Narutův příběh 2 - Narutův syn Sasuke

4. část - Nepřítel

Vzal jsem Mizuki s sebou a zamířili jsme za Itachim. Když jsme mu všechno vysvětlili, ochotně souhlasil. Zašli jsme i za Kakashim, Sakurou a mojí matkou. Taky se připojili.
"V tomoto počtu nás nemá šanci porazit!" hecoval mě můj nejlepší přítel.
"Konečně budeme bojovat s uživatelem sharinganu... Ach... jaká doba uběhla od té doby, co jsem viděl sharingan, jako je ten můj."
"Shannaró!"
"Nepřeceňuj své síly, Sasuke-kun," objala mě matka.

Ráno jsme společně vyrazili.
'Jak můžu využít tvojí sílu?'
'Musíš se soustředit. To je základ. Potom si vyměníme chakru.' vysvětloval Juubi. Pokusil jsem se ho poslechnout. Bylo to náročné.
"Co se děje!?" V tu dobu jsme běželi lesem a asi jsem svou námahu dal příliš najevo, když si o mně Mizuki dělala starosti. Jen jsem kývl hlavou. Pochopila.
'Musím tě však upozornit na jednu věc. Když použiješ mojí chakru, tvoje tělo se v tu chvíli oslabí a moje síla ho zničí ještě víc, než to dělá teď. V zkratce - zkrátí se tvůj život. Dobře si rozmysli, než ji použiješ.'
'To mi otec nikdy neřekl.'
'Měl k tomu své důvody.'
'Asi mi neřekneš jaké,' záporně zakroutil hlavou.
"Potřebuju přestávku," zahlásil jsem a zastavil jsem. Začala mě obklopovat jeho chakra. Vytvořil se první ocas.
"Sasuke, ne!" přiběhla ke mně máma.
"Nechoďte ke mně!" zakřičel jsem na všechny.
A všichni zůstali stát na svých místech.

V tom stavu jsem zůstal jenom malou chvilku. Přišel jsem na to! Dokážu ho ovládat! Skvělé. Pokračovali jsme v cestě. V hlavě se mi zrodil nový plán. Nedopustím, aby ten Uchiha ohrozil mé nejbližší.
"Tady je to," řekla za hodinu Mizuki. Zastavili jsme u jeskynního vchodu, "vy počkejte tady, já jdu dovnitř a přivedu ho sem." Zkřivil jsem tvář.
"Nelíbí se mi to: Jdu s tebou."
"Já to zvládnu."
"A co mu řekneš? Pojď ven, mám pro tebe překvapení?" Nechtěl jsem ustoupit.
"Já už to nějak uhraju," mrkla na mně.
"Jdu s tebou. Neptám se tě, jestli můžu, oznamuju ti to."
"Už tě asi nepřesvědčím..." povzdychla si. Vítězoslavně jsem zakroutil hlavou.
"Přivedeme ho sem." uzavřel jsem. V duchu jsem se však pousmál.

Vešli jsme dovnitř. V jeskyni bylo nezvykle hodně světla. Chytil jsem ji za ruku.
"Miluju tě." pošeptal jsem jí.
"A já miluji tebe."
"Vítám vás," ozvalo se. Ztuhla.
"To je on," vydechla potichu.
"Přijďte do velké síně. Počkám tam na vás." Poslechli jsme.
"Má jeho sharingan nějaké zvláštní schopnosti?" mluvil jsem velmi potichu.
"Nevím."
Před námi se rozprostřel obrovský prostor. Velká síň. Stál tam, v černém plášti a s oranžovou maskou na obličeji.
"Uzumaki Sasuke..." řekl mé jméno potichu, "Mizuki zklamala si mě. Dovedla si ho sem... jsi slabší, než jsem si myslel." objevil se najednou přímo u nás. Na tohle už potřebuju rinnegan. Aktivoval jsem ho.
"Jdi pryč, vyřídím to s ním." strkal jsem ji ke skalní chodbě.
"Vždy máš takové silné řeči?" uchechtl se.
"Zavolej ostatní." pošeptal jsem jí do ucha. Přikývla a běžela. Jen co se ztratila z dohledu, mohl jsem uskutečnit svůj plán. Soustředil jsem se. Obklopila mě Sozonushiho chakra a hned na to první ocas.
"Ukončíme to jinde." řekl jsem klidným hlasem. Chytil jsem ho za vestu, prorazil jsem strop a zamířil daleko od ostatních. Nedovolím, nesnesl bych, kdyby se jim něco stalo. To nedopustím.
'Využívej moji chakru opatrně.' upozorňoval mě.

