Sluha hraběte Jagelliuse

Chapter 12

Cítil jsem se jako v nebi, jako kdybych byl v ráji. Ten dokonalý pocit a Akameho dokonalé pohyby. Ztrácel jsem pojem o čase a zanedlouho mě zaplavil pocit rozkoše, doprovázený bílou tekutinou. Akameho přírazy však neustávaly, ba naopak nabíraly na rychlosti a tvrdosti. Najednou však ustaly. Akame mě pohladil po rukou a rozvázal mi je, abych se mohl lépe proti němu zapřít.

Za nedlouho se sirius křečovitě prohnul a vyvrcholil a já s ním. Neměl jsem ale samozřejmě dost, takže jsem zesílil přírazy. Na chvíli jsem ale zastavil a rozvázal jsem mu ruce, aby se mohl lépe zapřít. Chytl jsem jeho boky a znovu jsem začal přirážet, ale daleko rychleji a intenzivněji, načež Sirius slastí skoro omdléval a i mně se zatemnilo před očima.

Něco ledově chladného sklouzlo po mých zádech a mířilo až k mému krku. Akame se ke mě zezadu natiskl a o můj krk se otřela ostrá špička nože. V tu chvíli mi v těle stuhla veškerá krev. "Chci abys mi dal svůj život." Tahle slova mě totálně zmrazila. Otočil jsem hlavu a setkal se s jeho očima. Byly plné temnoty, doslova plápolaly touhou, chtíčem a mocí. "Nedovolím nikomu, aby se tě dotknul. Chci tě vlastnit, musíš být jenom můj!" jeho děsivá slova mi rezonovala v hlavě. "Buď já a nebo nikdo." uchechtl se a přitlačil mi ke krku nůž. Kůže se lehce nařízla a na postel dopadla kapička krve. "Odpověz mi, Siriusi!" vykřikl a prudce mě přirazil k posteli. Nazdvedl mi boky a hlavu tlačil do postele. Bez varovaní začal prudce přirážet. Najednou přestal. Cítil jsem na zádech lehce pálivou bolest, jak jeho nůž trhal moji kůži. Podle jeho pohybů mě napadlo, že se mi na ně nejspíš "podepsal." Cítil jsem polibky na krku a sladké šeptání mého jména. "Buď můj, Siriusi, jenom můj." stále mě přemlouval. "Můj život patří tobě." vydechl jsem otočil se pro polibek.

"Tak je to správně... Jsi. Jen. Můj...Nikdo se tě nesmí dotknout." zašeptal jsem mu u rtů a v zápětí jsem ho na ně políbil. Nevím co to bylo. Jakýsi záchvat nebo tak něco, tohle se mi dělo vždy ,když jsem byl až příliš vzrušený, to jsem byl schopný komukoliv ublížit. Tohle je důvod, proč jsem od mých šestnácti, co se mi to stalo poprvé už nesmilnil. Dále jsem líbal jeho sladké, plné rty a začal jsem přirážet jako smyslů zbavený, což jsem i byl.
Sirius se mě chytil kolem krku a já mu jednu ruku obmotal kolem pasu a druhou jsem mu vjel do vlasů a zatahal jsem mu za ně, čímž zaklonil hlavu a dal průchod slastným stenům z jeho hrdla, které jsem nutně potřeboval slyšet. Byly jako další dávka adrenalinu do mých žil, jako moje droga. Po chvíli jsem ho od sebe odtáhl a otočil jsem ho na čtyři. Znovu jsem začal divoce přirážet a slíbával jsem mu ze zad kapičky krve. Byla tak sladká, přesně jako MŮJ Sirius.

Sice jsem neměl nejmenší pojem o čase, ale podle odhadu mě tam už hodinu trápil. Akame mě šukal jak jen to šlo a já po chvíli opět potřísnil postel. On chytil mé boky  ještě nějákou chvíli zneužíval moje tělo a poté se do mě s hlasitým sténáním udělal. Všechno se to ve mě rozlilo a já stáhnul všechny svaly v oblasti hýždí. On ze mě vystoupil a já se rozplácl na břichem na postel. Bez vahání mě zalehl a v mžiku nás prohodil, takže teď jsem ležel já na něm. Hlavu jsem složil na jeho prsou a sesunul se k jedné straně. On mě objal a škodolibě se usmál. Nechápavě jsem se na něj podíval a poté se opět uvelebil na jeho hrudi. "S kolika už jsi spal? Protože já jsem ještě nikdy nenarazil na nikoho, kdo by tak dlouho vydržel a dal mi tak moc zabrat." pronesl jsem do hrobového ticha.

"Cože? Já....asi se dvěma...jedna z nich byla žena. To kvůli ní jsem homosexuál. Znechutila mi ženské pohlaví." řekl jsem a pohladil ho po zádech. Začal jsem se vzpamatovávat a dál jsem ho hladil. Přišlo mi divné, že jsem na jeho zádech cítil něco zvláštního. Podíval jsem se a uviděl na jeho zádech vyřezaný můj podpis. To jsem neudělal!!! Nebo snad.....? Začínám litovat....akorát mu ubližuji, já to věděl, vždycky když jsem vzrušený, je ze mě zvíře. Odvrátil jsem pohled do strany a sundal jsem z něj své ruce. Jsem hovado.

