KnB - "Amor"

Kapitola 1 - Kagamiho sestra

Vítejte, moji milí, drazí, u první kapitoly. \(^.^)/ 

Budu vděčná za nějakou tu reakci a abyste měli trochu té orientace, tak kurzívu použiji, když bude někdo přemýšlet a tři hvězdičky *** když bude nějaký časový, místní nebo jiný skok, aby se nám text nemixoval dohromady jako guláš~

Celé to začalo poněkud neobvykle, a to tím, že Kagami požádal, aby mohl z tréninku odejít dřív. 

"Trenérko, prosím můžu dneska odejít dřív?" zeptal se Kagami. 

"Proč?" optala se Riko domnívajíc se, že se chce prostě ulít. 

"Musím někoho vyzvednout na letišti a musím tam být včas, nejlépe dřív,"odpověděl rudovlásek smrtelně vážně. 

Ale to už zaslechl Kuroko a i s ostatními se hned vyptával: "Kagami-kun ty máš přítelkyni?" A ostatní nezůstali pozadu: "Nebo přítele? A je hezká? Kdy nám ho představíš?" 

"Tak dost!" vybuchl Kagami, "jedu pro svoji sestru!"

"A je hezká?" dotíral Koganei.

Ale odpovědi už se mu nedostalo, protože se Kagami podíval na hodiny v tělocvičně a začal jančit.

"Sakra! Její letadlo přistává za čtvrt hodiny a já jsem ještě nevyrazil. Mějte se!" rozloučil se a vyrazil do šatny. 

Zbytek týmu trousil poznámky jako: "On má sestru? A co by se stalo tak hroznýho, kdyby přišel pozdě?"

A nakonec se do toho vecpala ještě i trenérka: "Já jsem ho přece nepustila! BAKAgami!" 

Kagami se osprchoval, usušil a převlékl a to v rekordním čase pěti minut. Hodil si tašku přes rameno a chytil autobus směřující na letiště. 

***

A po chvíli na letišti u pásu se zavazadly stála osoba a čekala na své tři kufry. Když k ní přijely, všechny je sundala z pásu a pak se za drkotání koleček kufrů vypravila k východu. 

***

Rudovlásek doběhl do letištní haly a pak ji uviděl. Vypadala poněkud komicky, táhla za sebou tři kufry, kabelka jí pořád sjížděla z ramene a korunu tomu nasadila, když zakopla, spadla na zem a ještě na sebe shodila všechny kufry. Rudovlásek zakroutil hlavou a musel se pousmát, doběhl k ní a vysvobodil ji z pod kufrů 

"Ty ses vůbec nezměnila," konstatoval s pousmáním. 

Dívka se otočila za hlasem a dlouze vypískla:"Taiga!" a skočila mu kolem krku. Jmenovaný se zapotácel a se sestřičkou se zatočil třikrát dokola. 

"Tak se ukaž!" řekli současně. 

"Máš větší svaly," hodnotila, "a našel sis přátelé, vypadáš šťastně." 

"A tvoje vlasy jsou ještě delší," poznamenal s pohledem na tmavohnědé prstýnky, sahající jí do pasu, tedy kromě několika pramenů zkrácených těsně pod bradu, "a zase máš v očích ten pohled opuštěného zvířete. Doufám, že tu budeš stejně šťastná jako já," skončil, posbíral její kufry a vydali se na autobusovou zastávku. 

Přibližně za půl hodiny se dostali do Taigova velkého domu, ve kterém dostala celkem velký pokoj s vlastní koupelnou. Pokoj nebyl moc zařízený, byla tam široká manželská postel, psací stůl s lampičkou a židle na kolečkách, velká skříň a pár poliček.