Never before - H.S.

Část 21 - I will kill him

Pro představu ten overal :D Jen tak mimochodem se mi hrozně líbí, ale nevím jestli bych se odvážila a vzala si ho na sebe :D

„Ale, ale koho to tu máme tak vyšňořenýho?"

Ani jsem se nemusela obtěžovat s otočením, ten jeho chraplák poznám všude. Už jsem si myslela, že to bude dobrej den.

„Co chceš Harry?" Zeptala jsem se ho celkem v klidu

Ale náladu jsem na něj fakt neměla. Bylo ráno, ještě jsem nesnídala, a to je se mnou vždycky dost špatná domluva.

„Nic, jenom se snažím bejt milej." Odpověděl s úsměvem

„Tak ty se snažíš bejt milej? Co potřebuješ Harry?" Ptám se ho

„ Nic, to musím hned něco potřebovat?"

Nevím o co mu zase šlo, mám ho plný zuby. Kord teď po ránu. Vždycky když je někdo milej, tak automaticky něco chce. Trochu mě děsilo, co to bude. Po včerejšku když jsem ho hodila do toho bazénu a pak ho ještě setřela, tak bůh ví, co si na mě připravil.

„Tak co teda chceš? Mám hlad tak to urychli." Teď už jsem fakt byla trochu nevrlá.

„Nechám tě jít, ať se v klidu najíš. Určitě se totiž ještě někde dneska potkáme."

Po jeho slovech jsem se jen otočila a šla s Jenny na snídani. Nechci ho potkat, protože mě určitě někde ztrapní, když to budu nejméně čekat. Já, ale musím být lepší, jestli něco zkusí tak ať si mě nepřeje.

S Jenny jsme se zase nadlábly, opět jsme si ke stolu nesly plný talíře jídla. Jako tomu tak ostatně bylo každý den tady. Nejsem za to na sebe nijak pyšná. Spíš je to až hrozný kolik tady toho dokážeme sníst, ale když už jsem za to zaplatila tak proč ne.

Po snídani jsme se s Jenny odebrali opět na pokoj. Nikde jsem žádný překvápko od Harryho neviděla, takže se mi celkem dost ulevilo.

Svlékly jsme overaly. Museli jsme se natřít opalovacím krémem. Venku to sluníčko fakt dost šajní, takže se i já bojím o svou kůži a Jenny ta je na tom ještě hůř než já.

„Nat, tak se mi zdá, že se už začínám trochu opalovat do hněda, co myslíš?" Mrkla na mě.

Taky se mi to tak zdálo, bylo trochu snědší než na začátku. Červená barva jí z kůže už zmizela a proměnila se na suchou a loupací kůži. Naštěstí pro ní, nebylo to nijak vidět. Vždy si to natřela opalovacím krémem a tak si tu pokožku hezky zarovnala.

„Jo, jseš trošku tmavší." Odpověděla jsem jí.

Opálení jí slušelo daleko víc, než když byla bílá jako stěna. Začaly vynikat ty její modrý oči a blonďatý vlasy, který by jí mohl závidět opravdu kde, kdo.

Další hodinu a půl jsme si balily věci na pláž – ano opravdu jdeme na pláž a ne k bazénu. Lehátka tam jsou a krásný deštníky ze slámy nebo z čeho. Vypadalo to napohled daleko líp. Tak jsme si řekly proč to nezkusit.

„Hale Jenny, nemám si vzít ty růžový plavky taky jednou?" Zeptala jsem se jí, když už jsme byly skoro na odchodu.

„Jo jasně, zkus je. Máme času dost." Jsem ráda, že na mě nezačala křičet. Měla dneska až podezřele dobrou náladu.

Opět mi trvalo, než jsem ty plavky vůbec našla. Jsem hroznej bordelář. Nikdy se z ničeho nepoučím.

Zalezla jsem ryhle do koupelny, a oblékla si je. Sama můžu říct, že růžová mi sluší.

„Tak co říkáš?" Promluvila jsem na ní

„Perfektní." Mrkla na mě s úsměvem.

