Mrtvá Z Tábora #1

Ztraceny

Kate mě přivedla k lesu, který byl za chatkami. Když jsem se podívala za sebe a mezi chatkami jsem viděla baterky. Vedoucí,kteří hlídání,aby děti neopouštěly chatky.

,,Anno,"dovedla mě Kate k lesní cestě,která byla zarostla. Šlo vidět,že tam byla cesta.Nikdy před tím jsem si toho nevšimla.
Kate baterkou svítila na lesní cestu,která vede Bůh ví kam.

*KŘUP*KŘUP*KŘUP*
Z křoví se ozyvalo divné křoupání. Polekala jsem se a chytila Kate za rameno.

,,To byla jen nějaká zvěř,Anno," odstrčila mě Kate.
,,Když myslíš,"odpověděla jsem vyděšeně.

*KŘUP*
Zakřupalo křoví znovu.Kate se polekala víc než já před tím a objala mě strachy.

,,To je jen zvěř,Kate,"řekla jsem odvážně.
,,Když myslíš,"odpověděla mi Kate.

Šli jsme hlouběji do lesa. Byla čím dál větší tma. Křoupání větví nás doprovázelo. Začínám si myslet,že to není zvěř,ale člověk.

Na moment jsem se otočila.Nikdo tam nebyl.Otočila jsem se zpět a Kate už přede mnou nešla.

,,Kate!"zavolala jsem do tmy.
,,Kate!"volala jsem.
Kate se neozívala,začala jsem volat o pomoc:,,Pomoc!"

Nikdo se neozýval.Rozběhla jsem se pryč a seběhla jsem z cesty.Slyšela jsem,jak za mnou někdo běží.
Zakopla jsem a spadla.

,,Anno!"volal mě lidský hlas. Že by Kate? Něco mě chytilo ze zadu a chytilo mě kolem pusy.
,,Neřvi!"šeptala mi osoba se známým hlasem do ucha. Otočila jsem se a stála za mnou Kate.
,,Kate..."ukápla mi slza a objala jsem Kate.

,,Prosím...Vraťme se,"řekla jsem.
,,Ale kudy?"ptala se mě Kate.

Doufám,že jsme se neztratili.Ale už to tak vypadá.

Cítila jsem strach.Takový jako před asi hodinou,když po mně šla ta bílá v černém plášti. Mráz mi jezdil po zádech.

,,Aaaa!"zakřičela Kate a v tom momentě byla opět pryč.
,,Kate!"volala jsem a doufala,že se za mnou zase objeví.
Kate nepřicházela. ,,Kate!"volala jsem na ní,ale nic se neozývalo. Slyšela jsem křoupání větví v pozadí.
,,Kate?"usmála jsem se a v podvědomí jsem si říkala,že se jedná o Kate. Po otočení jsem zjistila,že se nejedná o Kate. Stála za mnou bílá sedmiletá holčička,která se mi zjevila jako první.

,,Anno!''volala na mě.Couvala jsem.Cítila jsem strach.Holčička ke mně byla čím dál blíž.V jejím pozadí se objevil muž v klobouku.

,,Anno!"volal mě a blížil se ke mně společně se sedmiletou holčičkou.

,,Anno!"zaslechla jsem temné volání ze zadu.

Otočila jsem se a stála za mnou mladá dívka,která byla asi stejně stará jako já. Byla hubena,měla hnědé vlasy,mlhovité modré oči a úsměv na tváři. Na jejím obličeji chyběl nos. Na místě,kde měl růst nos měla růžovou pleť.

,,Pomoc!"křičela jsem,ale nikdo nepřišel.

,,Anno!"volaly mě tajemné mrtve bytosti.

Byla jsem obklíčená.Couvala jsem ke stromu a u stromu jsem se strachy schoulela do klubíčka a ukaplo mi pár slz z mých zelených očí.

Ucitila jsem jemné pohlazení po vlasech. Podívala jsem se a osoby,které se jevily jako duchové,byly pryč.

