Stalker 2 [Pozastaveno]

11. Kapitola

Celý den jsem ležela v posteli a byla na sociálních sítích, asi si představujete, že se budu pokoušet vše řešit, ale já netuším jak... Musím čekat dokud nenapíše.

Jediným milým překvapením byla Simonina návštěva. Do pokoje vkročila brunetka se starostlivým výrazem.

,, Tak co, jak na tom jseš? " zeptala se mě a sedla si na židli.

,, Jo, dobrý, zemřely mi dvě kamarádky, sestra je bůh ví kde, byla jsem půl roku v kómatu. Vážně se mám skvěle. " pronesla jsem sarkasticky.

Nevím, proč jsem na ní byla tak hrubá, nic mi neudělala, ale já si na někom musela vybít svůj vztek.

,, Tak promiň, nemyslela jsem to zle. " provinile se na mě podívala a mě začalo být líto, že jsem vůbec něco řekla.

,, To já se ti omlouvám, nevím co to do mě vjelo... Jsem prostě na dně, nevím jestli to zvládnu... " povzdechla jsem si.

,, To zvládneš, sestra se najde, nesmíš ztrácet naději. " pokusila se mě podpořit.

Dívala jsem se zklamaně do země. Tohle nezvládnu, neví jak na tom jsem. Neví nic, neví co si teď musím prožívat, ale je pravda, že musím zůstat silná kvůli sestře.

,, Víš ono je to složitější... Ale já ti nechci zkazit život... Nestarej se o mě, stačí už jen to, že mám zničený život já... " vypustila jsem z oka jednu slzičku.

,, Dobře, ale... zemřela ještě, ještě... " smutně se na mě podívala.

,, Kdo? " vystřelila jsem vyděšeně z místa.

Rozplakala se tam a nedokázala nic říct, jen nesrozumitelně mumlala.

,, Uklidni se a až pak začni mluvit... "

,, Ona, Jessica... Přišla za mnou a já jí nedokázala pomoct... Nikomu to neřekla jen mě a já jí nedokázala pomoct. " složila se tam a já ji objala.

,, Není to tvoje chyba. " utěšovala jsem ji.

,, Ale je. " řekla a začala vyprávět.

,, Ahoj.. Simi.. Nikomu to nechci říct jen tobě... " nervózně stiskla pěst.

,, Povídej.. Co se stalo? " zvědavě jsem se zeptala.

,, On mi někdo píše, ale nejsou to normální zprávy a děsí mě to, obzvlášť teď, když se stalo to s Madison, Monikou, Nelou a ostatními... " ukázala mi zprávy.

,, Tak to musíš začít hned řešit.. Zajdi na policii. " poradila jsem jí.

,, Jo, ale já se bojím.. "

,, Neboj, hlavně tam dnes zajdi... " řekla jsem. 

,, Pak zmizela, nikdo neví kam.. Už je asi mrtvá.. " rozplakala se tam.

,, Ten parchant! " zlostně jsem vykřikla. 

Rozplakala se ještě víc a během toho říkala zase nesrozumitelné věci. Nemohla přestat, cítila se provinile, že jí nijak nepomohla a já ji vlastně chápu, cítím se stejně.

,, Já za to můžu... " plakala dál.

,, Nemůžeš! " vykřikla jsem.

,, Ale můžu.. Je tu ještě jedna důležitá věc o které bych ti měla říct... " nemohla se mi podívat do očí.

,, On.. on.. je to můj bratr.. " zastavil se mi dech a neustále jsem si v hlavě přehrávala její slova.

,, Cože?! " odstrčila jsem ji od sebe.

,, Vím, máš teď spoustu otázek... Naše matka měla dva muže... Jeden je otec Michaela a druhý se kterým teď žiju můj... Já jsem si vzala jeho příjmení a on vzal svého otce... " dívala se na mě bez náznaku emoce ve tváři.

,, Matka zemřela na otravu alkoholu, jeho otec už je taky nejspíš mrtvý a můj otec mi pomáha najít bratra.. Chceme mu pomoct.. Chceme ho zastavit.. " spadla ji slzička na triko.

Už jsem se na ni nemohla ani podívat. Pohled na ni mě ničil. Viděla jsem v ní jeho, viděla jsem v ní čast jeho, tu část která za všechno může.

,, Vypadni! " odsekla jsem a odvrátila od ní pohled.

,, Ano... Chápu tě, sama to už psychicky nezvládám a ani můj otec... " položila si tvář do dlaní.

,, Vypadni! " řekla jsem tentokrát hlasitěji a důrazněji.

Zvedla se ze židle a odešla ke dveřím. Zastavila se na prahu a otočila se na mě.

,, Sbohem... " to byla její poslední slova, která jsem uslyšela.

Tohle bylo na mě příliš silné kafe, nemohla jsem vše vstřebat, to nemůže být možné. Ona a jeho sestra?! Asi bych ji neměla obviňovat za bratrovy činy, ale té myšlenky a předstvy, že je jeho sestra se už asi nikdy nezbavím.

Ona vlastně nemůže za to v jaké rodině se narodila, nevybrala si to, ale i tak s ní teď přeruším kontak. Aspoň do té doby než se seberu... Jestli se vůbec někdy seberu...

Další kapitola je na světě... Už asi pár měsíců, ale zapomněla jsem ji vydat :D Děkuji za všechny hvězdičky, milé komentáře a přečtení :) Loučím se s vámi  a zase naviděnou u další kapitoly, která je nyní v nedohlednu :D