Stalker 2 [Pozastaveno]

6. Kapitola

Byl to on, to on mě sleduje a děsí. To on zabil Emily a Susan...

Měla jsem strach, ale také ve mně vládla nenávist a zlost. Když jsem si podrobněji prohlédla klíče, všimla jsem si že jeden klíč chybí... Byl to klíč od mé skříňky. Čip sice mám, ale co budu dělat, až se dostanu dovnitř? Neřešila jsem to a běžela ke škole.

***

Stála jsem před skříňkou a nevěděla, co dělat. Nakonec jsem si sundala boty a šla do třídy na boso, to bude zase trapas. Zaťukala jsem a vešla do třídy ani jsem se nedívala na učitelku a šla ke své lavici, až potom jsem si uvědomila, že jsem si zpletla třídu, myslela jsem si, že je matematika, ale byl dějěpis, asi změna v rozvrhu...

,, Slečno Generas, co tady děláte?! "

,, Ehm... Já si zpletla třídu... Tak já už půjdu. "

,, No to teda půjdete! "

Vyšla jsem ze třídy a šla od naší třídy. Učitel Magres na mě naštvaně zíral.

,, Zase pozdě? "

,, Jak jako zase? "

,, A ještě k tomu drzá! "

Sedla jsem si na své místo a hned jsem si všimla, že není Nela ve škole. Napadaly mě ty nejděsivější myšlenky a představy. Co té " chudince " asi udělal? Možná ji na kusy rozřezal. Fuj, hrozná představa.

Crrrrr

Zazvonilo na konec hodiny, ale já jsem byla ponořená ve své mysli, tak že jsem zvonění vůbec nevnímala, probrala mě teprve Lily.

,, Co, co se děje? " 

,, No už zvoní. " 

,, Jo aha, nevíš co je s Nelou? " 

,, Ne, ale rodiče prý zavolali na policii, někdo říkal, že se dokonce pohřešuje! "

,, Cože? "

Vyjekla jsem na ni provinile a ona na mě překvapeně zírala.

,, A proč to zajímá zrovna tebe, vždyť ji nesnášíš. "

,, No jo, ale je to člověk! "

,, Ona a člověk? "

Zavtipkovala Lily, ale já jsem na ni naštvaně koukala.

,, Je to člověk! "

,, No jo no! "

Odsekla Lily a šla za Katie, ikdyž mi někdy ani ona nepříjde jako člověk. Namyšlená zmalovaná fiflena, takhle jí říkala Nela. Z půlky měla pravdu, ale Lily je moje kamarádka a proto jsem ji nikdy nepomlouvala. 

Natáhla jsem se pro učebnici, která měla ležet v tašce, ale nebyla tam. Až po chvíli jsem si uvědomila, že je ve skřínce. Seběhla jsem dolů po schodech do šatny. Při otevírání jsem si uvědomila, že nemám klíče, ale aspoň bych se měla pokusit skříňku nějakým způsobem otevřít. Možná zajdu za školníkem a poprosím ho, ať mi přestřihne zámek. Vešla jsem do šatny a s úžasem jsem se podívala na svou skříňku... Byla dokořán otevřená a moje věci ležely všude kolem, triko, učebnice, kalhoty... Ze země jsem začala sbírat své věci a dávat je do skříňky, během toho jsem si všimla, že je ve skříňce, vzadu něco malým písmem vyryté. Podívala jsem se tam lépe a našla jsem tam vyrytou větu...

Jsi na řadě!

Odstoupila jsem od toho nápisu a knihy upustila na zem, myslela jsem si, že jsem se zbláznila. Možná mě brzy opravdu zabije, ale já musim být rychlejší než on a připravit se. Napadlo mě na něj zavolat policii, ale kde mám vzít mobil? Můj je zničený. Pokračovala jsem v uklízení a mezi učebnicemi jsem našla vzkaz, který mi zabránil cokoliv udělat.

Jestli zavoláš policii, tak někdo z tvých blízkých zažije peklo!

Cítila jsem se bezmocně, on mě tak trápí a já nemůžu nic dělat. Ale já jsem nemohla nic nedělat a nechat si to líbit, to není řešení...

Uklidila jsem všechny učebnice, dnes budu muset koupit nový zámek. Vyrušilo mě zvonění, zamkla jsem skříňku, naštěstí mám náhradní klíč, ale tenhle zámek je už nepoužitelný, protože Michal má také klíč. Běžela jsem do třídy a učitelka tam naštěstí ještě nebyla.

Celý den jsem moc učitele nevnímala a myslela jsem jen na své problémy, které musely mít nějaké řešení. Přišlo mi pošetilé zavolat policii, ale neměla jsem na výběr. Rozhodla jsem se, že si doma půjčím sestřin telefon.

Na obědě jsem seděla sama, nevím proč a tak jsem si chtěla sednout k holkám. Šla jsem k jejich stolu a zeptala se jich.

,, Čau holky, můžu si k vám sednout? "

Lily: ,, Ne! "

,, Proč? "

,, Jsem na tebe ještě naštvaná. "

,, To jenom kvůli tomu, že nechci pomlouvat mrtvou holku?! "

,, No dovol! Já nepomlouvám mrtvou holku! "

,, Tak nepomlouváš, ale o mrtvých by se mělo mluvit pouze v dobrém! "

Katie: ,, Holky klid! "

M: ,, Tak já už půjdu! "

L: ,, No to radši jdi! "

Odešla jsem a sedla jsem si na své místo, sedla si ke mě alespoň nová dívka ve škole Simona Windaw. Popovídali jsme si a potom jsme šli obě domů.

***

Šla jsem domů sama, protože se ode mě hned u první křižovatky Simona oddělila. Otevřela jsem dveře a vešla do domu, našla jsem tam něco děsivého z čeho jsem se nemohla probrat a začala jsem ječet.

Tady máte další kapitolu, doufám, že se vám líbí a ocením každý hlas, sledování a komentář. Mocinky vám děkuji za 60 sledovatelů :)