Never before - H.S.

Část 58 - She wrote back!

Dny letěly jako voda, můj odlet do LA se čím dál tím přibližoval. Do mého odletu zbývaly jenom 2 dny. Mamka s tátou začali opět šílet, jako když jsem letěla do Mexika. Začali mě zásobovat rozhovorama typu: „U nás jsou přece dobrý školy, nemusíš jet za studiem přes oceán. Budeš nám tu moc chybět, nechceš si to přece jenom rozmyslet." Jak se tohle jmenuje? Citové vydírání? Samozřejmě, že je v tomhle chápu, ale můj odjezd už nezmění nic.

Potřebuju do LA, potřebuju vidět Harryho a spol. ikdyž se mi to přiznává těžko.

Cítila jsem jak mi v kapse začal zvonit telefon, rychle jsem ho vytáhla a podívala se na displaj.

„Ahoj Jenny, co potřebuješ?" Zeptala jsem se automaticky, vždycky když volá tak něco potřebuju, kdyby si chtěla popovídat tak už dávno stojí u dveří.

„Přišli mi letenky a všechno okolo. Takže za chvíli jsme u vás a musíme to všechno naplánovat. Jsem už v autě, takže za chvíli mě čekej. Pa." A zavěsila, tohle byl náš asi nejkratší rozhovor, jaký jsme spolu vedly. Za to byl asi nejvýstižnější.

Seběhla jsem dolu do kuchyně, kde nikdo nebyl. Naši odjeli nakupovat nějaký jídlo, protože podle jejich slov jsme jako vykradený. Poslední dobou nemám nějak extrémní chuť k jídlu, takže jsem si toho ani nevšimla.

Zvonek u dveří začal křičet, takže už dorazila Jenny.

„Ahoj, Jenny. Nečekala jsem, že tu budeš tak brzo." Řekla jsem mezi dveřma.

„To víš, jsem tak nedočkavá z naší cesty a zároveň tak vynervovaná, že to prostě musíme domluvit, co nejdřív. Jinak se fakt z toho cvoknu."

„Dobře, tak pojď dál." Otevřela jsem dveře, aby mohla vstoupit a zamířila rovnou do kuchyně.

Zavřela jsem dveře a šla pomalu za ní, mezitím stihla po celém stole rozložit mapu a letenky a všemožný další hovadiny.

„S čím chceš začít?" Zeptala jsem se a usedla vedle ní na židli.

„Takže podle letenek odlétáme v 8:00 na letišti musíme být minimálně 2 hodiny předem. Let bude trvat něco kolem 11 hodin. Naštěstí letíme přímo. Na letišti na nás bude čekat taxík s mým jménem, kterého jsem objednala." Podívala se na mě a usmála se.

„Dobře, takže tu pro mě budeš asi kolem 5 ráno. Koukám, že to máš docela dobře naplánovaný." Začala jsem se smát.

„Samozřejmě, že to mám naplánovaný, ještě že se tam mluví anglicky. Jinak nevím, co bych si počala." Zakroutila hlavou.

„Takže dál, taxík nás zaveze k bytu, kde bydlí Zayn a ten nám ukáže ten náš byt. Jelikož přilítneme a bude víkend máme dost času se tam všude porozhlídnout a tak. V pondělí se půjdeme přihlásit do školy."

„Super, koukám, že si to všechno zařídila za nás obě. Jseš skvělá." Mrkla jsem na ní a usmála se.

„Já vím, že jsem, ale hrozně ráda to poslouchám." Začala se při svých slovech smát a já jen pokývala hlavou na souhlas.

„Mluvila si s Harrym?" Nasadila vážný výraz a podívala se na mě.

„Ne, nemám sílu mu zvednout ten telefon. Vím, že bych se rozbrečela a to nechci. Stačí mi ty smsky." Poznamenala jsem a zadívala se na zem, abych se vyhla jejímu pohledu.

„Nemyslíš, že by se ti ulevilo? Podívej se, jak si smutná. Třeba by ti to pomohlo, obě tu víme, že ho miluješ a on cítí totéž." Řekla a chytla mě za ruku.

„To nevím. Nejsem si jistá, že mě pořád ještě miluje." Řekla jsem, cítila jsem ten nepříjemný knedlík v krku. Doufám, že tu nezačnu brečet, toho už bylo dost.

„Miluje, věř, že miluje." Její slova mě potěšily, cítila jsem zase trochu toho štěstí.

