Bully or Hero

3.kapitola

Gabrielle's POV

                    Došli jsme do třídy a posadili se zas na mé místo do 3. lavice. Jenomže jak jsme si sedli, tak se ve dveřích objevila Sharlotta, hodila svůj "sexy", pro mě spíš odporný, pohled po Joshovi, ten se na ní usmál tím svým kouzelným úsměvem.

                    ,,Ahoj, já jsem Sharlotta." řekla Joshovi a zamrkala na něj svými umělými řasami. Doufám, že pozná, kdo oni jsou a nebude se k nim přidávat. To je absurdní, proč by se tak hodný a milý kluk k nim měl přidat? Až moc se bojím nových lidí, jestli se k nim přidají, že zapomínám, jak on je jiný.

                     ,,Nech ho být, jinak jsi mrtvá!" sykne mi někdo do ucha. Asi jak jsem se zamyslela, tak jsem úplně vypla a všechny ignorovala. Když i uvědomím, že to bylo na MĚ a řekl mi to SHARLOTTA, tak se mi celé tělo osypalo husí kůží a polil mě horký pot. Z těžka polku, protože se mi udělá knedlík v krku.

                   ,,Co se děje? Jsi ňáká bledá, přeci nežárlíš." mrkne na mě a zasměje se vlastnímu vtipu.

                   ,,Zas tak si nefandi. Jen jsem si vzpomněla, že jsem si zapomněla udělat úkol." vypláznu na něj jazyk, podívám se na něj provinilým pohledem, otevřu si učebnici a začnu psát.

***

                   Po dalších čtyřech hodinách, které jsme měli s Joshem oddělené, jsme se na poslední sedmou hodinu znovu sešli ve třídě, kde jsem už na něj čekala na svém místě. Bohužel, když jsem ho viděla ve dveřích úsměv mi hned zmizl z obličeje. Viděla jsem ho se Shalottou a Nicolasem. Něčemu se všichni tři smáli, zajímalo by mě čemu, doufám, že se nebavili o mně.

                    Sharlotta se na mě podívala a asi z mého pohledu usoudila, že mě to mrzí, proto drkla do Nicolase a ten se na mě podíval nenávistným, zároveň povýšeným a vysmívajícím se pohledem. Jen jsem sklonila zrak do klína a přemýšlela, jaktože se s nimi baví a směje se tím dokonalým úsměvem. Sakra, jak někdo může mít tak dokonalý úsměv? Vždyť to nemůže být možný!!! Bože moje myšlenky jsou asi fakt trošíčku, ale jenom trošilinku, zaslepené Joshem. Měla bych se sebou začít něco dělat, to jak nad ním pořád přemýšlím je nenormální!

                   ,,Ehm, ehm..." z mých myšlenek mě vytrhlo odkašlání. Zamračím se a podívám se na osobu, která mě tak drze vyrušila! Když zvednu obličej se zamračenou tváří. Hned mě přejde a nahradí jí úsměv od ucha k uchu. ,,Je tu volno?" usměje se na mě tím nevinným a prosícím úsměvem.

                    ,,Jasně." řeknu až moc nadšeně.

                     Hodí po mně pohled alá "jsem nejlepší a vím to!" a do toho řekne: ,,No ještě, aby ne! Viď!" pořád má na tváři ten pohled, ale začnou mu cukat koutky do úsměvu. Po chvilce se začneme smát na celou třídu a lidi na nás hodí pohledy ve stylu jestli jsme psychicky v pořádku, tedy až na Sharlottu a Nicolase, ti mě vraždí pohledem. Kdyby pohledy uměly vraždit, tak asi ležím sto metrů pod zemí s proříznutým hrdlem a třicetkrát probodaná nožem. Trošku mě to vyvede z míry, ale nedávám na sobě nic znát. Po asi 5 minutách co jsme se uklidnili od náročného a vyčerpávajícího smíchu do třídy vešel profesor a začal něco mluvit, ale hned co vypustil první slovo ze svých úst moje myšlenky se zapnuly na co největší výkon. Asi deset minut před koncem hodiny do mě Josh drknul. Pootočila jsem na něj hlavu a kývla s ní na náznak, aby začal mluvit.

                    ,,Co děláš po škole? Moc to tu neznám, tak jestli máš čas. Mohli by jsme si někam zajít."

                    ,,Jo mohli, ale musím ve čtyři na brigádu."