Sluha hraběte Jagelliuse

Chapter 8

"Je mi líto, ale můj momentálně hosty nepřijímá. Přijďte někdy jindy." syknul jsem a chtěl zavřít, dveře, ale ve křoví nedaleko od nás něco zašustilo. "Myslel jsem si, že budeš moc přívětivý." ušklíbl se otec. Ze křoví vylezli vojáci se znakem krvavého meče na pláštích. To znamenalo jen jedno -brzy ze mě bude mrtvý muž. Tihle sráči si vás odvedli a vy už jste nespatřili světlo světa. V čele z nich stál blonďák s čistě modrýma očima a mečem v ruce - Daemon. Už jsem se s ním pákrát setkal ze své protimorální prohřešky, ale vždycky jsem zdrhnul. "Dlouho jsme se neviděli, že Siruisi?" ušklíbl se. "Nápodobně." štěknul jsem po něm a obrátil pohled na otce. "Chceš mě nechat zavřít?!" rozkřikl jsem se. "Už jsi moje jméno pošpinil dostatečně." jeho pohled zpřísnil. "Sejměte ho." syknul Tarot. Vojáci pod vedením Daemona se rozeběhli ke mě. Neváhal jsem ani vteřinu a zaběhl do domu. Zavřel jsem sice dveře, ale to je nezadrželo. Mířil jsem do svého pokoje, kde jsem ze sebe shodil všechno oblečení a zůstal jen v košili a kalhotech. Z pod postele jsem vytáhl meč na kterém se houpal přívěšek. Patřil mé zesnulé matce a vždycky jsem se s ním ze všeho vysekal. Navlékl jsem si ho na krk a to už se dveře rozrazili a v nich stál udýchaný Daemon. "Zkus mě chytit, ty bezradný pitomče." uchechtl jsem se a proskočil oknem. Kurva blbej nápad. Bleskově jsem se sesbíral a utíkal dál do zahrady. Najednou se mi do cesty postavil jeden z těch vojáků. Neváhal jsem ani vteřinu a jeho meč odrazil. Hruškou meče jsem ho praštil do temene a on se skácel k zemi. Už jsem se blížil ke zdi, která ohraničovala Akameho pozemek, když jsem ucítil zasvištění šípu a palčivou bolest v kotníku. Klesnul jsem k zemi. Pár metrů ode mě stál Akame s lukem v ruce, nevěřil jsem vlastním očím.

