Mrtvá Z Tábora #1

290

Vedoucí mě vyslechli. Řekla jsem všechno i ohledně parnormalnich aktivit,které se mi přihodily tady na táboře. Dokud jsem nezminila duchy,vypadalo to,že mi věří.

Ani Jerry mi nechtěl ohledně duchů věřit. Kate...Jimmy...Emily...Ell...Moment...Ell! Třeba je naživu a my ji tam nechali!

,,Musíme se vrátit do lesa!"prohlásila jsem:,,Je tam ještě Ell!"
,,Ell?"podívali se na mě vedoucí nechápavě.
,,Holka,která byla se mnou na chatce,"řekla jsem.
,,Nebyla s tebou na chatce ještě náhodou Kate a Bella?"zeptal se mě jeden z vedoucích.
,,Ano!"odpověděla jsem.

,,Je zajímavé,že jsou pohřešovány pouze dívky z vaší chatky,"zamyslel se jeden z vedoucích.
Ostatní vedoucí se k myšlence jednoho z nich přidávali ,,To ano...",,Určitě...",,Bude to nějaký teenagerovský vtip..."
,,Není to vtip!Jerry"podívala jsem se n Jerryho a doufala,že se mě zastane.
Jerry sklopil hlavu a strčil si ruce do kapes.
,,Alespoň něco řekni,"tekly mi už i slzy.

,,Jsou ztraceni v lese,"řekl Jerry.
,,Ale najdeme je!Musí nás být víc a nesmíme se rozdělit!"navrhovala jsem a stále jsem trvala na svém.

,,Co když se taky ztratíme?"zeptal se mě jeden z vedoucích ze zadu. Byl to ten,co řekl,že je divné,jak se ztrácí lidé z mojí chatky. Ten parchant si vždy něco najde! Chce se mi začít věřit,že se vážně jedná jen o druh kanadského žertu a on je jeho organizátor. Ale kdyby to byl vážně jen nějaký trik,už b nám to přeci řekl,ne?
Je možné,že by je vážně zabil a že duchové byli jen nějaké jeho loutky?

Už jsem neměla,co říct. S Jerrym jsme odešli do mojí chatky. Když se nad tím zamyslím,je to vážně celé podivné. Rozhodla jsem se Jerrymu neříct,že půjdu najít Ell,jestli je naživu.

Opírala jsem se o Jerryho. Seděli jsme na posteli. Svíral moji dlaň. Měl jemné ruce. Bylo to příjemné. Mlčeli jsme. Občas mě něžně políbil do vlasů. Jinak jsme oba sledovali mrtvý bod.

,,Jerry?"zvedla jsem hlavu z jeho ramene.
Jerry se na mě zmateně podíval:,,Co je?"
,,Jdu na záchod.Pockáš tady?"zeptala jsem se ho.
,,Asi půjdu chvíli za klukama z oddílu,"postavil se Jerry a protáhl se.
,,Dobře,"kyvla jsem.
Šla jsem ke dveřím a otevřela je. Před chatkou mi dal Jerry pusu na čelo a odešel k jeho chatce,která byla opačným směrem než jsou záchody.

Šla jsem na "záchod" nebo spíše...Šla jsem směrem na záchod a za budovou se záchody jsem rychle zatočila a běžela k lesu. Asi mě nikdo neviděl. Nikdo mě nezastavil. Šla jsem po cestě. Snažila jsem se jít stejnou cestou jako včera. Ale nepamatovala jsem si ji.

Doufala jsem,že to tam jen prohlídnu a jdu zpět. Zatím se mi nezdálo,že bych se ztratila. Šla jsem hlouběji.

Troufala jsem si jít hlouběji. Asi protože byl den... Večer bych byla pos#aná až za ušima.

Šla jsem a najednou jsem zakopla o něco. Podívala jsem se,o co jsem zakopla. Nebyl to kámen ani kořen stromu nebo nějaký předmět. Byla to mrtvola. Z počátku jsem zapištěla a postavila se. Když jsem stála, přestala jsem křičet.

Podívala jsem se,o koho se jedna. Byl to nástupce Jimmyho. Vedoucí,který měl být hlavní vedoucí tento rok. Sakra! Jak on se jmenoval? Teď by se mi znát jeho jméno vážně hodilo! Až to budu vedoucím vyprávět. Ale...Proč bych jim to říkala? Co když se nebudou chtít podívat sem na důkaz? Co když mě dají do psychiatrické léčebny?

Vedoucí měl v zádech zabodnuty nůž. Hned u vpravo u jeho hlavy ležel kámen. Nůž byl poškrábaný a kámen měl na sobě divné stopy po krvi a noži. Jako kdyby se ten vrah pokoušel brousit nůž o kámen. Nůž byl z části tupý,ale přes to se vrahovi podařilo zabít člověka. To bylo to,co jsme včera slyšeli? (Broušení nože) Bojím se a chci to vyřešit i kdybych do toho měla jít sama! Cítím se odhodlaně.