodlaný být s ní napořád, ochránit ji před každým nebezpečím. Nějak byl s touhle situací vyrovnaný. Jakoby už předtím věděl, že je jeho sestra. Otočil se na ni s úsměvem a slzami radosti v očích a mlčky ji objal. Nějakou dobu tak setrvali, dokud se Anakin nezeptal:

,,Měly jste se s matkou dobře u těch lidí?"

A tak si začali vyprávět, co všechno se dělo v jejich životech. Mary od matky o Anakinovi nikdy neslyšela nebo si to jen nepamatovala. Poprvé se o něm dověděla od Palpatina, což není zrovna ta nejpříjemnější cesta jak se dozvědět, že máte bratra.

Povídali si hodně dlouho. Přeci jenom toho měli dost, co si říct. Celou tu rodinou pohodu pokazilo zaklepání na dveře.

,,Kdo je?" houkl Anakin směrem ke dveřím.

,,To jsem já, Anakine" ozval se hlas bratrova mistra. Protočil oči a podíval se na Mary.

,,Sorry, tohle asi budu muset vyřídit. Hned jsem zpátky" usmál se na ni a  vykročil ke dveřím.

Ahoj všichni,
mám špatnou zprávu.

Ze všeho nejdřív bych se chtěla omluvit, že tak hrozně málo přidávám.

Budu k vám upřímná, trochu jsem ztratila pro tuhle story prvotní zápal, kdy jsem chtěla přidávat pravidelně každý den. Dále moc nevím jak mám pokračovat. Navíc mám teď ke konci školního roku víc práce do školy než obvykle. Ještě ke všemu jedeme první dva červnové týdny se školou do Anglie na výměňák s většina učitelů nám chce uzavřít klasifikaci už před tím. Až se vrátím z Anglie (což by mělo být 12. nebo 13. 6.) bych možná mohla mít trochu času. Pak bude ovšem následovat letní pauza. Z devíti prázdninových týdnu strávím na WiFi a signálu jenom jeden. Samozřejmě se asi pokusím něco napsat, ale.... Přece jenom je to za dlouho tak uvidíme.

Z těchto všech důvodu bych (fakt se moc omlouvám) teď oficiálně vyhlásila pauzu v psaní této povídky. Je to fakticky hlavně proto, že mi dochází nápady. Určitě tenhle příběh jednou dokončím, slibuju! Potřebuju si jenom opravdu pořádně promyslet pokračování a tak... A hlavně potřebuju znovu chytit ten zápal k tomuhle příběhu, který jsem měla na začátku. Tenhle příběh nekončí, jenom si potřebuje trochu odpočinout.

Ještě před tím, než tuhle storku pustím (myslím, že to bude aspoň do konce letních prázdnin :-( omlouvám se) bych vám ráda něco řekla. Chtěla bych poděkovat pár lidem. Vím, že tyhle proslovy se dělají až na konci knížek, ale já si prostě nemůžu pomoct.

Úplně na začátku, když jsem začínala tohle psát, jsem si s ničím nebyla jistá. Trochu jsem se bála, že se to nikomu nebude líbit a tak... Znáte to. Prostě to byl můj první příběh (taky to tak vypadá :-D). V tuhle dobu, když jsem opravdu potřebovala podporu, mi nejvíc pomohli KolikJeHodinToOtazka a KateBeforeNex. Obzvlášť bych chtěla poděkovat Kate, že tuhle povídku čte. Kate, vždycky jsem tě měla na Wattpadu jako vzor. Upřímně si myslím, že píšeš jedny z nejlepších českých Star Wars fan  fikcí a nedokážeš si představit, jak mě potěšilo, že moji povídku čteš. Děkuji :-)

Kolem 5. Kapitoly přišla podobná "krize", jako mám teď. Málem jsem to pozastavila už tehdy. Ale zase se sem vloudil človíček, kvůli kterému se mi opravdu vyplatilo přidávat.

Kukyska, děkuji ti za každý tvůj komentář. Přišla jsi opravdu v tu nejlepší chvíli, když jsem nevěděla, jestli mám pokračovat, jestli to má cenu, jestli to vůbec někdo čte. Od té doby, cos mi začala psát komentáře, byla každá další kapitolka prakticky myšlena pro tebe. Byla jsi člověk, o kterém jsem stopro věděla, že to čte a že se mu to líbí. Nechtěla jsem tě nikdy nechat čekat moc dlouho na další část. Těch posledních pár kapitol jsem sepsala hlavě díky tobě. Fakticky. Hrozně, hrozně moc ti děkuju za podporu a hlavně tobě se omlouvám, že povídku pozastavuji.

Ráda bych kapitoly 7. - 11. věnovala právě Kukyska za všechno, co pro mě během těch dní udělala. Děkuji :-)

A ještě tedy připomínám, že tenhle příběh NEKONČÍ! Slibuju, slibuju, slibuju, že ho jednou dokončím.

Do té doby na mém profilu budou možná vycházet jiné povídky. Některé možná budou anglicky. Nevím. Nápady mám, spíš bych potřebovala víc času.

Děkuju všem za podporu a ještě jednou se omlouvám. (já vím, jsem otravná - nemám s pozastavováním povídek ještě praxi, příště to bude kratší :-D)

~Liv