Zastavil jsem za několik desítek kilometrů. Praštil jsem s ním o skálu. Rozrazil ji a zastavil o třista metrů dál. Rozbila se mu maska. Bleskově jsem k němu přiběhl. Měl černé vlasy a v očích sharigan. Zatím normální.
"Jsi celkem silný." vzpamatovával se z mého útoku.
"Řekni mi jednu věc. Kdo jsi?" Začal se smát.
"Kdo jsem? Myslím, že je to očividné. Ale to si asi neměl na mysli. Postačí ti vědět, že jsem synem Obita Uchihy." Poslední dvě slova mi zarezonovala v uších. Obito... bývalý jinchuuriki Juubiho. Couvl jsem.
'Dávej si pozor na jeho oči. Obito mě svými dokázal uvěznit v genjutsu.'
'Jasně.' odpověděl jsem. Po tváři mi stekla kapka potu.
"Chci zpět, co mi patří." zamrmlal.
"Juubi nepatří nikomu!"
"Něco tak silného musí mít vlastníka. Můj otec ho stvořil, a tudíž já... já jsem Juubiho-"
"On není žádná věc!" přerušil jsem ho.
"Katon: Goukakyuu no Jutsu," sotva jsem uskočil.
"Fuuton: Tsumujikaze!" oplatil jsem mu jeho útok. Začnu zlehka. Mám neomezenou zásobu chakry. To je pro mně výhoda. Avšak až pozdě jsem si uvědomil, že fuuton zesilňuje účinek katonu.
"A tomu říkáš Hokage?!" zasmál se.
"Ještě jsem neskončil," zasyčel jsem přes zaťaté zuby.
"Jen aby si neskončil dřív, než začneš." Zhluboka jsem se nadechl.
'Nenech se vyprovokovat.' upozornil mě.
'Já jsem klidný.' odsekl jsem "Shinra Tensei!" můj útok přes něj... prošel. Zamrzl jsem. Co je zase tohle?! Zkusil jsem na něj házet shurikeny. Většině se vyhl, ale některé skrz něj proletěly. Doslova.
'Jeho otec měl podobnou schopnost,' vysvětlil mi, 'určitě má Mangekyo sharingan.'
'Výborně. Už vím, co myslela Mizuki tím, že je neporazitelný.'
Ztěžka jsem polkl. Zvýšil jsem přísun Juubiho chakry. Objevily se mi čtyři ocasy. Trochu jsem i litoval, že jsem tak daleko od ostatních. Otec bojoval s Obitem společně se dvěma dalšími ninjy. No nic... musím to zvládnout sám. Nesmím sklamat svůj lid, své přátele a svou rodinu. Ještě nednou jsem se zhluboka nadechl.

"Banshou tennin," a hned na to, "Odama Rasengan!" Udělal jsem to v co nejvyšší rychlosti, ale i tak se nic nestalo. Všechno jím prošlo jako oběd modelkou.
"Tsukuyomi," zašeptal. Okamžitě jsem zavřel oči, ale bylo pozdě. Skončil jsem. Měl pravdu, když řekl 'Jen aby si neskončil dřív, než začneš'.
'Ne. Ne! Nenechám se znovu ovládat! Už to víckrát nestrpím!' bouřil se Sozonushi. Úplně nade mnou převzal kontrolu. Před Uchihou se zformoval úplný Juubi. Čekal jsem, že mě bude z takového množství chakry bolet tělo, ale nic se nedělo. Možná mi jeho chakra nic nedělá...
Genjutsu bylo prolomené.
"Zabiju tě!" zařval Juubi.
"Takže si to ty. Představoval jsem si tě... víc zvířecího."
"Tsk," odfrkl si.
"Amaterasu!" Celé jeho tělo se ocitlo v černých plamenech. S tímhle jsem se naživo ještě nestkal. Využil jsem cestu Preta a nasál jsem je do sebe.
'Díky.' řekl.
'Já to s ním vyřídím.' předal mi kontrolu nad tělem.
'Opatrně.'
Proměnil jsem se zpět do svého těla. Takhle jsem rychlejší.
Další věc, které lituji je, že jsem se nikdy nenaučil používat sennin mód. Nemohl jsem přijít na princip rovnováhy energií. Otec byl ze mně zoufalý a po pár měsících tréninku to se mnou vzdal.
'Neblázni! Proměníš se v žábu a potom co!?'
'Neboj se,' zavřel jsem oči, 'chci to jenom vyzkoušet.'
'A ten magor určitě počká.' utrousil ironicky.
Zkoušel jsem nejvíc, co to šlo, ale za těch pár roků jsem zapomněl i to málo, co jsem uměl. Otráveně jsem si povzdechl. Musím ho porazit mými současnými silami.
"Bijuudama." jak jsem předpokládal, prošlo to přes něj, ale já jsem měl plán. V tu chvíli, kdy jsem vypustil bijuudama, jsem se rozběhl za jeho záda, hodil na něj "pár" shurikenů, kunaiů a jiných ostrých předmětů, které jsem měl u sebe. Hned na to jsem si to namířil na jeho pravou stranu s vytvořil jsem Shinra Tensei. Levou stranu kryla sprška různých jutsu raitonu, katonu a fuutonu. Postavil jsem se opodál a sledoval to. Všechno se zdálo jakoby zpomalené. Nemohl jsem se dočkat výsledku.

----------

Další kapitola pro vás.
Díky moc, že čtete.
Už se nám to blíží mě konci, příští kapitola bude nejspíš poslední. :)