KnB - "Amor"

Kapitola 4 - Mitobe & Koganei

Tááák máme tady už čtvrtý dílek. Omlouvámse, že teď dlouho nepřibyl, ale momentálně jsem bez noťasu, a tak tomu psaní nedávám tolik, co bych měla. T.T No nic, doufám, že se vám bude dílek líbit, dneska tu máme první boy-love pár :D

Když dočetli dopis tak se nejdřív všichni tři podívali na sebe, pak znovu na ten papír, pak nahoru a nakonec zase na sebe a pak najednou všichni tři vyrazili směr střecha. Vylezli po žebříku a hned se rozběhli k místu odkud Amaya házela "poštu". Amaya, které nahrával fakt, že byla černočerná tma a ona byla taky celá v černém,  je hezky potichounku a nenápadně obešla a slezla dolů po žebříku. Odběhla do nejbližšího křoví, kde si celá udýchaná sedla a obula si boty, které si předtím sundala, aby ji nebylo slyšet při chůzi. Srazila si kapuci hlouběji do čela, tak aby jí z celé tváře byla vidět maximálně pusa a špička nosu. Potom došla před vchod, kde už se shromáždil celý tým včetně střešních hledačů a trenérky a vášnivě probírali téma Amor. Amaye se po tváři rozlil velice spokojený úsměv a veselým poskokem vyrazila domů. 

'Poprvé od doby co jsem tady vím co budu dělat zítra. Budu "Amor". Malování je tak uklidňující. Sbližování lidí je tak kawaii. A utíkání před případnými chytači je tak...vzrušující. Ale co mě strašně, štve je to, že dřív nebo později budu muset porušit něco co jsem si kdysi slíbila.'

Kagami totiž nebyl jediný v jejich rodině, kdo se narodil vylepšený. Zatímco Kagami uměl skákat do výšek možných i nemožných, tak Amaya uměla zase rychle běhat.  Opravdu rychle. Před pár lety ji nejmenované okolnosti dohnaly k tomu, že se zařekla tu schopnost používat, ale nyní si uvědomila, že to bude potřebovat. 

'Musím začít znovu trénovat.' 

S touhle myšlenkou došla domů. Osprchovala se a oblékla si pyžamo, které zahrnovalo volné pánské triko – "vypůjčeno" od Taigy a minikraťásky. Rozčesala si vlhké vlasy a pak do pokoje vtrhl Kagami. 

"Konbanwa~ Taiga~" zašveholila Amaya.  

Kagami se chystal odpovědět, ale pak si všiml svého trika. 

"Am, není to náhodou moje triko?" zeptal se hlasem věštícím katastrofu. 

"Jop,"opatrně odpověděla. 

Chvíli to vypadalo, že Kagami vybouchne, ale nakonec z něj pouze vypadlo: "Prosím tě, řekni mi, že pod tím něco máš..." 

"Kraťasy," řekla  a nadzvedla triko, aby se mohl na vlastní oči přesvědčit. 

"A tomuhle ty říkáš kraťasy," ušklíbl se Kagami při pohledu na titěrné kraťásky a odešel. 

***

Následující týden ubíhal přesně podle Amayiných představ. Za svou hlavní oběť si vybrala seirinský basketbalový tým, ale když jí přes nos frnkl někdo mimo tuhle skupinku, tak neváhala a také pomohla. 

***

Byl večer a dřepěla ve křoví. Bylo to TO křoví. 

"Tohle je teda pěkně pitomé deja vu," zašeptala si Amaya pro sebe.

Čekala až trénink skončí, aby mohla vklouznout do tělocvičny, která byla ideální pro její plán. Tentokrát byla na všechno mnohem lépe připravená. Měla už dávno vypozorované komu patří, která taška a které oblečení a tak nebyl problém nechat svým "zákazníkům" vzkaz, že mají přijít do tělocvičny. Když se z tělocvičny vysypali všichni kromě trenérky a těch dvou vyvolených, vyběhla Amaya ze křoví a vklouzla dovnitř. Prošla kolem šaten a sprch a opatrně otevřela dveře do tělocvičny. Vešla dovnitř a pustila se do přípravy místa.