Prolog

46 6 0
                                    

,,Zase pondělí." šeptnu si pro sebe. Myslím si, že nejsem jediná, pro koho bývají pondělky tím nejtěžším dnem v týdnu.

Sedím zas na svém obvyklém místě ve třídě a přemýšlím nad nesmrtelností chrousta. Z mého přemýšlení mě vytrhla rána a bolest na tváři, doprovázejíc pisklavým smíchem. Chytla jsem si tvář a vzhlédla na místo, odkud vycházel ten otravný zvuk. Jen co jsem zpozorovala osobu, která mi způsobila bolest sevřel se mi žaludek.

,,Koho pak to tu máme.'' řekl hlas, kterého jsem se nejvíc obávala. ,,Naše malá slečna nepopulární'' zašklebil se Nicolas, který zrovna přišel k mé lavici a políbil Sharlottu.

Sklopila jsem zrak do klína, v tu chvíli mi přišli více zajímavé ruce v klíně, než Nicolas. Zrazu jsem olitovala, že jsem si udělala culík.

,,Když s tebou mluvim, tak se mi laskavě dívej do očí, ty malá z*sraná d*vko!", jen co to dořekl, tak začalo zvonit na hodinu a profesor vešel do třídy. Nicolas se Charlottou se šli sednout do poslední lavice a profesor začal vykládat látku.

Tak toto bude dlouhý školní rok, řekla jsem si v duchu a zaposlouchala se do profesorovo výkladu.

************

Ahoj, jmenuji se Gabrielle Moore. Je mi 17 a chodím do 3.ročníku na střední škole. Mám 1 staršího bratra a 2 sestry-jednu mladší a druhou starší.

Popravdě, nenávidím svůj život. Celá rodina mě nenávidí a ve škole mě šikanují. Nemám nikoho na koho bych se mohla obrátit, ale člověk si zvykne, že je pořád sám.

Bully or HeroKde žijí příběhy. Začni objevovat