Po mém prvním treninku jsm šla spát hoodně brzy.Druhý den ráno jsem měla opět chuť ten otravný budík rozmlátit čímkoliv co bylo po ruce,ale měla jsem hlad takže jsem pospíchala na snídani.
''Připravená na nový den?'' zeptala se paní Brawnová
''A jde se na takový den vůbec připravit?'' odpověděla jsem otázkou
''Uvidíš že to bude čím dál tím lepší,lehčí.Vím že Nick je přísný a tvrdý ale myslí to dobře.''
V tom už ale stálo to obrovské černé auto před domem.Celý den probíhal prakticky stejně jako ten předešlý.Jenom s jedním rozdílem...byl mnohem tvrdší.
Když jsem po pár hodinách padla vyslílením jediné co mi Fury řekl bylo,že pokud se chci stát dobrým agentem je tohle stav na který si musím zvyknout.To mě srazilo ješě níže,ale zároveň mě to nutila začít dřít mnohem víc.
Všechny dny mého výcviku probíhali skoro stejně s jedním drobným rozdílem...s každým dalším dnem byl výcvik tvrdší a tvrdší.Postupem času jsem si na o zvykla.Každé ráno jsem byla připravená na večer,který budu doslova trpět.Po pár měsících se moje utrpení začalo snižovat.Tělo si zvykalo na zátež.Čím déle mě cvičili,tím méně časté bylo že přijel agent Coulson i pan Fury. Častěji jezdil Coulson.Vždy po skončení dne se mnou seděl v obýváku a povídal mi co se stalo ve světě,o tom co prožil,i o tom jak zkoumají moje DNA kvůli té policejní stanici.
Vše šlo stejně celé 3 roky.Dokud mi nebylo 16.Den před 16tými narozeninami jsem je viděla na dlouhou dobu naposledy.Nedostala jsem žádné vysvětlení proč už nepřijeli,jediné co jsem věděla bylo to že jsou oba v pořádku.Já se rozhodla ve výcviku pokračovat a každý den jsem dělala to samé co doposud.Posouvala jsem svoje hranice.Pokoušela se o nemožné a zdokonalovala se.
ČTEŠ
Max Terlová:Odchoval mě S.H.I.E.L.D.
FanfictionMůj život byl zcela normání...ale ve třinácti se všechno změnilo omlouvám se za první 3 části že jsou takové krátké a odfláklé,ale další části které začnou přibývat už budou lepší :)