"Jestli si vyčítáš svůj sadismus, tak tím se netrap. Zažil jsem i větší zvířata." usmál jsem se a jemně do kousnul do klíční kosti. On měl stále odvrácený pohled a po tváři mu sklouzla slza. Vyhoupl jsem na něj a rukama se zapřel vedle jeho hlavy. "Teď už se v tobě opravdu nevyznám. Miluješ mě tak vášnivě, ale poté pláčeš. Akame, řekněme si to narovinu - oba jsme psychicky nemocní, skrytí psychopati. A ikdyby jsi se rozhodl mě zabít, nebránil bych se. Můj život patří tobě, vynalož s ním jak uznáš za vhodné." Pohladil jsem ho tváři a setřel mu slzy. Přiklonil jsem se k němu a něžně ho políbil. "Tak už kvůli mě nikdy neplač, ano?" usmál jsem se.

"Siriusi...já pláču pro člověka, kterého miluju." přejel jsem mu palcem po lícní kosti a věnoval jsem mu lehký polibek. "Ano, to máš pravdu, jsme skrytí psychopati, ale mně ti nevadí, jen se spíše bojím, že při některém dalším milování tě moc zraním nebo hůř...zabiju. To bych musel zabít i sám sebe. Nemohl bych se považovat za člověka, kdybych zabil milovanou osobu. To bych byl pak horší než zvíře." řekl jsem a dal jsem mu polibek do vlasů. Objal jsem ho a jemně jsem ho kolíbal v náručí, zatímco jsem rty měl v jeho vlasech.

"Myslíš si, že tě nepřeperu, ty bábovko? Umírat se mi zrovna dvakrát nechce a i dneska bych se tě sundal levou zadní!" zasmál jsem a arogantně se napřímil. Podíval jsem se mu do očí a ušklíbl se. "To, že ty šukáš mě neznamená, že jsi silnější." pronesl jsem nadřazeně. "A jsem si jistej, že bys mě nezabil. Miluješ někoho sexuálně "týrat" tak moc, že mrtvola by ti byla k ničemu. Ta by pod tebou nevzdychala a nekřičela." dodal jsem a zpátky ulehl na jeho hruď. Asi jsem ho zaskočil, jelikož mezi námi bylo hrobové ticho.

Jeho tón hlasu mě štval, ale to co říkal byla pravda. Jen jsem si to nedokázal dřív přiznat. Povzdychl jsem si a pak jsem promluvil "Jistě máš pravdu, ve všem, ale ten tvůj arogantní tón mě vytáčí, chceš dostat na zadek?". Ušklíbl jsem se a přiblížil jsem se obličejem k tomu jeho. Jemně jsem ho kousl do rtu a jak tam na mě ležel ,tak jsem ho lehce plácl přes prdelku.Uchechtl jsem se tomu a skousl jsem si ret. Musí odemě být už totálně zřízený. No co, označil jsem si ho ,kde se jen dalo a teď je celý můj. Nikdo jiný se ho už nedotkne.

"Víš, Akame, štve mě soudobá společnost. Dřív či později se na nás přijde a nebo si budeš muset vzít ženu pro zachování rodové linie. Až ten nastane, tak svým povinnostem neodporuj." šeptl jsem a více se na něj natiskl. Zavřel jsem oči. Cítil jsem jak mě hladí ve vlasech. "Siriusi, ono to není tak jednoduché ~" více jsem toho neslyšel, jelikož jsem usnul.
Byla to dlouhá a trnitá cesta k Akamemu srdci, ale nakonec, jsem ho získal. Oba jsme si vytrpěli mnoho bolesti, kterou jsme si vzájemné způsobili. A i tak náš vztah nemohl být nikdy zveřejněn. Do našeho života brzy vstoupila žena. Šlechtična, která měla Akamemu poskytnout pouze potomka. Po pěti společných neúspěšných nocích nastalo lékařské vyšetření. Zjistilo se, že Akame žádné potomky mít nemůže a tak jsme Máňu vyrazili z domu hned jak to šlo. Teď byl Akame definitivně můj.

"Krásný západ slunce." pronesl Akame a spokojeně pozoroval končící letní den. "Ve svém životě jsem viděl i hezčí věci." ušklíbl jsem se. On pozvedl obočí. "A to?"  Musel jsem se uchechtnout. "Jednoho muže. Stále přemýšlím, zda-li je to mužské převtělení Afrodity." usmál jsem se. "Ty mě podvádíš?" jeho výraz ztuhnul. "Myslím tebe, hlupáčku." pohladil jsem ho po tváři. "Miluju tě." vyšlo z jeho plných rtů. "Já tebe víc ~" zavrněl jsem a vrhnul se na jeho rty.
A takhle jsme žili ještě dlouhé roky. Samozřejmě se náš bezstarostný život rychle rozpadl, ale to už je jiný příběh.

Strašně moc děkuji MizukiSutcliff za spolupráci a také, že to se mnou vydržela psát ^^ Všichni povinně zavítejte na její profil a přečtěte si její dokonalé příběhy \(^^)/ Ještě bych chtěla poděkovat a pogratulovat všem co se dočetli až sem :) Arigato všem a ještě jednou velké díky pro Mizuki ^^
~ Shiki