„Tak teda jdeme."

Cesta na pláž nám opravdu trvala jenom moment. Na pláži nebyl skoro nikdo. Akorát pár mladejch kluků, který jsem tu ještě neviděla. Hráli volleyball. Vypadali, že jsou stejně starý, jako jsme my.

Do moře se mi nechtělo, a Jenny taky ne. Takže opět pár hodin strávených na lehátku s knížkou v ruce. Čtu Johna Greena. Miluju jeho knížky, ikdyž mám radši happyendy, tak do jeho knih se vždy začtu. Jsem zvědavá na tuhle. Jestli nadchne nebo zklame.

Jenny opět v ruce držela nějaký módní magazín. Furt jsem nepochopila, co na nich vidí, je to čtení úplně o ničem.

„Hezký plavky Nat." Slyšela jsem od někud

Ani jsem se nemusela zvedat abych věděla, že je to Zayn.

„Ahoj, co ty tady?" Zeptala jsem se ho

„Šel jsem se projít, a uviděl jsem vás."

Byl tak milej, ostatně jako kdysi. Jenny pořád nepromluvila, nevím jestli se začetla, nebo s ním prostě nechtěla mluvit. Spíš bych se přiklonila k té druhé variantě.

„Ahoj Jenny, jen tak mimochodem sluší ti to." Ozval se Zayn

To už Jenny odložila časopis a sedla si aby na nás dobře viděla.

„Díky Zayne." Odpověděla mile

Žádná hádka, nic, že by konečně mezi nima nastal mír?

„No nic když už jsem tady, tak se tě rovnou zeptám, co jste si teda s tím Harrym udělali?"

Čekala jsem, že se mě na to zeptá. Když na to přijde tak je taky hrozně zvědavej.

„Myslel si o mě, že jsem Selena Gomez. Je to totiž ten Harry Styles ze skupiny One Direction. Něco spolu asi měli, tak tady na mě párkrát řval, proč jsem mu to udělala a tak. Když na mě spustil minule, jednu jsem mu už vlepila a od tý doby je to lepší. Sice se pořád nesnášíme, a děláme si naschváli, ale už si aspoň tolik nenadáváme. Připadal jsem si jako hroznej dlaždič už."

„A já si říkal, že už jsem ho někde viděl. A to, že si tě spletl, se na jednu nedivím, ale na tu druhou jsi úplně jiná než ona, máš světlejší oči a tak." Usmál se na mě

Tak trochu se mi zdálo, že se vracíme do starých kolejí. Zase kamarádi, kteří si pomáhají.

„Počkej ty jsi mu dala facku?" Ozvala se z ničeho nic Jenny s úsměvem na tváři.

„Jo, dala a pořádnou, měla si vidět ten jeho pohled. Škoda, že jsem neměla foťák."

Začali jsme se všichni smát, najednou se mi zdálo, že si svým způsobem rozumíme.

„Tak to věřím, navíc ty jinou než pořádnou facku dát neumíš ne?"

Jen jsem pokývala hlavou na souhlas.

***

Celý den, uběhl jako voda, ani jsem dnes neviděla kluky, kromě teda Harryho. Ale toho vlastně taky jenom ráno. Zaplať pán bů.

Do pokoje jsme se dostali opravdu pozdě, rovnou jsme to vzaly taky na večeři. Zayn se s námi rozloučil před chvíli. Nevím, kdy ho zase uvidím, ale doufám, že brzo. Chyběl mi jako kamarád.

Už jsem ležela v posteli. Když se ozývali rány a někdo zpíval (spíš až křičel). Kdo jinej než Harry?!

„Já ho zabiju!" Řekla jsem Jenny

Moje oficiálně nejdelší kapitola! :) Jsem na sebe pyšná :D

OMLOUVÁM SE ZA CHYBY V TEXTU!

BUDU RÁDA ZA KAŽDÝ VÁŠ KOMENTÁŘ A VOTE! - Opravdu každý komentář a každá hvězdička mi dělá neskutečnou radost, díky nim se snažím psát rychleji :)