Uslyšel jsem jakýsi rámus z chodby, kde měl nedaleko mé komnaty pokoj i Sirius. Vyšel jsem z komnaty a uviděl Torotovy vojáky. "Vyskočil z okna! Běžte ven!" zavelel jeden z nich a otočil se. Zarazil se když mě spatřil a já jsem se nehorázně naštval, že jsou cizí vojáci v mém sídle bez mého svolení. Popadl jsem luk a přes rameno jsem si přehodil kožené pouzdro s šípy. Jeden jsem vytáhl a namířil to na něj. "Co kurva hledáte v mojem sídle?!" zavrčel jsem. "Musíme zabít syna krále Torota." odpověděl a já zamířil přímo do středu jeho čela. "Okamžitě vypadněte, nebo jste všichni do jednoho mrtví. Mojeho komorníka kurva nikdo vraždit nebude!" sykl jsem. Nejspíše už slyšeli, jak jsem zkušený lučištník a že jsem jedním šípem srazil osm vojáků, dali se totiž na ústup a mnou pronásledováni vyšli ze sídla. Já běžel do zahrady a viděl jsem Siriuse, jak se snaží utéct ke zdi, co ohraničuje můj pozemek. Byl jsem vztekem bez sebe, tak jsem zamířil šípem na jeho kotník a střelil jsem. Zasáhl jsem přímo to místo, na které jsem mířil a Sirius padl k zemi. Podíval se na mě a já k němu došel blíž. Hodil jsem si luk přes rameno a bezeslova jsem ho vzal do náruče a šíp mu z nohy vyndal. Podíval jsem se mu nahněvaně do očí, ale jen na chvíli a pak jsem se vydal do sídla a do své komnaty. Nečekal jsem však, že se vojáci v mé komnatě ukryjí a budou tam čekat. Jakmile jsem vešel, uviděl jsem, jak se po mně nějaký voják ohnal. Pohotově jsem uhnul a Siriuse jsem hodil na postel. Namířil jsem šípem a strefil vojáka do břicha. Namířil jsem i na druhého a i jeho jsem trefil do břicha. Ani tohle mému vzteku neulevilo.
"Akame, ty jsi doslova zešílel!" křiknul jsem po něm. On se na mě podíval vražedným pohledem. Jeho oči byly plné temnoty a vzteku. Natáhl tětivu a namířil luk proti mě. "Takhle hra tě nebaví? Nepřipadá ti to jako zábava?" řekl uštěpačným tónem. Byl jsem naprosto paralizovaný. "Jestli ty vojáky zabiješ, popraví tě společně se mnou, ty idiote!" syknul jsem. Natáhl jsem se a ze zásuvky vytáhl obinadlo, které jsem obmotal kolem svého kotníku. Akame sklopil luk a přešel k oknu. Já jsem se mezitím tiše po čteřech odplazil pryč. "Ještě jeden krok a tu nohu ti uřežu" ozval se za mnou známý hlas. Opatrně jsem se podél zdi vyškrábal na nohy. "Tak jsem tě nakonec chytil." ušklíbl se Daemon. "Bych ani neřek'. Byl to hrabě, kdo mě dostal." odvětil jsem. "Půjdeš dobrovolně nebo tě mám popravit teď a tady?" optal se. "Co z toho budu mít, když půjdu dobrovolně?" podíval jsem se na něj výsměvačným pohledem. "Přežiješ." odvětil a sklopil svůj meč. Písknul a kolem mě se okamžitě seběhli vojáci. Svázali mi ruce i nohy a přes pusu utáhli kus látky. Vynesli mě ze sídla a přehodili otci. "Nikdy jsem nezažil krásnější pohled než na svého vzdorovitého syna jak se mu konečně dostalo spravedlnosti." ušklíbl se. Ze dveří sídla vyběhl zuřící Akame s lukem v ruce. Namířil ho na Daemona. "Kdo vám tohle dovolil?" zasyčel. Jenže než se mu dostalo odpovědi, přiložil mu jeden z vojáků co se k němu zezadu připlížil hadr na pusu a on po chvíli odpadl. "S ním si to vyřídíme jindy, odneste ho dovnitř." zavelel Daemon. Mě přiložili k ústům a nosu ten samý hadr a po chvíli jsem o sobě nevěděl.
Ti sprostí šmejdi klidně Siriuse odvedli. Svázali ho a nesli pryč. Musel jsem se z toho trochu vzpamatovat a hned na to jsem běžel za nimi. Před sídlem jsem uviděl Siriuse ležet u nohou Torota. Namířil jsem šípem na onoho blonďatého vojáka, co Siriuse dal svázat a zavrčel jsem "Kdo vám tohle dovolil?!". Nedostalo se mi odpovědi, místo toho mi někdo přiložil na nos a pusu hadr a jakmile jsem se nadechl ,odpadl jsem. Probudil jsem se až někde na kamenné zemi. Párkrát jsem zamrkal, nemusel jsem si příliš zvykat na světlo, bylo zde šero. Pomalu jsem se posadil a zjistil jsem, že mám spoutané k sobě ruce a nohy mám v okovech též a u jedné nohy těžkou olověnou kouli. Rozhlédl jsem se a vše, co jsem viděl byla kamenná místnost bez oken jen s několika loučemi na osvícení a ze dvou stran měla mříže. Za jedněmi mřížemi jsem viděl ležet Siriuse. Nejspíš se ještě neprobudil. Pořád jsem byl hrozně nahněvaný, takže se nedivím, že se mi po chvíli vztekání se podařilo od sebe oddělit pouta, co jsem měl na rukou. Uviděl jsem v rohu místnosti skleněný džbán s vodou. Doplazil jsem se tam a postavil se na nohy. Vzal jsem džbán a vší silou jím mrštil o kamenitou stěnu. Sklo se roztříštilo a voda se rozlila. Jen počkej Torote, až se to dozví můj lid, že jim unesli panovníka. To tvá země nepřežije.

