Gaia

215 18 1
                                    

Svýma hliněnýma rukama

obejmout každou dětskou duši

uvězněnou mezi dvěma tělama

Za každý nehet a do každýho kloubu

schovat slzy, smutek a trápení

uzdravit jejich srdce, vymýtit zhoubu

Pojmout vesmír, obejmout celej svět

být vším a ničím

bez zbytečných, prázdných vět

Jenom letět (nebo snad plavat?)

mezi korunama stromů

na samej konec nechat se zavát

Být jim kolébkou i poslední truhlou

všude nad nima bdít,

dát jim křídla a nenechat je padnout

Existovat a zároveň nebýt

v každý tý malý duši, v jejich srdcích,

a v jejich očích rodit se a nežít

Nebásnická poezieKde žijí příběhy. Začni objevovat