(NE)Mrtvá Lea

Příprava na nemožné

„Vážně? Za chvíli začíná hodina? Leunda je mrtvá a ty meleš o tom, že začíná hodina?" Podívala jsem se na Lukáše s jasnou ironií v obličeji a zakroutila hlavou. 'Najdi důkazy' znělo mi v hlavě zatímco Luky o něčem mluvil. Jak typické. Byl ten nejukecanější člověk na planetě. A zrovna, když zazvonilo, mě něco napadlo. Jako by mi to zvonění osvítilo mozek. Eh... zvonění co osvítilo mozek? Fajn, to jsem byla schopna vymyslet jen já. Ale zpátky k tomu nápadu.

„Asi mám nápad." Prohlásila jsem. Klára, (Ha, už si to pamatuju!) se na mě podívala pohledem: Vážně? Ty a nápad? To nevypadá dobře. Tss, ani mě nezná. Schytala jsem ještě několik nedůvěřivých pohledů nad kterými jsem protočila očima a pak začala vysvětlovat svůj ultra-mega-super-čuper nápad.

„Takže mrtví se mění v duchy. S duchy můžeme komunikovat a to znamená, že pokud se napojíme na Leu... a budeme s ní komunikovat, zjistíme co potřebujeme! No není to geniální?" Pochválila jsem sama sebe egoisticky.

„Ne, není." Zašeptal Martin, ale schválně tak abych ho slyšela.

„Jsi celkem.. divná, víš to? Ale neber to nijak zle." Řekl mi nějaký kluk a já s ním s pokrčením ramen souhlasila. Jo, jsem trochu divná. A to trochu znamená ultra-mega-super-čuper divná.

"Mrtví budeme všichni, až přijde Šoukalová do třídy, uvidí cizí holku co tu nemá co dělat a všichni řeší duchy!" Navrhl kluk s tmavými vlasy a házel si učebnice na stůl. Nervózně jsem vykoukla na chodbu, o té učitelce jsem už cosi slyšela. A to cosi nebylo vůbec hezké.

"Barikáda! Nedostane se dovnitř!" Zařvu najednou a popadnu první lavici. Hodím ji ke dveřím a snažím se ukradnou další, kterou položím na ni. Pár lidí mi už váhavě pomáhá. Divím se, že vůbec. "To tady nemáte žádnou skříň? Co je to za školu?" Hartusím a pod kliku dveří nacpu židli. Sotva se tam vejde.

"Ekoškola! Recyklujeme papíry, víš." Zamumlal vysoký blonďák, který mi pomáhal. Ekoškola asi nemá skříně, protože by do nich nic nemohli dát. Rozhodně to je hodně divný.

"Jo, proto máte koberce na stěnách."

Funguje to jako nástěnka. Ze všech stran. XXL nástěnka!" Zašklebí se na mě Marek, soudím to podle toho, jak na něj všichni pokřikují. Hlavně mu koukají přes rameno na mobil.

Pokrčím nad tím rameny. V fantazii se meze nekladou, ne?

„Víte... Tak mě napadlo... snažíme se tu zabarikádovat, ale potřebujeme svíčky a prostě takový ty kraviny, který jsou na spojení s duchem potřeba. No a když jsme se tu zabarikádovali..." řekla jsem a nervózně se kousla do rtu. Proč mě to nenapadlo dřív?!

„Holka ty se mi snad zdáš... Nejdřív nám tvrdíš o mrtvém člověku, že není mrtvý, pak dostaneš šílený nápad a pak nás tu barikáduješ... Jsi divná." prohlásil nějaký kluk a zrovna když jsem ho chtěla usmrtit pohledem dodal: „Líbí se mi to." A já se kousla do rtu abych zamaskovala malý úsměv.

"Počkejte." Narovnal si jeden kluk brýle na nose a zahrabal v tašce. Vytáhl malou krabičku s drobným štítkem na vrchu. Obsahovala prapodivné věci, jehly, nit, březovou kůru, špendlíky, sirky... Bylo obdivuhodné, že se tam všechno vešlo. Nakonec přeci jen vytáhl jednu čajovou svíčku a pár sirek. "Jedna by se našla."

"Jako správný skaut, co? Nosíš KPZ i do školy?" Zasmála se jedna blondýna a dala si ruku v bok. Asi to byla taky skautka.

"Ano Eliško Drobná." Řekl ten kluk a otočil se na mě.

„No to je fajn... ale stále nemáme svíčky." Řekla jsem mu a čekala, že se zase začne hrabat v tašce a vytahovat svíčky.

„No, já bych možná měla. Sice jsem je chtěla použít na úžasnou a romantickou noc s jedním klukem, ale co." Řekla jedna blondýnka s hodně viditelným make-upem. Vážně?! Vždyť musí být pod zákonem! Pomyslela jsem si a jen se nad tím lehce zamračila. Potřebuju její svíčky, ne?

Dívka poodešla ke své lavici a několik jich vytáhla.Kousla jsem se do rtu, když mi je přinesla a spousta lidí na mě vrhlo očekávavé pohledy.

„Já... nechci Vám do toho nijak kecat, ale.,. víte, že je proti školnímu řádu rozdělávat v budově oheň?" Ozvala se dívka o něco menší než já. Pár lidí se uchechtlo a já ji přejela pohledem: Jako fakt? Okamžitě zrudla a chtěla se schovat za osoby kolem ní. Asi jsem moc drsná. No jo... někdy asi jo.

„Fajn... takže jelikož to byl můj blbý nápad vyvolávat duchy... ti co se bojí můžou vyskočit z okna." Navrhla jsem jim.

„Jsme v druhém patře." Oznámila mi jedna z blondýnek tónem: Ty si asi hodně jiná, co?

„Já vím. Teď už jde jen o to, jestli se bojíte víc vyvolávat duchy a nebo skákat z okna." Ujistila jsem ji s úsměvem a ona uraženě našpulila rty. Šla jsem do zadní části třídy a slyšela tu holku jak říká něco ve stylu:

„Proboha co je to za krávu?" Myslím, že právě urazila chodící hovězí.

„Potřebovala bych pár lidí k uzavření kruhu." Řekla jsem a jedna holka vystrašeně vypískla.

„Jako na nějaký obětování? Obětuješ je pro komunikaci s mrtvými?" Zeptala se vystrašeně a já se zasmála.

„Ne, jen na to abychom si sedli do tureckého sedu a chytli se za ruce." Ujistila jsem ji s lehkým úsměvem a ona se okamžitě schovala za svou kamarádku aby mi tím naznačila: No se mnou rozhodně nepočítej.

"Já do toho jdu." Přihlásil se Luky a k němu se přidala i Klára a dvě holky, který jsem neznala. Ostatně jako všechny tady.

"To zní jako výzva!" Zvedl ruce jeden kluk s ulízanými vlasy. Někdo zatleskal, ale brzy to utichlo.

"Ještě jednoho, protože sedm je hezké číslo." Poprosila jsem všechny, ale nikdo nevstával aby se mezi nás přidal. Obrátila jsem se na Lukáše, třeba by mohl někoho umluvit. Dřív než jsem ale stihla udělat ten nejsmutnější obličej jaký jsem dokázala, někdo se přihlásil.

"Já to zkusím." Řekl Martin a vystoupil z hloučku lidí, kteří se jako na povel rozestoupili. Vypadalo to vtipně.