Max Terlová:Odchoval mě S.H.I.E.L.D.

Půlnoční návštěva

Bylo asi 10 minut po půlnoci,když mě vzbudilo hlasité bouchání na dveře.Neochotně jsem vstala z postele a šla ke dveřím.
''Max!Otevři!'' volal někdo za dveřmi.Byla jsem rezespalá takže jsem hned nepoznala kdo to je.Otevřela jsem dveře a za nimi stál Clint.
''Max jsi v pořádku.'' řekl a objal mě
''Clinte co blbneš?Normální lidi spí,zvlášt když ráno vstávaj.'' odstrčila jsem ho
''Promiň,ale měl jsem takovej divnej sen a potom ta rána.'' začal nervózně mluvit
''Jaká rána?Clinte nic takovýho se nestalo,všechno se ti jenom zdálo.Běž si lehnout není ti šest.'' usmála jsem se na něj,ale když jsem viděla v jakém je stavu pozvala jsem ho dál.Udělala jsem mu čaj a počkala než se uklidní.
''Promiň,ale jak jsme potkali Strackera všechno se vrátilo.Spanikařil jsem.'' omlouval se
''To je dobrý.'' napila jsem se
''Musím na něj zapomenou,momentálně je nejdůležitější naše akce.''
''Clinte?A nemohl přijet právě kvůli těm informacím co se tam mají objevit?'' napadlo mě,že vše spolu může souviset
''Je to možné,ale to by nepřijel takle brzo,každopádně to budem brát v úvahu.''
''Už si v pohodě?'' zaptala jsem se
''Jo už je to dobrý.'' už to byl zase en normální Clint
''Super,tak běž spát.Ne že bych tě chtěla vyhazovat,ale docela se mi chce spát.'' řekla jsem ospale
''Max,nemůžu tu zůstat?Pro lepší pocit.Přespal bych na gauči.'' řekl a zase vypadal jako štěně a tomu se nedalo odolat.

Když jsem se ráno vzbudila po Clintovi nebyla ani stopa.Normálně by mě to neviděsilo,ale vzhledm k tomu jak byl v noci mimo,mě to celkem zarazilo.I když jsem věděla,že je to Clint a ten se o sebe postará,neměla jsem z toho nejlepší pocit.Cestou na snídani jsem se stavila u něj.Nebyl tam a vlastně jsem ani nečekala,že tam bude.Vešla jsem do jídelny a tam taky nebyl.Napadlo mě ještě jedno místo kde by mohl být.Seběhla jsem o pár pater níže.Stála jsem u známých dveří s nápisem -Omezený přístup-.Clint mi povolil vstup.Přiložila jsem kartu,poškala na pípnutí a naťukala kód.Hned jak jsem vešla dovnitř všimla jsem si spícího Clinta.Hlavu měl položenou na stole,před sebou luk a jakýsi šroubovák,chtěl pohnout s prácí okolo úprav luku a těch šípů,ale v noci toho moc nenaspal.Když jsem ho vzbudila,navrhovala jsem mu že dneska trénink vynecháme,ale bylo vidět,že právě trenink je teď to jediné co mu pomůže.

Do akce zbývali necelé 3 týdny,všechen čas jsme věnovali přípravě.všechno hrozně rychle uteklo a najednou to bylo tady.Byli jsme skvěle připraveni,plán byl dokonalý,zbývalo jen se modlit aby se nic nepokazilo.