Never before - H.S.

Část 8

„Jak no ... Ty nevíš nebo co?" Skočila mi do řeči, najednou byla jako utržená ze řetězu a valila na mě jednu otázku za druhou. Připadalo mi jako kdybychom se vraceli zpátky na základu když jsme takhle rozebírali každýho hezkýho kluka který okolo nás prošel. Když si na to vzpomenu tak jsme fakt byly nehorázný slepice.

„Ne nevim, možná jo, ne já fakt nevim. Vždyť ho ani neznám prosim tě."

„To chce čas, určitě ho ještě poznáš, budeme tu přece 2 měsíce."

Nevím jestli mě ta představa, že by se mi někdo mohl líbit trochu neděsila, už je to děsně dlouho co jsem s někým byla. Vždycky jsem chytla naprostý hovado, který na mě buď úplně kašlalo nebo taky mě taky podvedlo.

Jsem docela samostatná, nepotřebuje kolem sebe v jednom kuse někoho. To už mi pak taky leze na nervy.

„Jo to je fakt. Je hrozně milej to se mu musí nechat!"

Usmáli jsme se na sebe. Jenny jen pokývala hlavou na souhlas. Byl fakt hrozně rozkošnej.

„Tak dělej sakra, jseš pořád v pyžamu. Pohni zadkem nebo na nás nic nezbyde!"

„Ale prosím tě, jak může mít takovej hlad. Včera jsme toho snědli tolik.!"

„Rychle metabolismus zlato."

Můžu jíst a jíst a kila se neobjeví. Když jsem byla mladší každej mi pořád cpal že nejim, bylo to hrozný. Moje hodinový vysvětlování mojí milovaný rodině, že jim hrozně moc. Nikdy mi to nevěřili, tak jsem se pak už přestala snažit.

***

Přišli jsme na snídani, kde skoro už nikdo nebyl. Za chvíli mělo končit vydávání. Ještě, že jsme to stihli. Jenny na sebe musela patlat asi tunu make-upu což jsem nechápala. Stejně to z ní tím horkem steče.

Nandala jsem si od každýho opět něco, jako vždy. Musím prostě ochutnat všechno.

Jenny na tom byla docela podobně, akorát si nandala ty porce menší.

„Nat, jsem zvědavá jestli dneska potkáme kluky." ¨

Usmála se na mě. Nevím o co jí zase jde.

„Jo no uvidíme, třeba mají něco důležitýho na práci, jsou přece slavná skupina, ne?"

„Přijeli se sem přece bavit a ne pracovat."

„No uvidíme."

„Hale skočíme se na pokoj převlíc do plavek, a skočíme se podívat k moři ne?"

„Jasně, třeba potkáme další kusy, co jsou k mání."

No jo Jenny jak jinak, tak co by bez těch kluků taky dělala.

***

Vzala jsem si na sebe opět modrý triangl plavky. Slušeli mi asi fakt nejvíc co si budeme povídat.

Jenny na sobě měla růžový triangly

„Tak co můžeme konečně už jít. Jsem připravená!"

Neodpovídala, vůbec netušim kde zase je.

„Jo už skoro jsem!"

Řvala asi z koupelny, těžko říct.

„Tak jdeme, zavelela jako kdybychom byly někde na vojně."

„Ano pane."

Začali jsme se smát. Fakt jsme jako malý puberťačky. Vždycky jsme se spolu úplně všemu smály. Když jedna dostala výbuch smíchu, okamžitě ho dostala i ta druhá.