You Know Nothing

Párty hrad

Takže já jsem blázen a oni jsou letadla? To vážně? Neměla bych se jich začít bát?
"Já jsem letadlovitější letadlo!!"

"Děláš si srandu?? Já jsem tady víc letadlo!!"

"V žádným případě nemůžeš být letadlovitější letadlo, než já!!"

"Tohle snad nemůžeš myslet vážně!!"

"Ale můžu..."

Měli obličeje těsně u sebe a tvářili se zlověstně. Elena měla ruce v pěst a čím Tom mluvil hlasitěji, ona na výraznosti ubírala. Na jednu stranu bylo komický sledovat, jak oproti němu byla El malinká, já se o ně ale začínala bát. Zašeptala mu něco přímo do obličeje a on se arogantně pousmál. Udělala jsem opatrně krok k nim a chystala se nadechnout. "Teď!!" vykřikla Elena a oba se se smíchem vrhli mým směrem a začali mně lechtat. Tak dělají si ze mně srandu?!? "T - to myslíte vážně?" vykoktala jsem mezi smíchem a dál se svíjela v sevření Tomových paží pod neustávajícím útokem Eleniných prstů na mé břišní svaly. Tedy - "svaly"...

Nemohla jsem se přestat smát a tak jsem ukázala na přijíždějící autobus a doufala, že 216 je přesně to číslo, které potřebuji. Opravdu. Tom mně pustil a El se otočila. Vzorně se postavili před dveře autobusu a čekali, až se otevřou. Nastoupili a slušňácky pozdravili. Ach jak ti jsou falešní.. musela jsem se zasmát, když jsem si od řidiče brala lístek. Doběhli na konec autobusu a kývli na sebe. Elena hodila svou tašku doleva a sedla si vedle ní. Thomas udělal to stejné napravo. Oba na mně nevinně vycenili zuby a donutili mně sednout si mezi ně. Jako malí. Autobus se rozjel a El si dala nohy na rantl pod sedadlama, položila si hlavu na kolena a usmála se na mně. Ne tak divoce, jako to s Tomem s oblibou dělají, ale tak nějak mile. Tom taky nohy posunul výš a položil si loket na koleno. "Těšíte se??" zeptala se El. "Jo" odpověděl jí prostě Tom "bude to super." a dál se díval dopředu. "Jak to, že jste mně vzali s sebou? Vždyť... mně ani neznáte..." hrála jsem si s tkaničkami svého vaku. "Však tě poznáme." otočil Tom hlavou našim směrem. "Bude to super." usmívala se pořád El. To jo.. Zamyslela jsem se. Nikdy jsem neměla nikoho, komu bych mohla věřit. Vždycky mně podržela babička a teď se najednou začnu bavit se dvěma - na první pohled - super letadýlkama. Vlastně i na ten druhý. Bylo by pěkný, být taky takovej... třeba vrtulník...

Cesta nám mezi řečí rychle ubíhala a zanedlouho jsme se zastavili před Thomasovým domem. Tom i s El už vešli dovnitř a já si ten dům stále prohlížela. Byl pěkný.

Kdybych tenkrát věděla...

Nakonec jsem taky vešla a zavřela za sebou dveře. Zula jsem se a prošla jsem dlouhou tmavou chodbou. Na jejím konci jsem se zastavila a rozhlédla. Uslyšela jsem kroky v patře a tak jsem se vydala nahoru po schodech po mé levé ruce. Uslyšela jsem, jak za jedněmi z dveří teče voda...

Maty

Probudil mně dupot. On si ze mně snad dělá prdel... Vylezl jsem z postele a jen v šedých teplácích jsem se líně dotáhl ke dveřím. Otevřel jsem je a vystrčil hlavu. Nikde nikdo. Přešel jsem chodbu a vešel do koupelny. Když jsem si umýval obličej, uslyšel jsem kroky. Teď ho seřvu, hajzla, budit mně ve tři odpoledne... Zavřel jsem kohoutek a přešel místnost. Pokládal jsem ruku na kliku, když se ozvalo cvaknutí a někdo mně dveřmi sejmul. "Kurva!!" během chvíle jsem seděl na zemi s naraženou prdelí a ksichtem a nadával. Sundal jsem dlaně z nosu a zvedl hlavu, abych se podíval, kdo se mně pokusil zabít dveřma. Mezi futrama stála nějaká blondýna. Kde sakra ta holka vzala takovou sílu?!? Počkat... Kde se tu doprdele vzala?!? Nechápavě jsem na ni zíral a opatrně se zvedal. "J - já.." začala rudnout. "...m - myslela, že..." už jsem toho měl dost. "Tak příště nemysli!!" zařval jsem, prosupěl kolem ní a zabouchl za sebou dveře svého pokoje. Byl jsem nasranej... Cizí holka mně vzbudí a pak mně v mým baráku sejme dveřma. Jestli budu mít ten nos zlomenej, tak Thomase zabiju za to, co to sem dotáhl za zabijáka. Když nad tím ale přemýšlím, byla hezká. Ta rajčatová barva jí slušela a měla krásný oči... Neměl jsem vypěnit, asi jsem byl moc tvrdej...