Usmála jsem se na ní. „Jak si tím můžeš být tak jistá?" Nemohla jsem se na to nezeptat.

„Niall mi to psal, nevěděl, jestli je dobrý to psát tobě, tak se s tím svěřil aspoň mně. Psal, že je Harry pořád v prdeli, a že ho takhle ještě neviděl." Řekla Jenny.

Chápala jsem Nialla, proč se rozhodl to nenapsat mně. Ani nevím, co bych mu na to napsala.

„Taky se mě ptal, jestli posloucháš nějaký jejich písničky." Řekla se smíchem.

„Proč ho zajímá zrovna tohle?" Řekla jsem mezi smíchem.

„To netuším, tak jsem mu řekla, že nevím." Pokrčila rameny.

„Poslouchám dost často Fireproof." Řekla jsem ani nevím proč, ale je to pravda, tu písničku už umím na zpaměť a hrozně se mi líbí.

„Tak to neznám." Řekla a pokrčila rameny.

„Nevím, jestli se tady ještě stavím, než budeme odlítat, ale určitě ti ještě aspoň zavolám. Hlavně si zbal všechny ty nový věci a nic důležitýho tu nenech. Ještě ti přesně napíšu v kolik budu stát před vaším barákem, jasný?" Zavelela trochu jak velitel.

„Ano, pane!" Odpověděla jsem se smíchem.

Jenom se nad tím pousmála a začala sbírat papíry na stole, které tu před tím rozložila. Nechala mi tu akorát mojí letenku a odešla pryč. Seděla jsem pořád ještě v kuchyni a nevědomky zírala na letenku. Poslední dobou mám stavy, kdy jsem opravdu solidně mimo.

Schylovalo se pomalu k večeru, takže jsem se šla umýt. Rodiče pořád ještě nebyli doma, to nakupování vzali asi s pořádnou vervou. Lehla jsem si do postele a naposledy se podívala na mobil, kde svítili opět smsky od Harryho. Zavřela jsem oči a snažila se odehnat slzy. V poslední smsce, kterou mi napsal stálo: Hrozně mi chybíš.

Odemkla jsem mobil a napsala: Ty mně taky. Zprávu jsem odeslala, nevím jestli jsem udělala dobře, ale nemohla jsem jinak. Mobil jsem pro jistotu vypla a šla spát. Překvapilo mě jak rychle jsem usnula.

HARRYHO POHLED

Začínám bejt celkem dost zoufalej, pořád mi nezvedá telefon. Vůbec nic. Kdyby jí občas někde nevyfotili a nenapsali, kde byla, nevěděl bych vůbec nic. Konečně je ten bulvár taky k něčemu dobrej. Na všech fotkách vypadá tak krásně. Potřebuju jí znovu vidět.

Tady v LA je ráno, takže tam musí být něco kolem večera. Nebudu jí volat, třeba už spí. Rozhodl jsem se jí jenom napsat a to „Hrozně mi chybíš." Jen co jsem to napsal, co pokoje v trhnul Niall.

„Harry no tak, za pár dní začíná turné, musíš se dát trochu do kupy." Řekl a začal jíst nějakou bagetu, kterou si přinesl.

Jenom jsem se na něj podíval a zavřel oči. Měl pravdu, ale vůbec netuším jak to pro vést. Zavibroval mi mobil, v duchu jsem doufal, že to bude Nat, ale moc jsem tomu neveřil. Otočil jsem displej a uviděl –Ty mně taky.- Na obličeji se mi rozlil úsměv, jaký jsem už dlouho neměl. Celým mým tělem projela nová síla a naděje. Potřeboval jsem to.

„Co se s tebou děje?" Zeptal se trochu vyjeveně Niall.

„Odepsala mi. Konečně mi odepsala." Zamával jsem telefon a hodil mu ať se podívá.

„Super, doufám, že teď už budeš aspoň trochu jako dřív." Řekl a usmál se.

Další část je tu! :D Jinak se už hrozně těším až budu psát finále příběhu, mám to v hlavě všechno poskládané tak doufám, že se mi to povede tak dobře i napsat. :)

Během příštího týdne tu zveřejním MY BOSS! (s Harrym) To vám ještě dám vědět, nebojte! :)

Omlouvám se za chyby. Jsem hrozně vděčná za každý komentář a hvězdičku.

Jste moji neskuteční miláčci <3