Stále se snažím rozebrat vítr
A poznat vše, co mi přináší
Odpovídám mu zpěvem
Zanechávám dechovou stopu
Následuji ty květy, co mi nese
Co mi skrze něj vnikají do plic
Vítajíce je a zatracujíce zároveň
Protože i když jsou sladké, nemohu dýchat
Utíkám s nimi, bosá, přes vřesoviště
Přes ostružinová pole, mezi keře,
Mezi stromy a vlčí máky, nedýchám,
Trvá to tak dlouho – nebo je to jen sen?
Už to nemůžu snést, dusím se
Vydechuji růžové květy
Zatímco jejich trny mě zevnitř
Trhají na kusy svým sladkobolem
Vydechuji a poznamenávám vítr
Nese mou stopu někam daleko
Až k čenichům hladových medvědů
A snad i vlků...
Budou mě teď hledat?
ČTEŠ
Nebásnická poezie
PoesiaJedeny z mnoha básnicky nebásnických výkřiků do tmy, střípky snů, zbytky vílího prachu, který mi ulpěl na dlaních a tvářích, hvězdy vyčesané z vlasů.