Thomas

Vběhli jsme s Elenou dovnitř a schovali se za roh do obýváku. Dělali jsme strašnej bordel, brácha mně zabije... Po chvilce čekání Ellie došla na konec chodby a vypadalo to, že nás uvidí. V tu chvíli ale bratr přešel po patře a Ellie se vydala nahoru. Elena měla co dělat, aby nevyprskla smíchy a tak jsem jí pusu překryl svojí rukou. "Maty je doma??" zeptala se šeptem Elena. "Jo a tiše.." vždycky ho obdivolala - kdo taky ne... Najednou se z vrchu ozvala rána a hodně děsivý nadávání... Sakra. Vybíhal jsem schody a slyšel, jak Matyáš zabouchl dveře. Evidentně to máme v rodině... Vyletěl jsem do patra a v závěsu za mnou Elena. Před koupelnou jsem viděl Ellie. Stála a očima zamyšleně bloudila po protější zdi. "Asi jsem ti sejmula bratra." řekla zaraženě a já nevěděl, co dělat. "Ho to asi nezabije." Odpověděl jsem jí stejně potichu a dál ji bez pohnutí sledoval. Co se jí sakra honí hlavou?? Možná bych měl něco udělat... ale co??

Elena

Vyběhla jsem za Tomem a skoro do něj vrazila, jak se zastavil. Strnul a bez pohnutí sledoval Ellie. "Asi jsem ti sejmula bratra." řekla Ell zaraženě. Podívala jsem se na Thomase, ani se nepohnul. "Ho to asi nezabije." řekl tiše a dál na ni zíral. Co to sakra mele?? Stoupla jsem si vedle něj a zkoumavě se naklonila, abych mu líp viděla do obličeje. Tak je totální debil?? Přesunula jsem svůj pohled na Ellie a zase na něj. Proč něco neudělá?? Na ni a na něj a pořád jsem jen tupě zírala. Narovnala jsem se a přešla k Ellie. Stoupla jsem si před ni a ona mi věnovala svůj pohled. Asi se Matyho jen lekla. Dala jsem jí ruku na rameno. "Dobrý??" pozvedla jsem koutek úst. "Jsem divná?" dala si Ellie za ucho pramen vlasů. "Emm..." podívala jsem se ke stropu "...jo." zasmála jsem se a Ellie se mnou. "Koneckonců, kdo v tomhle baráku není...??" otočily jsme se na Toma. Vypadal už uvolněněji. Ten kluk teda umí utěšit... "Hele, půjdeme." usmála jsem se a koukla na Ell. "Jo, jen, fakt to nevadí?" přivřela jedno oko. "Boha, klídek. Maty je nesmrtelnej..." protočila jsem očima a nechala Ellie jít přede mnou. Opřela jsem se jí do ramen a seskakovala schůdek po schůdku. "Tss." zasmála se Ellie mé rozjívenosti a já zaslechla, jak si Tom začíná pobrukovat písničku, kterou provokujeme učitele a tak jsem spustila s ním...

***

Ano, plně si uvědomuji, že Valentýn už před nějakou dobou byl... stává se :'DD

Ale teď jsem tu s další kapitolkou. Přiznávám, že jsou pro mně důležitější věci, něž psaní. Koneckonců, nedočkávám se žádných reakcí a tak mi schází inspirace... stává se :DDD

Ale snažím se teď nachystat skautskou akci a mezitím absolvuji spoustu dalších... Takže jsem ráda, že jsem si na to udělala chvíli čas :33

Jinak, jedna věc. Určitě jste si všimli (a jestli ne, teď už to víte), že u El i Toma píšu vždy otazníky dva, zatímco u Ellie jen jeden. Myslím, že si to vysvětlíme někde u Eleny doma :'DD takže pokud máte nějaké otázky, tak pište, protože já se vrhám na pokračování...

Věc druhá :DD
Totálně mi dneska našibává, tak jestli to někdo čte, tak se prosím vás radši ničemu nedivte...

Další věc... :'DDD
Nahoře máte jednu takovou písničku, kterou si Jogo jede celý prázdniny pořád dokola... Bude dobrá k nějakým deep kapitolám :33 :DD

A!!
Tato část bude patřit člověku, bez kterého by měla trhliny... Takže, Maty :DD až budeš mít wattpad a konečně si to přečteš, jak jsi slíbil, budeš vědět, že i já dodržela slib a tahle kapitolka je jen tvoje... :DDD

S láskou
Jogí :33 <3 :DD