KnB - "Amor"

Kapitola 2 - Aomine

Moji milí, zlatí, čtenáři ♥, mám tu pro vás druhou kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit, i přesto že nás v ději moc neposunula...v dalším díle budete mít tolik děje až vám půjde hlava kolem ;) 

Kurokovo jméno probralo Aomineho z šoku. Hodil si batoh přes rameno a do náruče si vzal to maličké stvoření. Donesl ji do dívčí šatny. 

'V tuhle hodinu nás tady nikdo hledat nebude, což je dobře. Ještě bych byl za nekrofila, kdyby mě tu s ní někdo našel,' problesklo myslí Aominemu.

Opatrně položil dívku na zem a přikryl ji svou mikinou. Byla úplně ledová, a tak přemýšlel, kde by našel deku nebo něco podobného, čím by ji mohl zahřát. Po chvíli ho napadla deka, kterou Satsuki schovávala u sebe ve skříňce. Občas ho s ní přikrývala, když někde usnul. Od doby, co začal pravidelně navštěvovat tréninky, mu jeho šlofíky na střeše tolerovala. Došel k Momoině skříňce a po chvilce přemýšlení si vybavil její heslo a skříňku otevřel. Vytáhl pečlivě poskládanou deku a skříňku zase zabouchl. S úlovkem se rozběhl zpět k dívčí šatny. Ačkoliv riskoval, že bude za úchyla sundal jí džíny i košili a dal je na topení. Vlhkými zády si ji opřel o sebe a zabalil je oba do deky. 

'Ta holka mi připomíná Tetsua, ten vůl taky jednou spal na dešti a podchladil se. To "dežaví" je naprosto přesné vzpomínám si na tu scénu, když se probral a měl na sobě jenom trenýrky a já ho zahříval.' 

***

Držel ji tak deset minut, než si byl jistý, že smrt podchlazením jí už opravdu nehrozí. Zabalenou v dece ji opřel o topení a vydal se na svůj trénink, kde dostal vynadáno, že jde pozdě. Po zbytek tréninku si na děvče ani nevzpomněl. Když dotrénoval šel se osprchovat.

***

První čeho si všimla, když se začala probouzet, bylo to, že jí bylo strašné vedro. Pomalu rozlepila oči a zjistila, že je zakuklená v dece. Vymotala se z deky a jen taktak potlačila vykřiknutí.

'Proč jsem skoro nahá?!??'

Chvíli se rozhlížela kolem sebe než jí zrak padl na oblečení na topení. Hned se oblékla a znovu se rozhlédla po šatně. Byly tam dvoje dveře.

'Ok. Metoda pokus-omyl. Prostě jedny zkusím a kdyžtak se vrátím.'

Vešla do jedněch dveří a skončila v tělocvičně. Zarputile se zamračila na basketbalové míče válející se po celé tělocvičně a jeden z nich vztekle nakopla.

***

Aomine se zrovna sušil ručníkem, když zaslechl z tělocvičny ránu. Vzhledem k tomu, že už bylo po tréninku a kromě něj už by tu nikdo neměl být, ho to celkem udivilo. Rozešel se do tělocvičny a tam našel ono děvče, jak načuřeným pohledem propichuje míč. 

"Co ti ten míč proved?" zeptal se Aomine vcelku pobaveným hlasem. 

Ona se překvapeně otočila a zaječela,"To tys mě svlíknul?" 

'Přesně jako Tetsu...' 

"Jo, byla jsi podchlazená. Co to máš za blbé nápady spát venku za takové bouřky?!" 

"Gomenasai...a arigato!"řekne a ukloní se.

"V pořádku. Jméno?" 

"Kagami Amaya" představí se. 

"Matte! Kagami?!" křikne Aomine překvapeně. 

"Jsi příbuzná Kagamiho Taigy?" 

"Jop, sestra," odpoví udiveně Amaya.