Skončí to?

159 6 3
                                    

Běžela jsem před zombie směrem k oknu. Podívala jsem se z okna a pod oknem nic nebylo až na velkou kupku hnoje,která odporně zapáchala. Vyskočila jsem z okna a zavřela při pádu oči. Po té jsem ještě ve vzduchu očí otevřela. Pode mnou se objevily zombie. Zaječela jsem a to bylo poslední,co jsem udělala.


,,Pomoc!"otevřela jsem najednou oči. Moje ruka byla ponořená ve vodě a já ležela na trávě,v lese na břehu.

Už byla tma. Vážně jsem spala takhle dlouho?

,,Anno!"

Zase volání z křoví. Tentokrát jsem se však nebala. Hodlala jsem se těm věcem postavit čelem.

,,Vylezte ven!"zakřičela jsem směrem k lesu.

Ucouvla jsem a šlápla jsem na velký tvrdý klacek. Rychle jsem ho vzala do ruky a hodila ho směrem ke křoví.

Po té co klacek spadl do křoví,jsem zaslechla zakňučení psa.

Připadala jsem si hrozně. Rychle jsem běžela směrem,odkud zakňučení šlo.
Jednalo se o policejního psa-Německý ovčák.
Měl na krku jmenovku-Roxy.
Sakra! To je pes z naší dědiny! Patří panu policajtu Howlovi!

,,Slyšeli jste to?" ,,Roxy!"
Začalo se ozývat. Zdálo se mi to ze všech stran. Rychle jsem běžela pryč. Nechci,aby mě našli! Jestli je volali vedoucí...Nebo jestli někdo zavolal policii,protože začaly mizet děti z tábora. Určitě už chybí víc než 10!

Běžela jsem,jak nejrychleji to šlo a vůbec jsem nepřemýšlela,jakým směrem nebo kam. Vím jen,že to bylo za nosem.

,,Anno!"

Tentokrát jsem neslyšela jen policii,ale i tajemné hlasy temtonty.

,,Anno."

Volání šlo ze všech stran. Temnota a policie jako jedno volání. Co je horší? Nechci se nechat odchytit...Nechci,aby mě vyslýchali....Nebudou mi věřit ani nos mezi očima.

,,Anno!"

Zakopla jsem o kámen. Spadla jsem na zem. Rychle jsem se chtěla zvednout,ale něco mě drželo za mikynu. Vrčel na mě. ,,Roxy!"chtěla jsem svoji mikynu vyvrátit psovi z tlamy. Policie se blížila. ,,Slyšeli jste to?"

Rychle jsem pustila mikynu a běžela dál. Pes plemene německý ovčák a jménem Roxy za mnou běžel a doháněl mě. Rychle jsem vyšplhala na jeden vysoký strom. Nevěděla jsem,co přesně je to za strom. V té tmě to nešlo určit. Byl listnaty.

Roxy na mě štěkala a policie tady byla rychle.

Byla jsem vysoko ve větvích. Ani jsem se nehla. Listí mě skvěle ukrývalo a ještě k tomu,když je tma...BONUS PRO MĚ sám o sobě!

Jeden z policie chytil Roxy za obojek a vedl pryč od stromu. Asi si myslí,že ten pes se zbláznil.

Zavřela jsem oči a vydýchávala.

Otevřela jsem je a dívala se do černých knoflíků.

Zaječela jsem a spadla ze stromu dolů.

,,Anno!" ,,Anno!" ,,Anno!"

Dvě volání se hadala. Policie a temnota.
Než se mi zavřela víčka,viděla jsem,jak se ke mně blíží policajtka.

Roxy v pozadí štěkala na malou holčičku. Holčička neutrálně stála a dívala se na Roxy.
,,Vždyť tam nic není!"říkal policajt,ale Roxy stále štěkala.

Objevila jsem se na kupce hnoje pod oknem. Nebyly tu před chvílí ještě zombie? Fuj! Tohle ne odporné! Byla jsem celá od hnoje.