,,Kate!Kate!"volala jsem. Kate se neozývala.

Udělala jsem krok vpřed a zakopla jsem.Dolů vedl prudký svah a já se z něho skutálela dolů. Omdlela jsem a když jsem se probrala,proletěl mi ušima zpěv ptáků.Nad hlavou jsem viděla překrásná strom s růžovými lístky ve tvaru srdíček.

Otočila jsem se vlevo a vedle mě byla překrásná široká řeka. Byla čistá a průhledná.Vědí o ní vůbec lidé?....Nemožné...Jinak by nebyla tolik čistá.

Podívala jsem se směrem toku řeky. Jediné co v překrásné řece plavalo,byly růžové lístky. Místo bylo romantické. Sledovala jsem tok řeky.Najednou jsem při pohledu do průsvitné a překrásné vody zapomněla na svá trápení.Místo mého obrazu jsem spatřila Jerryho.

,,Jerry,"ukapla mi slza do vody a Jerryho obraz byl pryč.

Lehla jsem si na bok a ještě chvíli usnula.

Vzbudilo mě náhlé zašumění větví. Na druhém konci břehu stála lípa se světle červenými až růžovými lístky. Za větve té lípy bylo něco zachyceného.Nic mi nebránilo v tom se tam podívat. Nic jsem tam neviděla. Podívala jsem se doleva. Vlevo vedle mě byla lípa se světle modrými lístky a vpravo byla dlouhá větev,která byla dost tlustá,abych si tu sachycenou věc podala.

Doufám,že to bude něčí batoh. Pořád totiž nevím,kde jsem a vybavení z batohu se mi může hodit. Navíc když už je den.

Větví jsem uvolnila...Uaaa!!! Fuj!!! Zaječí mrtvolku. Už jsem se lekla,že je to Kate.Bych nepřežila.
Když jsem se podívala do vody,viděla jsem v ní krev. Krev tekla ve směru toku řeky. Je tedy jasné,že jestli chci vědět,zda se nejedná o krev někoho na kom mi záleží,musím jít proti toku.

Šla jsem bůh ví kam. Smála bych se,kdybych přišla do tábora a zjistila,že si jen děti z mladších oddílů malují temperkami a mezi nimi seděla Kate.

Po asi metru, byla krev na zemi. Šla jsem přímo za nosem aneb po stopách krve.

Au!Zakopla jsem o něco. Podívala jsem se,o co jsem to vlastně zakopla.
Aaaaa! Lidská ruka! Tady!V lese! Na zemi! Fuj! Kde se to tady vzalo?

Ta ruka musí patřit holce...Nevím totiž,který kluk by si lakoval nehty.I když na táboře je možné všechno.

Byla jsem vyděšená. Strach bylo však to,co mě vedlo vpřed! Musím jít dál. Ale ta ruka byla od těla odřezaná čerstvě. Toho jsem se bála nejvíc. Krve kolem mě bylo čím dál víc.

Přišla jsem k noze. Není to... Úplně stejné kalhoty a i boty měla Kate na sobě,když jsme sem přišli! Doufám,že to není její noha a ruka,kterou jsem našla nebyla její. Chytne mě úplná husí kůže a i přes to jdu dál.

Nakonec jsem přišla ke zbytku těla Kate. Ležela u řeky. Neměla jednu nohu a jednu ruku. Hlava ležela pár centimetrů od těla.

Vylekala jsem se a nejvíc jsem se lekla jejího mrtvého pohledu. Všude kolem mě byla krev.

Křoví zašumělo.Je možné,že vrah je stále někde poblíž. Rychle jsem se rozběhla směrem v proti proudu řeky. Zakopla jsem o něco kluzkeho a spadla do řeky. Proud byl velmi silný a řeka byla hluboká. Proud mě odnášel kdo ví kam.

Praštila jsem sebou a omdlela. Proud mě odnášel do neznáma.