Probral mě hluk. Pomalu jsem otevřel oči a spatřil kamenou zeď. Bleskově jsem se posadil a rozhlížel kolem sebe. Tuhle celu jsem už pár let nenavštívil. Vedle byl vězněný Akame a dělily nás mříže. Na zemi se válely střepy a tekla voda. Jeden ze skřepů doletěl až ke mě. Sebral jsem ho apřeřezal obyčejné provazy na rukou. Nohy jsem měl volné, ale za jednu jsem byl připoutaný ke zdi. Akame se na mě nahněvaně podíval. "Promiň, že jsem tě do toho zatáhl." špitl jsem a otočil se k němu zády. Rozvalil jsem se na podlaze a pozoroval hořící loučeň. Zachrastily klíče a velké dřevěné dveře do místnosti se otevřely. Dovnitř vešla Angela. "Siriusi, je mi jasné, že se na mě hněváš, ale já ti pomoci nemohu." podívala se na mě svýma psíma očima. "Vyprávěj někomu jinýmu. Vím o tomhle Erio?" syknul jsem po ní. "Ne" odvětila a odemkla Akameho celu do které vešla a opět ji zamkla, klíče vyhodila ven. Došla k němu a odrhnula šál, který zakrýval její výstřih

Přišla Angela. Odemkla mou celu a zas zamkla. Klíče prohodila na druhou stranu k Siriusovi. Odhrnula si šál, co zakrýval její ne zrovna malý výstřih. Co si kurva myslí ,že dělá?! Pokud si myslí, že mě takhle okouzlí, tak si může jít políbit... "Radím vám vypadnout, Angelo. Jste jistě krásná žena, ale pochopte to, nechci vás. Já už mám em..nevěstu vybranou." zavrčel jsem na ni a stáhl jsem se do rohu cely, kde stála ještě sklenice na vodu. Měl jsem sto chutí ji rozbít a střepem Angelu ubodat. Otočil jsem se k ní zády a ignoroval ji. Nechci ji vidět, je strašná, stejně jako její tatík. Ať se jdou oba vycpat.
"Víš, Akame, bylo by to nás oba lepší. Slyšela jsem o tvé homosexualitě a lásku od tebe nečekám. Sama nechci urozeného manžela, ale musím ze společenských důvodů uzavřít sňatek se šlechticem a počít potomka. Proč si teda vzájemně nepomoct?" optala se Angela. Mě v tu chvíli polil studený pot. "Angelo, ty jsi jen obyčejná děvka. Jenže tebe za to nikdo neodsuzuje, jelikož jsi tatínkova holčička." syknuk jsem. "Cos to řek'?! Podívej se nejprve na sebe! S kolika muži jsi se už vyspal?!" vyštěkla po mě. "Jenže já to dělám dobrovolně. Ty to děláš kvůli Tarotovi, protože ten váš incest je vážně nechutnej." ušklíbl jsem se. "Jak se opovažuješ!" Angela doslova vyšilovala. Ups, prozradil jsem jejich tajemství. Akame se konečně otočil a vyprskl na ni "Vypadni, je mi z tebe špatně!" Angela se začala natahovat pro klíče, ale moje ruka byla rychlejší. Odemknul jsem si nohu a poté i celu. Angela začala ječet, ale Akame ji zacpal pusu a omráčil. Stál jsem před jeho celou a s klíčema v ruce se šklebil. "Myslíte si, že je správné vypustit divokou šelmu, hrabě?" optal jsem se ho. "Neser mě a odemkni to!" štěknul. "Ještě než to udělám, mi odpověz - Slyšel jsi ten rozhovor s Akanem?"
Angela mi začala namlouvat samé hovadiny. Ani ve snu bych s ní neuzavřel manželský sňatek. Dozvěděl jsem se pěkně nechutnou věc. Angela spí s Torotem. Proboha a Sirius ne ten špatný. Když se chystala odejít, Sirius vzal klíče rychleji a odemkl si svoje pouta a celu. Angela po něm začala ječet. Pitomá ženská! Omráčil jsem ji a ona spadla na zem. Sirius stál před mou celou a šklebil se. Zjevně se dobře bavil. Utahoval si ze mě, jestli myslím, že je správné vypustit divokou šelmu. Řekl jsem mu aby mě nesral a on se uchechtnul a zeptal se "Ještě než to udělám, mi odpověz - Slyšel jsi ten rozhovor s Akanem?". "Slyšel, od té doby jsem pěkně nasraný a tahle děvka s jejím tatíčkem mě doráží. Otevři už ,kurva!" zařval jsem a bouchl do mříže. "A co uděláš, až tě pustím?" zeptal se mě znovu na pitomost. "Co myslíš?! Půjdu kurva spáchat sebevraždu, abych nemusel nést potubu z popravy. To se raději popravím sám!" vyjel jsem po něm a znovu praštil do mříže.