Bully or Hero

2.kapitola

Josh's POV

,,Bože," vzdychnu si, ,,takhle nervózní jsem snad ještě nebyl." říkám si pro sebe a promnu si ruce. Po asi 5 minutách se konečně odhodlám zaklepat.

Jen co vejdu, upoutají mě zelené oči, od kterých se nemůžu odtrhnout. Uslyšel jsem jak si někdo odkašlal, to mě donutilo přerušit náš oční kontakt.

,,Dobrý den, jmenuji se Josh Matthew Stone a posílá mě sem ředitel." povím celkem klidným tónem a očima projíždím po třídě.

,, Ano, jistě, už jsme vás očekávali. Sedněte si třeba... támhle na volné místo ke Gabrielle." vychrlí na mě profesor s opovržením.

Znovu se porozhlédnu po třídě a zjistím, že jediné místo je vedle dívky, která má tak nádherné oči, stejně tak s jejím jménem "Gabriella", no zkrátka dokonalé stvoření.

Zamířím směr lavice, a když si už sednu a potichu vybalim tužku a papír, pokusim se na ní promluvit.

,,Ahoj, jsem Josh" pošeptam blízko u ní, tak a by mě slyšela jen ona.

,,Ahoj, Gabriella, těší mě." usměje se a podá mi ruku, ihned jí chytnu a potřesem si s nimi. Dál už jen po zbytek hodiny mlčíme a posloucháme profesora, jak vykládá látku. Tedy asi jen ona ho poslouchala, protože já koukám jen do blba a přemýšlím nad jejím krásným a nevinným úsměvem.

Na zádech cítím cizí pohledy, a tak se otočím a uvidím holky, jak mě doslova hltají pohledem. Zdá se mi, nebo na Gabriellu koukají nenávistným pohledem? Zajímalo by mě proč... : prolétne mi myšlenka hlavou.

Když zazvoní rychle zadržím Gabriellu, aby mi neutekla.

,,Hele, proč se na tebe všichni dívali tak nenávistným pohledem?"

,,Ignoruj to, neřeš to, o nic nejde." odpoví mi a mávne nad tím rukou, abych to neřešil, ale vidím, jak se její veselí pohled změnil na vystrašený a zranitelný.

,,Dějě se něco Gabi?"

,,Nene, jen jsem si vzpomněla, že si musím dojít do skříňky pro učebnice a už bych měla vyjít, nebo to nestihnu a přijdu pozdě na hodinu." Nic neříkám a jen se na ní usměji, jakože to chápu. Po chvilce si vzpomenu, že vlastně mám ještě učebnice, co jsem dnes dostal od zástupkyně a chtěl bych se jich co nejrychleji zbavit.

,,Hele, nevíš kde je skříňka číslo 361? Dostal jsem od zástupkyně knížky a nechce se mi tu pořád chodit s tou hromadou." kouknu se na ní a udělám smutná psí očka, která vždy na všechny zaberou, Gabi nebyla vyjímkou.

,,Ano vím, pojď se mnou, je hned vedle té mé." hned co to dořekne, vyráží na druhou stranu školy, než jsem chtěl jít.

,,Tak jsme tady." zvolá a ukáže na mou skříňku. Když jsem si začal dávat učebnice do skříňky, zjistil jsem, že měla pravdu, opravdu jsou vedle sebe."

,,Co máš teď za hodinu?" zeptá se mě. Kouknu se do rozvrhu a zjistím, že matematiku...

,,No to my byl čert dlužnej!" vzdychnu, ale u Gabi to připoutá pozornost.

,,Co se děje?" podívá se vytrašeným pohledem.

,,Ale nic, mam matiku." vyčerpaně řeknu a ona se jen uchechte, popravdě nevím co je tu k smíchu, ale musim nechat, že má krásnej smích.

,,No to je strarostí, ber to pozitivně. Aspoň můžeš zas sedě s mou maličkostí."chvilku mi trvalo, než mi došlo, že i ona má matiku. Ještě, že tak.

_____________

Miluško, děkuju, že si  mě  dokopala napsat ten díl :D. Sice je krátkej, ale máš ho tu,jak jsem ti slíbila   :))