The Skywalkers [POZASTAVENO]

6

,,Nepůjde to tak jednoduše, milý Skywalkere. Jsem silnější než ty. A tu holku nám tady hezky necháš" Mary opatrně došla ke dveřím a rozhlédla se po síni, do které vešla.

,,Říká kdo" odpověděl ironicky Anakin.

,,Říkám JÁ, hlupáku" odsekl hrabě Dooku ,,Uvědom si, milý chlapče, co všechno ti může temná strana síly dát. Můžeš být tím nejmocnějším bojovníkem ve vesmíru. Dokážu z tebe udělat vládce všeho živého i mrtvého. Přidej se je mně a já ti slibuji moc!" Anakin se znovu ironicky usmál.

,,Tohle všechno jsem už slyšel milionkrát. Nemá cenu hrát si se slovíčky, Dooku. Své přátele nikdy nezradím." tentokrát se hrabě zamračil.

,,Tedy sis vybral smrt" řekl potichu a vrhl se na něj.

Mary, která se opírala o zeď poblíž dveří, si brzy všimla, že se Dooku snaží dostat k ní. Okamžitě jí došlo, že si myslí, že když ji dostane Anakin se vzdá. A ačkoliv se její bratr bil jako lev,bála se, že by mohl polevit. Pocítila strach a starost. Najednou jakoby se v ní něco probudilo. Něco, co tak dlouho třímalo. Ohlédla se a spatřila bratrova Mistra ležícího pod rozbitých balkónkem. Vedle něho ležel...světelný meč. V tu chvíli neovládala svoje tělo ani mysl. Nevědomovala si přesně, co vlastně dělá. Jakoby ve snu natáhla nezlomenou ruku ruku a meč jí přistál v dlani. Znovu se podívala na probíhající boj. Anakin začínal polevovat. Ale ne! Vrhla se mu na pomoc. Všechen vztek,který se v ní za posledních pár let nashromáždil, vyplul na povrch. skočila vedle Anakina a přes jeho protest a svá zranění ho vystřídala. Naprosto smyslu zbavená začala šermovat. Věděla, že to dokáže. Slyšela lordův škodolibý smích, ale bylo jí to jedno. Věděla, že to dokáže. Její protivník začal ponenáhlu ustupovat a ona se teprve teď probrala z jakoby transu. Nyní ale bylo všechno jinak. Věděla, že umí. Věděla, že dokáže. A i když už to byla zase ona, cítila, jakoby jí kus, který chyběl, znovu přibyl. V tu chvíli se jí po boku objevil Anakin a společně hraběte zatlačili do rohu. Nakonec se jim podařilo zbavit ho obou mečů a Anakin mu přiložil meče ke krku.

,,Neměl bych ho zabíjet" řekl si sám pro sebe.

,,Jen to udělej" ozval se hlas z roku. Byl příliš povědomý, než aby ho Mary mohla nepoznat.

,,Jediové to tak nedělají. To prostě není jejich styl" odpověděl Anakin znepokojeně.

,,Jen to udělej, můj milý Anakine. Je příliš nebezpečný než aby mohl zůstat naživu." nasadil Palpatin sladký hlásek. Mary si odfrkla.

,,Normálně bych s tamtím člověkem nikdy nesouhlasila, ale myslím, že teď říká pravdu, ačkoliv já bych ten důvod proč ho zabít formulovala jinak, zvlášť na jeho místě"

Anakin na ni pohlédl. Věděl, že jí důvěřuje a taky věděl, že to by neměl. Zvlášť když ji zná tak krátce. Netušil, kdo ta holka je, ale cítil silnou potřebu ji chránit. Věděl, že ona je někdo důležitý.

,,Myslíš?" zeptal se nejistě.

,,Ano" odpověděla hnědovláska.

Anakin se zhluboka nadechl a uvolnil ruce. Hlava hraběte se zkutálela na zem.

,,Tak, to by bylo" oddechl si Anakin a vydal se k Palpatinovi připoutanému k židli. V Maryině obličeji se nezračily žádné nové city, v hlavně jí to však bublalo. Síla se v ní probudila, cítila to. Zároveň cítila něco zvláštního, něco tady neklapalo. Proč seděl Palpatin na křesle pro vězně? Nezdálo se jí to. Rozhodla se neptat. Anakin došel až k němu.

,,Lorde" řekl zatímco rušil pouta ,,Následuje mě prosím"

,,Odvedl jsi skvělou práci, Anakine" falešně se usmál kancléř.

,,Pane, nebýt té dívky, pravděpodobně by se mi nepodařilo zachránit vás. A ani já nebo Mistr a vy bychom neskončili dobře."

,,Chmmm..." vydal ze sebe Palpatin s pohledem upřeným na Mary. V jeho očích se zračilo cosi, co tam není často. Strach... Nepatrný záblesk strachu. Všimla si ho pouze Mary a ušklíbla se na něho. Sice stále nebyla naprosto v obraze ale už měla dvě možnosti. Jednou byla ta, že Anakin přišel ve skutečnosti kancléře zatknout, ale chová se k němu uctivě protože je to přece jenom vysoce postavená osoba. Druhá možnost byla, že Palpatin není pouze ten zlý, ale zároveň vystupuje v tom světě venku jako hodný. V tom případě by byl ještě lepší herec, než si Mary myslela. Upřímně doufala v první možnost, ale nechtěla se ptát. Věděla, že se stejně někdy prozradí.

Stále cítila zvláštní chvění po celém těle.

Síla se v ní probudila.

Konečně...