KnB - "Amor"

Kapitola 3 - Amor

Zdarte \(^.^) dneska nás čeká dlouhý časový skip, protože za tu dobu se nic nestalo. Žádné setkání s Kuroko-sanem -.- bráška si ju pěkně hlídá, je doma jak vězeň...ááále to se změní, na kolik Amaya nesnáší, když ji někdo upírá svobodu (a Kuroka), se prostě na výlet zase vypraví~~ 

Uběhl měsíc od doby, co se Amaya přistěhovala a byla to pro ni totální nuda. Zůstávala doma, aby nenaštvala bratra a její jedinou zábavou bylo malování. Malování pro ni už od mala hodně znamenalo. Bylo to pro ní antidepresivum a koníček v jednom. Ale dneska to bude jiné, dneska si to hodlala kapku oživit, už jí nebavilo být doma vězněm. Ráno vstala ve stejnou dobu  jako Kagami a teď se za ním nenápadně plíží, do školy. 

Má s sebou tašku přes rameno, ve které má barvy a výkresy a má tam i svačinu a pár dalších blbin. Kagami společně s černým pasažérem došel do školy. Amaya hned zamířila do tělocvičny, ve které se hodlala schovat a strávit den. Chtěla si namalovat lidi při cvičení nebo se jen tak koukat... Vešla do tělocvičny a našla si cestu na horní tribunu, na kterou mívají žáci přístup jen vyjímečně. Ve vyučovacích hodinách pozorovala, sportující a o přestávkách malovala. O obědové přestávce tam došlo několik skupinek a krátili si tam čas, různými sporty. Zahlédla tam i svého bráchu, Kagmiho, s jeho týmem, jak střílí na koš a kradou si míče a jeden z nich, slyšela  jak na něj někdo volal Izuki,pořád pokukoval po jedné blondýnce z volejbalového týmu. A co víc ta blondýnka na něj koukala taky, ale oba vypadali na takový ten typ co se bude jenom koukat a nic neudělá. 

'To je taková škoda! Ti dva by se k sobě tolik hodili! Vsadím se, že by jim to mohlo vydržet pěkně dlouho. Uff, tyhle beznadějné páry mě štvou!' 

Amaya vzala svoje temperky a výkres a nakreslila Izukiho s tou blondýnkou. Na obrázku ji zezadu objímal a líbal ji na temeno a ona se krásně usmívala. Nechala ten obrázek schnout na zemi a vytáhla si svoji svačinu. Měla jogurt. Pokojně jedla a pak se to stalo. Najednou otevřeným oknem zafoukal vítr a obrázek se mezerou mezi podlahou a zábradlím snesl k zemi. 

'Zatraceně!' ulekla se Amaya. 

Nějáka holka ho zvedla a zaječela, 

"Harumi-senpai, podívej! Našla jsem obrázek s tebou!" 

Jmenovaná přiběhla a při pohledu na obrázek se jí rozšířili oči. 

"Kde jsi to našla?" zeptala se Harumi. 

"Vlastně se mi zdálo, že to spadlo z nebe,ale spíš to tu někomu vypadlo z tašky nebo něco takového, senpai," řekla druhá dívka.

 'Ještě, že je nenapadlo, že to spadlo odsud, to by můj tajný pobyt skončil.'

Haruhmi celá červená vzala obrázek a vydala se k místu, kde stříleli basketbalisti a zavolala,

"Izuki-kun!"

Izuki k ní přiběhl se stejně červenými tvářemi a ona mu ukázala obrázek. 

"To našla Etsuko na zemi. Tos maloval ty?" zeptala se ho Harumi.

"Ie, n-neumím malovat,"řekl Izuki a nastalo trapné ticho, které po chvíli zase přerušil,

"Demmo jsi na tom obrázku krásná. Te-teda ne že by si nebyla krásná i doopravdy..." 

Harumi na něj překvapeně vyvalila oči.

'On. Řekl. Že. Jsem. Krásná.' 

"Tys řekl, že jsem krásná?" zeptala se ho nevěřícně.