,,Hej!"zavolal na mě někdo z okna,ze kterého jsem vyskočila.
Podívala jsem se. Byl to nějaký polonahý chlápek. Tedy...Doufám,že nebyl úplně nahý!
Vyskočil z okna. Nad sebou jsem viděla siluetu koňkého těla. Kentaur?

O můj bože!Neee! To je úžasný! Byl to kentaur!

,,Pojď za mnou!"mávl rukou.
Stála jsem tam v úžasu.
,,Pojď!"zvýšil na mě hlas.
,,A-A-Ano!"řekla jsem a šla za ním.
,,Tvé jméno?"zeptal se.
,,Anna,"odpověděla jsem pyšně.
,,Luis,"řekl kentaur.

Vedl mě na hřbitov,kde mě přepadla Bella a její klony. Ukázal mi na černou bránu na konci hřbitova:,,Běž nebo se něco stane a moje chyba to rozhodně nebude!" Po těchto slovech zmizel v mlze hřbitova.

Vyšla jsem z hřbitova.

,,Anno!"

Otevřu oči... ,,Jerry?"oslovila jsem mně známé hnědé oči.
,,Anno?"oslovil mě Jerry nazpátek.
Otevřela jsem své modré oči dokořán a Jerry mě hned objal:"Měl jsem o tebe strach."
,,Ty ses bál?"divila jsem se.
,,Ano,Anno,"odpověděl mi,ale ne obyčejným hlasem člověka. Jeho hlas se mi zdál temný jako samotná noc stravena v lese. Jeho hlas mi připomínal mrtvé osoby s knoflíčky z lesa.

,,Jerry?"upustila jsem od objetí.
Chtěla jsem se mu podívat do tváře,ale on mi to nedovoloval. Měl sklopenou hlavu.
,,Jerry?"zvedla jsem mu hlavu,abych se mu alespoň na moment podívala do...KNOFLÍKŮ?!

Ne!Vážně! Jeho tvář neobsahovala ty úžasné hnědé oči,které na něm tolik miluju,ale rudé knoflíky na bílém obličeji bez nosu a úst.

Zaječela jsem:,,AAAAAAAA!"
Rychle jsem Jerryho odstrčila a utíkala směrem ke dveřím. Uchopila jsem je za kliku a zatáhla za ni. Ale dveře se neotvíraly. Jerry se ke mně začal blížit s vražedným pohledem. V ruce svíral čistě bílý kuchyňský nůž. Vlastně bych se nože od krve bála i míň než téhle čisté potvory v Jerryho ruce.

Blížil se ke mně. Už byl u mě. Nůž mi dal pod krk. Neřezal. Sledoval,jak mi stéká pot po těle a jak se třesu strachy.

Je to jen sen! Je to jen sen!

Jerry mě nožem přejel přes ruku a říznul mě. Zaštípalo to.
,,Aaaau!"vyjekla jsem. Ne...Tohle není "jen" sen.

,,Nebude to bolet,"řekl mi Jerry s psycho přízvukem temnoty. Jeho obličej byl neutrální...Knoflíky mě děsily víc než jeho nůž,který měl ostrou hranu od mé krve.

Jerry hodil nůž do kouta a políbil mě. Zavřela jsem oči.
Zezadu mě něco probodlo. Otevřela jsem oči a zjistila,že libam zeď. Chtěla jsem se podívat,co se vlastně stalo,ale osoba,která mě propíchla,mi "přilepila" obličej ke zdi,abych se nebránila. Psychopaticky mě začala ubodávat. Osoba mě pustila a já spadla na zem. Krvácela jsem.

,,Asi jsem měl říct,že mě to nebude bolet,ale tebe jo!"pronesl Jerry.

Začala jsem umírat v bolestech. Moje oči se zavíraly.

,,Pomoc!" Byl to Jerryho hlas...Jakože WHAT?
,,Volejte pomoc!" ,,Kdo to udělal?" ,,Stopy?" *HAF*HAF*

Mrtvá Z Tábora #1Kde žijí příběhy. Začni objevovat