Naše setkání bylo zvláštní. Vepředu stála Eliška se staženýma vlasama v culíku. Moje kopie v jiném světě. A obě jsme teď Elišky, protože já už své jméno zpět nepřijmu. Vzpomínky se mi nejspíš nikdy nevrátí. Za ní stálo asi deset lidí se zbraněmi v rukách.
„Tomu ty říkáš veřejná dohoda?" vyštekla jsem na Elišku.
„Chtěli jsme mít jistotu," odvětila.
„Jo, vážně? Proto jste Teovi zabili rodiče?!"
„Jeho rodiče byly pro nás hrozbou. Teo, neschovávej se a když, tak si najdi někoho jiného než Lauru. Je moc drobná," poukázala na něj.
Teo se jí nepřátelsky podíval do očí.
„Nepřišli jsme bojovat. Chceme s váma vyjednat svá pravidla."
„Naše pravidlo," opravil ji. „Chci vědět, proč jste mi zabili rodiče!"
„Myslím, že bude lepší vést tento rozhovor na klidnějším místě. Půjdeme si sednou támhle na lavičky?" poukázala Eliška na několik laviček, které tam předtím nestáli. Nejspíš je sem dotáhla její ochranka.
„Takže, ty se ptáš proč jsme zabili tvé rodiče? Ono to tak nebylo."
Eliška zakroutila hlavou.
„Mrzí mě tvá ztráta, ale já ji neovlivnila."
„A jak to teda bylo?" vyštěkl Teo.
„Oni se nám vzpouřeli. Nechtěli říct, proč tak touží po tom uveřejnit informace o paralelních světech. A vy jste to udělali."
„Zabijete náš?" dotázala jsem se.
„Ne, nezabijeme. Pokud řeknete, že je to všechno výmysl a že jste to dělali kvůli reklamní kampani. Ovšem nevím co s nimi," poukázala na Belu a Feli.
„To jste se snad úplně zbláznili! Ne, ne ne! Nepřiznám něco, co není pravda. A na Belu a na Feli ani nesáhnete. Jinak poznáte, kdo doopravdy jsem a čeho jsem schopná!" vykřikla jsem.
„Ooo... Tady se nám někdo rozlobil. Nechci, aby jste zemřeli. Tak na to přistupte."
„Nepřistoupíme!" řekla Laura. Všichni z naší skupiny přikývly.
„Proč ne?" nechápavě se na nás Eliška podívala.
„Protože nejsme lháři. Uděláme ze sebe blbce. Paralelní světy by o sobě měli vědět."
„To nejde. Vypuknou povstání, nepokoje. Podívejte se na to z naší strany. Jak jste na tom vy, andělé?" dotázala se Veroniky.
„Spojila jsem se s ostatními anděly a ty mi řekli, že souhlasí, aby paralelní světy zůstali v utajení. Myslím, že by to bylo rozumné, ale co uděláme s obyvatelstvem Olendi?"
Otevřela jsem pusu, ale ihned jsem ji zase zaklapla. Možná mají pravdu. Když všechny světy zjistí, že něco takového existuje, spousta bude chtít emigrovat a začnou nepokoje. Z samostatných světů se stane něco jiného. Jak by asi dopadl Olendi? Moje bydliště Rana?
„Obyvatelé Olendi jsou dost vyspělý na to, aby pochopili utajení," řekla Bela.
„Ano. Loajalita, spravedlnost, mírumilovnost. O to nám jde," přitakala Feli.
„Souhlasíš Eliško? Teo?" dotázala se Eliška.
„Ano, souhlasím," potvrdila jsem.
„Já ne. Chci vědět, co se stalo s mými rodiči," odporoval Teo.
ČTEŠ
Život v cizím těle
FantasyVíte, jaké to je ztratit své tělo? Které nemůžete najít, protože nevíte kde je a kdo jste vy? To přesně jsem zažívala já. Každý den mi omílají pořád dokola: „Bylo to tvoje přání, přála jsi si to", jenže problém je v tom, že já si nemohu vzpomenout...